Jak vychovat šampiona a sportovní hvězdu? Píle a výdrž rozhodují víc než talent!

Když si na zimní olympiádě dojel rychlobruslař Metoděj Jílek pro stříbrnou medaili, Češi jásali. On moc ne – chtěl zlato, protože věděl, že na něj má (a ani ne o týden později ho v závodě na 10 km získal). Nemá pokoru, je moc ambiciózní, to o něm někteří říkali. Jenže co když zrovna tohle nastavení mysli z něj udělalo šampiona?

Aby z dítěte mohl být šampion, musí se v první řadě do dané činnosti zamilovat – s touhou a ochotou pro to mnohé obětovat. „Prvním pilířem jakéhokoli výkonu musí být motivace, zápal, chuť. Od toho se odvíjí vše ostatní. Pokud dítě daná aktivita zajímá a naplňuje, že to v něm ‚hoří‘, je to zásadní palivo pro další rozvoj a tedy i výkon,“ potvrzuje Václav Petráš, sportovní psycholog a autor knih Psychologie vítězství a Jak vychovat z dítěte sportovce.

Na vás je jeho zájem udržet a motivovat ho, hlavně v předškolním věku, kdy jsou rodiče zásadním vzorem.

Většina odborníků se shoduje, že píle a ochota dřít dokážou samotný talent většinou porazit. Díky talentu se některému dítěti sice podaří osvojit si určitou dovednost snáz a rychleji než jinému, ale to z dlouhodobého hlediska nemusí nic znamenat.

„Najdete stovky příběhů obrovských talentů, kteří to na vrchol zdaleka nedotáhli, a naopak stovky příběhů zatracovaných ‚dřeváků bez talentu‘, ze kterých jsou světoví sportovci,“ upřesňuje Václav Petráš.

Vše je o tréninku. „Prvořadou roli hrají odtrénované hodiny… Těžko můžete srovnávat dítě trénující jednou týdně s někým, kdo absolvuje dvě tréninkové jednotky během dne. Klauzule považující 10 tisíc tréninkových hodin nutných k dosažení mistrovství v oboru je určitým orientačním bodem,“ vysvětluje Pavel Zacha, autor Kamevédy (Komplexní multirozvojová výchova dětí) a otec hokejisty Pavla Zachy, který hraje v NHL.

Jinými slovy, můžete mít doma sebevětší sportovní talent, ale pokud nebude makat, méně talentované dítě, které dře, ho nejspíš dřív nebo později předčí.

>>> Můj muž a pes hubnou. A já jenom zírám… Očima padesátky

K některým sportům jsou určité fyzické předpoklady potřeba, u jiných to tak zásadní není. Jde spíš o celkovou fyzickou zdatnost, která je zčásti daná a zčásti ji můžete ovlivnit. Zdravá strava, kvalitní odpočinek, dostatek spánku, silná imunita, to vše hraje velkou roli.

Zásadní je i rodinné zázemí. A nejde jen o finance (i když ty jsou spolu s časem k rozvoji sportovního potenciálu dítěte potřeba), ale spíš o psychickou pohodu. „Rodiče primárně nevytvářejí sportovce, rodiče vychovávají člověka. A to, jak jej vychovávají, co v něm rozvíjí, jak reagují na jeho úspěchy a neúspěchy, jaké prostředí mu vytvářejí, to všechno se přenáší do jeho sportovního snažení,“ říká Václav Petráš.

Únavné rozebírání zápasu po cestě domů, nadávky, výhružky a tresty za „špatný“ výkon, srovnávání s ostatními hráči, to jsou zabijáci motivace a výkonu. Naopak pochvala, podpora, pochopení, že ne vždy se daří, ale vždy se dá na zlepšení pracovat, to malý sportovec potřebuje.

Ideální je prostředí, kam se dítě těší, i když ho tam čekají náročné věci. „Pokud se mladý sportovec děsí toho, co mu řekne trenér či rodič po zápase, pokud prohraje, jen těžko bude hrát s čistou hlavou, což je pro dobrý výkon klíčové,“ upřesňuje Václav Petráš.

Na trenérovi rozhodně záleží. „Skvělých trenérů není mnoho a vyplatí se za nimi cestovat, protože jsou schopni kariéru dětí a jejich vztah ke sportu ovlivnit snad nejvíc. Pokud se děti trenéra bojí, nedokáže je zaujmout a tréninky nemají kvalitu, jste na nejlepší cestě sportu zanechat,“ varuje Zacha.

Protože dřív nebo později už ve sportu nepůjde jen o zábavu, ale tak trochu o boj. Vydrží a zvládnou to jen ti, kteří měli a mají vše, o čem se píše výše. „Většina dětí po letech skončí a jen ti, kteří pracovali ze všech nejtvrději – a to ne týden nebo měsíc, ale deset nebo patnáct let, nakonec naplní své dětské sny,“ dodává Pavel Zacha.

Přílišná péče dětem škodí. Potřebují zažít i nepohodlí a stres. Budujete tím jejich odolnost