Milenka, nebo špiónka? Jak to bylo s Louise de Keroual, krásnou příbuznou princezny Diany

Jejími následovnicemi jsou dnes tak významná jména jako princezna Diana, královna Camilla nebo Sarah Fergusonová, bývalá žena prince Andrewa (bratra současného britského krále Karla III.). Přitom životní příběh Louise de Keroual, která se narodila v roce 1649 do bretaňské šlechtické rodiny, začal stejně jako příběhy stovek dalších mladých dcer šlechticů…

Dnes se snaží rodiče dostat své dcery na prestižní školy, dřív je posílaly na zkušenou na královské dvory. Na jeden takový putovala i mladinká Louise – stala se dvorní dámou Henrietty Anny, vévodkyně Orleánské. Ta byla sestrou anglického krále Karla II. a také švagrovou francouzského krále Ludvíka XVI. A právě tihle dva muži pak ovlivnili celý její život.

S Karlem II., vyhlášeným sukničkářem, se Louise poprvé setkala, když jí bylo asi šestnáct. Doprovázela totiž svou paní na cestě z Francie do Anglie, kde pomáhala bratrovi s uzavřením takzvané Doverské smlouvy (smlouva mezi Francií a Anglií, která měla pomoci Británii v návratu ke katolictví a Francii podpořit v jejím tažení proti Nizozemsku). Kromě politiky si ale král Karel II. našel čas i na to, aby se tak trochu zakoukal do mladé dvorní dámy své sestry. Louise mu ale pro tentokrát odolala a do Francie se vracela stále jako počestná mladá dívka.

Jenže k Henriettě Anně byl osud poměrně krutý. Poté, co během krátké doby přivedla na svět čtyři děti a další čtyři potratila, zemřela na celkové selhání organismu. Bylo jí pouhých 26 let a stalo se to celkem krátce po jejím návratu z Anglie.

Její bratr tak sice truchlil, se sestrou měl velmi blízký vztah, ale také si vzpomněl na její krásnou dvorní dámu Louise. Ta byla po smrti své paní v podstatě bezprizorní, a tak uvítala, když ji Karel II. pozval na svůj dvůr a ujal se jí. Stala se tak dvorní dámou jeho manželky Kateřiny, i když nejspíš i ona tušila, že spíš než královně bude dělat společnost králi…

Karel II. byl proslulý svou slabostí pro ženy, milenek měl nespočet. Věděla to jeho žena, celý dvůr a vlastně celá země. Koneckonců, právoplatného dědice sice neměl král žádného, ale levobočků mnoho.

Přesto si Louise mezi všemi královými milenkami vydobyla velmi výsostné postavení. Čím přesně si ho získala, můžeme jen spekulovat, ale podle všeho byla opravdu extrémně atraktivní, navíc inteligentní, zábavná a bystrá. Ať tak či tak, s králem to jednoduše uměla a už v roce 1672 mu porodila syna. Ten dostal jméno Karel po svém otci, k tomu příjmení Lennox a titul vévody z Richmondu jako bonus.

Odměnu získala ale i samotná Louise. Karel II. jí vyjednal francouzský titul vévodkyně d´Aubigny, což byla taková pojistka. U Angličanů totiž Louise nebyla vůbec oblíbená, proto tenhle titul znamenal, že kdyby se s králem cokoli stalo, může se uchýlit do Francie a nebude se tam mít zle.

Jakkoli král Karel II. byl Louisou okouzlen, jeho poddaní k ní chovali zcela opačné city. Doslova ji nenáviděli, protože byli přesvědčeni, že svých předností využívá k získávání všech možných důležitých informací a také krále ovlivňuje. A to vše ve prospěch Francie. Jinými slovy, byli přesvědčeni, že je sice milenkou jejich krále, ale zároveň špiónkou francouzského panovníka Ludvíka XVI.

Jsou to sice jen spekulace, které nedokážou s jistotou potvrdit ani současní historici, ale něco pravdy na tom být přeci jen může. Penězi a dary ji totiž nezahrnoval jen Karel II., peníze jí posílala i francouzská ambasáda v Londýně. Zda šlo o plat pro špiónku, nebo jen bezvýznamné dary, nikdo neví. Popřít nelze ani to, že měla na Karla II. neobyčejně velký vliv a řada jeho rozhodnutí vznikala minimálně po poradě s ní.

Když v roce 1685 král Karel II. zemřel, situace se pro Louise samozřejmě změnila. Opět se ale projevila její chytrost a schopnost ladně se pohybovat na nestabilní politické scéně – Louise z toho opět vybruslila.

Odjela do Francie, s titulem francouzské vévodkyně to nebyl problém. A nejenže se o ni finančně postaral Karel II., podporu měla i od Ludvíka XVI. Sice měla problémy s věřiteli, ale před těmi ji chránil právě francouzský král (po jeho smrti se její ochrany ujal regent Filip II. Orleánský). K tomu jí Ludvík XVI. přiznal stálý důchod, a tak si v podstatě do konce svých dní Louise žila spokojeným životem v Aubigny na západě Francie. Zemřela pak v Paříži v roce 1734, bylo jí na tu dobu neuvěřitelných 85 let.

Zdroj: Dotyk.cz, Novinky.cz, STYL pro ženy (magazín deníku Právo)

Historie je plná žen, které proslavil mimonaželský vztah s významným mužem. Prospěchářská coura? Spíš žena, která se jako jediná chovala čestně. Jak to bylo s Monikou Lewinskou?