Gastrotrendy: Šneky se skořicí dobyly celý svět. Kde se vzaly a jak vypadaly před sto lety?

Voní máslem a skořicí a je zosobněním domácí pohody přenesené do kavárny. Skořicový šnek je importovaný moučník, který velmi konvenuje našim středoevropským chuťovým preferencím. Hlavně na podzim. To jsou doslova žně skořicových šneků.

Má to svou logiku: skořice je typické zahřívací koření, na které přirozeně dostáváme chuť, když začne být sychravo. A kynuté máslové těsto skořici výborně doplňuje, takže si ho zvlášť na podzim rádi dopřejeme zcela bez výčitek.

Skořicový šnek se k nám připlazil ze dvou směrů: ze Švédska a z USA. Ten švédský je sice originál, ale americká verze je rozšířenější. Pojďme se nejdřív mrknout na původní pečivo. Kanelbulle (skořicový bochánek) se ve Švédsku ve větší míře peče zhruba od počátku 20. století, kdy se z másla a skořice staly poměrně dostupné, byť stále spíš luxusnější suroviny. Po druhé světové válce se pak sváteční pečivo proměnilo v symbol domácí pohody, který skvěle vystihuje slovo lagom, tedy „ani moc, ani málo“.

Od domácí pohody je pak jen krůček k tomu, čemu se říká fika. Ano, Skandinávci mají jedno krátké slovo, které by v překladu mohlo znamenat: „Udělám si pauzu, dám si kávu a k tomu něco malého sladkého, chvilku nebudu na nic myslet a nic řešit, možná si popovídám s kamarádkou, ale klidně pobudu jen tak o samotě.“ Prostě fika. A k té patří kanelbulle.

Jak se dostalo skořicové pečivo za oceán? S více než jedním milionem Skandinávců, kteří na konci 19. a na začátku 20. století odjeli hledat štěstí do USA. Usadili se zejména v Minnesotě, Wisconsinu, Iowě a Illinois a s sebou přinesli i své recepty.

Zatímco Evropa se chystala na válku, Amerika žila poměrně blahobytně: cukr i máslo byly k mání a chuťové preference Američanů mnohem sladší a výraznější. Z chutných, ale poměrně lehkých a méně sladkých „bullar“ se tak stávají sladké a vydatné „rolls“.

A z pečiva k odpolední kávě je rázem snídaňová klasika, protože sytá americká verze by byla odpoledne vcelku smrtící. I když proti gustu… Navíc přibyla poleva. Kanelbulle se obvykle jen sype perličkovým cukrem, zato cinnamon roll se může pochlubit okázalou polevou.

Poleva má několik verzí i důvodů, proč se používá. Někde se pečivo potírá jednoduchou cukrovou glazurou, nejčastěji se na něj ale nanáší krém ušlehaný ze smetanového sýra, másla a cukru. Setkat se můžete i s karamelovou polevou z třtinového cukru, másla, smetany a javorového sirupu. V zásadě jde o to, aby bylo pečivo ještě sladší, vypadalo atraktivněji a především si zachovalo vláčnost po delší dobu.

Americké cinnamon rolls se šířily celkem svižně do dalších koutů USA, našly si cestu nejen do pekáren, ale i jídelen a fast foodů. Recepty se začaly objevovat v amerických kuchařkách a jednotlivé regiony si vytvářely vlastní verze, což se otiskovalo hlavně do zmiňovaných polev. Roku 1985 byla v Seattlu otevřena první pobočka řetězce Cinnabon, který se specializuje výhradně na toto pečivo. Do Evropy dorazil tenhle fenomén v roce 2008, k nám pak před pěti lety.

To už ale u nás byly skořicové šneky vyhlášenou sladkostí a dát jste si je mohli v lecjaké kavárně či bistru. Ano, skořicové šneky. Překřtili jsme si je v duchu našeho hravého mateřského jazyka.

Kam na skořicové šneky? U nás se většinou setkáme s americkou verzí šneků, tedy řádně sladkých a s polevou. Skandinávské variantě se nejvíc blíží šneky z pražské pekárny Artic, která u nás reprezentuje severskou tradici. Podobně jako finsko-česká pekárna Leipomo v Českých Budějovicích, tam si můžete dát finskou verzi s rozkošným názvem korvapuusti.