Článek
Vánoční nálada v 70. a 80. letech byla hodně podobná té dnešní. „Na Štědrý večer jsme byli s mámou, tátou a sestrou, na první svátek vánoční jsme šli na oběd k jedné babičce a na druhý svátek ke druhé,“ vzpomíná dnešní padesátník Aleš. Svátky byly, stejně jako dnes, plné tradic.
Ke štědrovečerní večeři byl smažený kapr s bramborovým salátem. V minulosti se dokonce chystal jeden talíř navíc – pro náhodného hosta. „Po štědrovečerní hostině jsme šli ke stromečku. Pamatuju si, když jsem byl ještě malý, jak se táta vyplížil z kuchyně, šel do obýváku, kde stál ozdobený stromeček s dárky. Zazvonil zvonečkem a nechal otevřené okno, kterým Ježíšek odletěl. Byl jsem vždycky zklamaný, že jsem ho neviděl,“ vybavuje si Aleš.
Celá řada zvyků
Vánoční stromky byly někdy obtížně k sehnání. Když měl někdo pěkně rostlý smrček nebo borovičku, byl, jak se říká, king. Co se jeho zdobení týká, hrál většinou všemi barvami. Mít ho v aktuálních trendy barvách je hitem posledních let. Tehdy ho lidé zdobili pouze tím, co bylo v obchodech – barevné ozdoby ve tvaru koulí a šišek, svítící houby ve formě řetězu do zásuvky, které se často kupovaly v NDR. Nedílnou součástí pak byly čokoládové figurky, které dostávali členové ROH zdarma (Revoluční odborové hnutí bylo nejmasovější společenskou organizací v socialistickém Československu).
A kreativní byly i děti, které vyráběly papírové řetězy. Trendy byli malí ptáčkové na skřipci, kteří se na stromcích skvěle vyjímali. A kreativní byly i některé maminky. „Pamatuju si, jak dávala mamka na stromek bílou vatu jako sníh,“ vybavuje si Aleš. Po rozbalení dárků přišlo na řadu malé magické čarování. Překrajovala se jablíčka, lilo olovo, pouštěly lodičky z ořechových skořápek. „Maminka vedla lidový soubor, takže u nás se zpívaly koledy. Bez nich se Vánoce neobešly,“ popisuje vánoční atmosféru ve své rodině Aleš.
Ježíšek za komunismu a drážďanská štola
Komunisté a církev? To nešlo nikdy dohromady. Chudý pastýř narozený ve chlévě neodpovídal představě tehdejšího režimu. Přesto se v řadě domácností ctil. „My jsme měli malý vyřezávaný betlém,“ vzpomíná Lucie z Karlových Varů a dodává, že ho rodiče koupili v NDR. Tam se dala koupit i řada jiných vánočních dekorací i dobrot – dřevěný svícen na okenní parapet, závěsná svítící hvězda na okno, zvonící stromeček nebo obdoba české vánočky štóla.
Ve srovnání s českou vánočkou je zpravidla tvrdší, sušší a sladší. Zdaleka se nejí po kvantech, ale vychutnává se po menších plátcích. V roce 1648 získali na toto pečivo monopol drážďanští pekaři. Dnes je drážďanská štola chráněna zákonem: od roku 2010 ji smí podle zákona EU péct podle tradiční receptury pouze 130 pekáren a cukráren z Drážďan.
Málo pomerančů
Kaprů i brambor na tradiční salát a piva bylo dost, takže se štědrovečerní tabule doslova prohýbala. Horší to bylo s exotickým ovocem. Pomeranče, banány a mandarinky byly spíše podpultovým zbožím. O čerstvém ananasu jste si mohli nechat jen zdát. „Pamatuju si, jak jsme o Vánocích měli ananas z plechovky. Máma ho dala do mističky a nastříkala na něj šlehačku,“ vybavuje si Lucie.
Linecké, rohlíčky, dortíčky i pracny
Cukroví k Vánocům vždy patřilo. Tehdejší hospodyňky se předháněly, která toho upeče víc. Cukroví pak nosily do práce a vyměňovaly ho se svými kolegyněmi. „Máma pekla i třináct druhů,“ vybavuje si Aleš. Mezi tradiční druhy patřily vanilkové rohlíčky, pracny, ořechy, linecké, sádlovky plněné marmeládou či dortíčky máčené v čokoládě. Cukroví se servírovalo do řad na ozdobné tácky nebo na patrový talíř.
Ponožky, chodičky, samopaly
Pokud si vybavíte scénu z Pelíšků, jak Michal pod stromečkem místo tzv. koní vybalí vojenské boty, věřte, že to tak skutečně bylo. Děti dostávaly svetry, ponožky, prostě užitečné věci. Oblíbené hračky byly například chodící panny (tzv. chodičky), náklaďáky Tatry, angličáky, ale také digitální hry z Ruska – Tajemný oceán, Veselý kuchař nebo Jen počkej, zajíci! A pokud patříte k pamětníkům, určitě si vzpomenete na hlasité „ratatatata“, které se na Boží hod ozývalo z nejednoho bytu. Dětský model samopalu byl snem každého kluka. Velkým hitem byla také stavebnice Merkur, která se vyrábí od roku 1925 a k dostání je dodnes.
Pohádky a televizní estráda
Stejně jako dnes i tehdy se nesly svátky ve znamení pohádek, které jsou stále populární. V kurzu byly Tři oříšky pro Popelku, Princezna se zlatou hvězdou, Pyšná princezna, Hrátky s čertem, Byl jednou jeden král nebo Šíleně smutná princezna. Na Nový rok se pravidelně vysílala sovětská pohádka Mrazík – příběh o hodné Nastěnce a zlé Marfuše. Silvestr pak byl ve znamení televizních estrád, kde vystupovali přední českoslovenští umělci.
Uhelné prázdniny
K Vánocům v roce 1979 patřila jedna zvláštnost, tzv. uhelné prázdniny. Tehdy silné mrazy poničily koleje a v důsledku toho nebylo možné dovézt uhlí. „Pamatuju si, že jsme byly doma tři týdny. Chodili jsme sáňkovat, bobovat a užívali si volna,“ uzavírá Aleš. Druhé uhelné prázdniny pak byly v roce 1987.