Článek
Vejce, pečivo, sýr, džem, máslo a sůl. Takhle jednoduše vypadá nejvíc sexy snídaně dneška. Vlastně houska s máslem a sýrem a vejce k tomu. Nic na tom není. Přesto se na tuhle snídani chodí v houfech do bister po celé Evropě. Proč? Tuhle otázku jsem si také kladla. Proč chodit ven na snídani, kterou si můžu udělat doma? A proč jsou všude tyhle snídaňové talíře úplně stejně poskládané? To nikdo nemá vlastní nápad, že musí všichni opisovat? Odpověď na tyhle otázky je ukrytá v jednom slově. Proč? Protože Kodaň.
Symbol rafinovaného minimalismu
Protože Skandinávie, Dánsko a zejména Kodaň je už pár let synonymem vytříbeného gastronomického a designového vkusu. Rafinovaný minimalismus, v němž je prioritou kvalita surovin a materiálu, je něco, v čem chce žít stále více lidí. A právě tahle „dánská snídaně“ je něco, co vám tenhle pocit zprostředkuje, ať už jste v Praze, Amsterodamu, nebo Berlíně. Proto to věrné kopírování toho, jak jsou suroviny na talíři nandané.
Se snídaní si nekupujete jen jídlo, ale i zážitek – a také názor. Zážitek je jasný: na tu půlhodinku, než do sebe jídlo nasoukám, se budu cítit jako v Kodani. A názor? Když zaplatím zhruba 210 až 250 Kč za „housku se sýrem“, říkám tím, že si potrpím na kvalitu, vyznávám jednoduchost, nepotřebuju složité chutě ani kombinace, tenhle precizní minimalismus mě přesně vystihuje a uspokojuje. A také: žiju ve svém vlastním tempu, nebo o to alespoň usiluju.
Na každém detailu záleží
Aby se zážitek dostavil, musí být vejce uvařené perfektně naměkko. Máslo je třeba vyšlehat s podmáslím a trochou soli do hedvábné konzistence, díky tomu se dá nejen krásně roztírat, ale má i zajímavější chuť. Máslo je třeba hezky máznout na okraj talíře. Často je vysoká homole našlehaného másla viditelně umístěná v podniku jako ikona.
Džem jedině domácí, ideálně z černého rybízu. Kvalitní vločková sůl (někdy smíchaná s čerstvě namletým pepřem) musí být nasypaná na hodně staré lžičce, která leží na talíři. Sýr by měl být například comté (sice francouzský, zato jeden z nejstarších druhů sýra na světě), ale také dánský vesterhavsost, případně havarti. Každopádně je velké plus, když je sýr nakrájený v dlouhých tenkých plátcích efektně zarolovaných a elegantně zatěžkaných snídaňovým nožíkem. Cítíte to nenápadné propojení s designem. A na talíři samozřejmě také záleží!
Ale ze všeho nejvíc záleží na pečivu. Pečivo je v Dánsku kultovní potravina, ať už jde o klasický bochník z kvasu, kváskové housky, sladké pečivo, nebo žitný chléb. Nejlepší vizitkou pro podnik je, když na snídaňový talíř může přispět vlastním pečivem. V Dánsku tenhle snídaňový talíř připravují zejména pekárny, které se soustředí na pečivo a nemají prostor na větší vaření. Připravit vejce naměkko a ušlehat máslo chce sice jistou dovednost, ale kuchaře na to nepotřebujete a naservírováno máte raz dva.
Jak ušetřit za letenku
Za popularitu „dánské snídaně“ vděčíme kodaňskému bistru Atelier September. Za gastronomickým konceptem dnes už kultovního podniku stojí Frederik Bille Brahe. Ten vymyslel „morning plate“ jako vzpomínku na dětství. „Pamatuju si na otce, jak sedí za stolem, jí žitný chléb s máslem, sýrem a černorybízovým džemem a čte noviny,“ píše ve své kuchařce. Ano, džem a sýr si dejte dohromady, funguje to skvěle.
- V Praze si můžete dánskou snídani dopřát v bistrech Šodó v Dejvicích, Bjukitchen v Jungmannově ulici anebo v novém podniku Moe na Letné, dělají ji i v Kafe Prales na Žižkově a také v Solo Bakery na Vinohradech. Všechny tyhle podniky do svého DNA otiskly něco z dánské inspirace, někdo víc, někdo méně. Třeba pekárna Solo jako by se v Kodani narodila, včetně jejich kváskových housek. Když se do nich zakousnete, možná pochopíte, proč Dánové dlouhodobě patří k nejspokojenějším národům na světě. Každopádně zaplatíte zhruba polovinu než za autentickou verzi v Atelieru September. A ještě ušetříte za letenku do Kodaně.
Gastrotrendy Dariny Křivánkové
Chcete vědět o všem, co se právě děje kolem jídla? Co stojí za ochutnání, do jakého podniku zajít, čeho si všimnout, co si uvařit? Sledujte na Proženy.cz rubriku Gastrotrendy Dariny Křivánkové. Známá novinářka byla šéfredaktorkou několika food magazínů, psala sloupky o jídle pro prestižní týdeník a tři roky provozovala bistro Topinka v Českém Krumlově.
