Zaručí dobrý sex spokojený vztah?

Sex není ve vztahu všechno. Ale je to tak? Pravda je taková, že jedno bez druhého se bude těžko rozvíjet. Když to neklape v posteli, tak se i v partnerství začnou objevovat trhliny, ale ani kvalitní a pravidelný sexuální život nezaručí štěstí mezi mužem a ženou. Prostě sex a psychická pohoda spolu musí mít dohodu o harmonii, jinak se to na jedné z front dříve či později zhroutí. Jenže problém. Když je jeden naštvaný na druhého jako na partnera, většinou ho bojkotuje i jako milence, to znamená, že používá sex jako nástroj a prostředek k trestu.

Je to tak nějak i logické, jenže z psychologického hlediska trochu odvážné, neboť společný sexuální život se tím dostává na úroveň bodu mrazu. Takže nejen že okolo sebe s partnerem chodíte jako těla bez duše, ale ještě si vědomě odepíráte milování. Co s tím?

Nejde přeci na protějšek skočit, když jste se před chvílí do krve pohádali ohledně společné budoucnosti, výchovy dětí a jiných důležitých věcí. To je proti přírodě. Avšak psycholog by namítnul, že problémy jsou od toho, aby se řešily, a je lepší své negativní pocity ventilovat a začít prozkoumávat, než před nimi vzít nohy na ramena. Následovat by měl společný rozumný rozhovor a taky šance, aby hříšník mohl napravit to, čím vás zvednul ze židle. A to včetně sexuálních témat. Těžko na cvičišti, lehko v ložnici - a u společné večeře.

„Vždycky, když se s Katkou pohádám, jsem sice chvíli podrážděný, ale přiznám se, že mě vzrušuje, když je rozzlobená. Začnu se usmívat a ona už ví, co to znamená. Povím jí, jak jí to sluší a optám se, kvůli čemu že se to zase hádáme. Tuhle to bylo proto, že jsem přišel pozdě. Tak jsem se ještě jednou omluvil, obejmul ji a slíbil, že příště zavolám. A bylo po bouřce. Asi za dvě hodiny po ní jsme se nádherně milovali," vypráví čtyřiatřicetiletý nákupčí Michal.

A co sex a vztah? Nemůže jedno bez druhého být? Funguje svazek i bez (minimálně uspokojivého) milování? S někým se nádherně miluje, ale povahově je (jak to napsat výstižně) na zabití. Život s ním by bylo jako hopsání na gumě bungee jumpingu - chvíli nahoře, pak zase dole. Ano, to se stát pochopitelně může, nicméně nejspíš hned od začátku je jasno, že v téhle srandě nepůjde o city a partnerské soužití, nýbrž jen a pouze o sex, což se dá v harmonickém a plnohodnotném vztahu vyloučit. Tam kráčí o všechno najednou a je potřeba to z důvodu funkčnosti nějak kočírovat.

V sexu to může skřípat z následujícího důvodu. S nástupem ženských práv se v některých případech začala neschopnost prožití orgasmu spojovat s mužskou odpovědností a začalo se ukazovat prstem: Ty můžeš za to, že moje uspokojení není takové, jaké chci. Ale tak to není - nikdo přece nemůže svůj protějšek obviňovat z vlastních sexuálních neúspěchů a převádět tak nespokojenost na někoho jiného. Něco jiného je říct a ukázat druhému, jak a co dělat, probrat postupy a pocity... Pokud má žena ráda svoji nezávislost a nenechá si mluvit do stylu oblékání, chození mimo domov a objednávání v restauraci, neměla by muži přisuzovat nadpozemskou moc a talent ke všemu na světě. (Což by mělo platit i obráceně!!!) A propos, názorné ukázky zabírají lépe než slovní výčitky!

Hlavně mezi sebou neválčit. Žádné: Když ty, tak i já! Ti, kdož chtějí mít sexuální i partnerské zázemí v pohodové rovině, by si taktně měli navzájem sdělit svá přání a pokusit se je realizovat. Dokázat nejen mluvit, ale i poslouchat. Pakliže se něco pokazí ve vztahu, doteky a objetí mohou mít pozitivní účinek na jisté uvědomění si, co je důležité. Pokud to začne skřípat v sexu, těží se zase z důvěry a vybudovaného pouta a promluvit o tom nahlas by nemělo být tak komplikované. Takže se dá vlastně říct, že ano, milování je jedním z aspektů pro fungující vztah. Ale jedním, ne jediným! Při potížích by se milenci měli chovat především jako chápající partneři, kterým se nepodlomí kolena, když ucítí opření o své rameno.