„Jsi krásná, zlato!“ Proč vystavujeme své fotky na sociálních sítích? Touha po pochvale je opojná!

Po odměně, uznání či pochvale toužíme v podstatě všichni. Někdo méně, jiný více, ale je to úplně přirozené. Vždy, když slyšíte či vidíte jakoukoli kladnou odezvu na svou osobu, mozek na to zcela automaticky reaguje záplavou endorfinů, tudíž blaženým pocitem. A to je velmi příjemné i návykové zároveň. Což je přesně ten důvod, proč jsou sociální sítě tak oblíbené. „Jsi krásná, zlato!“, „Sluší moc!“, „Nádherná jsi!“ píší si kamarádky pod nově zveřejněný profilový obrázek či fotku z dovolené. A můžete si třikrát říkat, že jste nad podobné věci povznesení, stejně to potěší. Horší pak ale je, když vám podobná chvála začne chybět a jako správný závislák začnete zvyšovat dávky.

„Předvádění se na sociálních sítích může mít různé příčiny a motivace. Vždy záleží na konkrétním člověku a situaci,“ upozorňuje Pavel Pařízek, psychoterapeut z portálu Terapie.cz. „Může to být touha někam patřit, srovnávání se s vrstevníky i například snaha zaujmout potenciální partnery,“ shrnuje psycholog nejčastější důvody. Pokud vám ale přijde, že někteří to už přehánějí, dost možná máte pravdu. „Někdy to skutečně může být i projevem narcismu – tedy přehnané sebelásky a potřeby obdivu,“ myslí si Pařízek. Člověk se pak snaží působit co nejlepším dojmem, sbírat lajky a být středem pozornosti. Ale může to být i známka nízkého sebevědomí. „Dotyčný se necítí dost dobrý, proto se snaží navenek působit dokonale a vyvolat obdiv ostatních. Pozitivní reakce okolí mu dodávají chybějící sebejistotu,“ dodává Pavel Pařízek

„Člověk je tvor vztahový a je pro něj přirozené se sdružovat a být s někým ve vztahu,“ říká psychoterapeutka Ivana Bařinková. A pokud takové vztahy člověk nemá, hledá, kde se dá. Seznamovat se je složité, ale přátelé na sítích mohou do jisté míry nahradit citovou prázdnotu. Nejvíc patrné je to ve chvílích, kdy se člověk ocitne ve složité osobní situaci, například po rozchodu či ztrátě blízkého člověka. Neosobní kontakt na sítích tak může být krátkodobým řešením, ale rozhodně ne trvalým. Jak psychologové upozorňují, jako rychlá vzpruha to může fungovat, přímý mezilidský kontakt to ale určitě nenahradí. Když je vám smutno, potřebujete pohladit, vyslechnout, obejmout a toho se online nedočkáte.

Velkým paradoxem sociálních sítí je, že se na nich všichni snaží působit dokonale, šťastně a co nejhezčí. Jenže, jak prokázalo už několik průzkumů, ti, co žijí spokojeně, nemají potřebu své životy příliš sdílet. Mnohem víc to dělají ti, jejichž život selanku zrovna moc nepřipomíná. Navíc nevyrovnaní lidé se sklony k narcismu či nízkým sebevědomí inklinují k předvádění se na sítích mnohem častěji. Stejně jako ti, kdo mají problémy s partnerem. „Často jsou to lidé, kteří hledají potvrzení svého vztahu od ostatních lidí právě na sociálních sítích,“ uvedla sexuoložka Nikki Goldstein pro Daily Mail.

Podle jednoho z průzkumů Northwestern University, který zahrnul více než 100 párů, se ukázalo, že ti, kdo častěji publikovali na sociálních sítích příspěvky o svém partnerovi, se ve svém vztahu skutečně cítí nejistě. Odborníci tento stav nazývají vztahově podmíněné sebevědomí (RCSE). „Tyto výsledky naznačují, že lidé s vysokým skóre RCSE cítí potřebu ukázat ostatním, svým partnerům a možná i sami sobě, že jejich vztah je ‚v pořádku‘, a proto jsou v pořádku i oni,“ uvedla k závěrům další studie Gwendolyn Seidman, docentka psychologie na Albrightově univerzitě.

Je špatné být obyčejný? Sociální sítě ukazují „dokonalé“ životy. Nemusíte být výjimeční, abyste byli šťastní!