Když syn zemřel, v naší rodině přestalo svítit slunce. Manželé Abelovi bolest přetavili v pomoc druhým

Život se komukoli z vás může ze dne na den zhroutit. Zažili si to i manželé Abelovi. Do srpna roku 2018 byli normálně fungující rodina. Radovali se ze svých pěti dětí, i ten nejmladší, tehdy dvacetiletý Kryštof vylétl z hnízda, studoval vysokou školu, sportoval a měl celý život před sebou. A že ho už nějaký čas občas bolela noha? Vždyť hodně sportoval a bolest holt k vysoké fyzické zátěži občas patří.

Před prázdninami 2018 se ale bolest zvyšovala, a i hybnost nohy se zhoršila. Kryštof, který měl za sebou první úspěšný rok na Vysoké škole ekonomické, se tak objednal na ortopedii a na CT. „Přesně 17. srpna brzy ráno volal liberecký ortoped a oznámil nám, že na CT je velký nález, a že nás posílá do Prahy na onkoortopedii na Bulovku. Ten den přestalo svítit slunce v naší rodině a od té doby již nikdy znovu nevyšlo,“ vzpomíná Kryštofova maminka Marie Abelová.

Biopsie potvrdila to, čeho se všichni děsili. Kryštofovi byl diagnostikován osteosarkom v koleni ve formě high grade – to znamená rychle rostoucí agresivní nádor.

>>> Rakovina: diagnóza je šok, léčba běh na dlouhou trať. Co pomáhá nemocným i pečujícím rodinám

Abelovi se ale nevzdávali a vrhli se do boje. V listopadu 2018 Kryštof podstoupil operaci, během níž mu byl nádor z kolene spolu s částmi stehenní a holenní kosti odstraněn. Po ní následovala série chemoterapií.

„Ze své původní váhy zhubl 20 kg až na 48 kg, což při výšce 185 cm nebylo mnoho. V průběhu celkem 10 operací a 24 cyklů chemoterapie měl poměrně dost komplikací a i následně byly krevní hodnoty často na hranici zachování životních funkcí,“ popisuje Marie Abelová.

V březnu 2019 byl ale nakonec jejich syn propuštěn do domácího léčení. Nabíral síly a rehabilitoval, ale už po dvou týdnech dostal vysoké horečky. V jeho těle byl zánět a lékaři mu museli vyndat kolenní náhradu.

„Implantát musel být odstraněn a nahrazen spacerem – tyčí s cementovou výplní, která byla napuštěna antibiotiky. Operace byla komplikovaná, bylo třeba velké množství krve a několik dní byl syn v umělém spánku,“ říká Marie Abelová. Až po dalším půl roce mu mohli lékaři vrátit implantát a Kryštof se zase vrhnul do náročné rehabilitace. Byl odhodlán svůj boj neprohrát.

>>> Páťa po porodu málem zemřel: V šesti letech nechodí, nemluví a rodiče bojují o každý jeho pokrok

A opravdu, vypadalo to, že v rodině Abelových opět začne svítit slunce. Kryštof se v září 2019 vrátil na vysokou, úspěšně zvládl druhý ročník, začal studovat třetí a pracoval i na bakalářské práci.

Celý srpen 2020 makal v rehabilitačním ústavu v Hostinném, konečně se obešel bez berlí a i schody dokázal vyjít sám. „Bylo to úžasné. Byl šťastný. Našel si fajn přítelkyni Tinku a vrátil se na studentský byt. Od ledna chtěli bydlet společně. Mysleli jsme si, že máme vyhráno,“ vzpomíná Marie Abelová.

Vše se ale změnilo na začátku září. Kryštofa čekala pravidelná kontrola s RTG kolene a CT plic, první, které se rodina po dlouhé době nebála. „Jeho lékař ale objevil nález na plicích a poslal ho na hrudní chirurgii do Motola. Tam diagnostikovali neoperovatelné metastázy s enormní expanzí. Syn Kryštof odešel 4. listopadu v 1.35 hodin, naštěstí doma. My i Tinka jsme byli do poslední chvíle s ním, Kryštof nám dodýchal v náručí,“ líčí poslední okamžiky se svým synem Marie Abelová.

Manželé Abelovi popisují to, co prožívali od sdělení diagnózy až po smrt svého syna, jako děsivou směs zoufalství, strachu, nejistoty a zmatku. „Je to naprostá ztráta pevné půdy pod nohama,“ líčí Marie Abelová. „Pravidla, která fungovala do té doby, to, na co jsme se mohli dřív spolehnout, bylo najednou pryč a všechno probíhalo obrovskou kosmickou rychlostí.“

Po Kryštofově smrti si pak připadali jak po výbuchu granátu. „Duši jsme měli rozervanou na kousky a bylo nepředstavitelné připustit si tu novou realitu, nahlas vyslovit: MŮJ SYN ZEMŘEL. Máte pocit, že vám někdo rve srdce z těla zaživa a že velký kus vás chybí,“ říká Marie Abelová.

Je to podle ní bolest, která nikdy nezmizí, ztráta, se kterou se nikdy nelze vyrovnat. „Lze ji pouze respektovat,“ dodává Marie Abelová. S manželem se proto rozhodli přetavit svou bolest a hlavně bolestně nabyté zkušenosti v pomoc těm, kteří si něčím podobným zrovna procházejí.

Založili nadační fond Úsměv nejen pro Kryštofa, jehož prostřednictvím podporují rodiny s vážně nemocnými dětmi. „Přispíváme našim klientům, kterým přestože berou všechny sociální dávky, podpora státu nestačí pokrýt nejnutnější náklady na živobytí, doplatky na léky, dopravu do nemocnice a podobně. Poskytujeme ale i různé konzultace a poradenství v sociální, psychologické a psychoterapeutické oblasti. Provádíme naše klienty nelehkou cestou a spletí byrokratických pravidel našeho zdravotního nebo sociálního systému,“ popisuje činnost nadačního fondu Marie Abelová.

Pomáhat mohou z velké části samozřejmě díky dárcům, každá koruna, kterou jim někdo pošle, putuje k potřebným. Chcete-li jim také pomoci, máte několik možností:

Kvůli vážně nemocné dceři pomohl prosadit zásadní věc pro všechny děti. „Ten nahoře mě k tomu dokopal!“