Článek
I když je herci Pavlu Režnému teprve čtyřiatřicet let, patří mezi nejvýznamnější muzikálové herce své generace. V Divadle J. K. Tyla v Plzni, které je jeho domovskou scénou, vytvořil na tři desítky rolí. Je několikanásobným nominantem a držitelem Ceny Thálie. Vedle herectví se věnuje také dirigování. I když je pracovně velmi vytížený, najde si i čas, aby podpořil dobrou věc - je totiž hrdým patronem občanského sdružení ProCit, které se zabývá podporou osob s poruchou autostického spektra. A právě o něm jsme si povídali.
Jak vznikla vaše spolupráce se sdružením ProCit?
Před pár lety mě oslovila zakladatelka ProCitu Irena Vítovcová s nabídkou stát se patronem jejich běhu. Jako sportujícího muzikálového herce mě to ihned oslovilo, ale hlavně jsem viděl příležitost podpořit lidi s poruchou autistického spektra (PAS) a pomoci tak zvýšit povědomí o jejich životě. Souhlasil jsem, a od té doby máme už několikaletou spolupráci, která, jak doufám, přináší ProCitu reálný přínos a mně osobně dává smysl.
Když mluvíte o běhu, máte na mysli charitativní Run Tour for ProCit?
Přesně tak – takřka každoročně se angažuji jako patron tohoto běhu. Aktuálně nás čeká výjimečný 10. ročník, který proběhne 18. dubna 2026 v Borském parku. Budou dvě trasy – kratší (cca 2 km) a delší (5 km). Nechybí ani doprovodný program pro rodiny: vloni to byl skákací hrad pro děti, prodej upomínkových předmětů (výdělek jde na ProCit), občerstvení a příjemná atmosféra. Jde o skvělý způsob, jak spojit sport, komunitu a osvětu. Navíc v přírodě. Všem akci doporučuji a tímto vás na ni zvu!
Máte v okolí někoho s poruchou autistického spektra?
Nemám nikoho velmi blízkého, o kom bych věděl, že má oficiálně diagnostikovanou poruchu autistického spektra. Přesto věřím, že lidí „na spektru“ je mnohem víc, než si uvědomujeme, protože mnozí nemusí mít poruchu diagnostikovanou. Napadá mě klavírní génius Glenn Gould, který si celou svou profesionální kariéru s sebou všude bral svou dětskou klavírní židličku a při hraní na ní seděl — spekuluje se, že mohl mít Aspergerův syndrom, i když oficiálně nebyl diagnostikován.
S rodinami, které tato porucha zasáhla, jste v kontaktu. Co je pro ně podle vás nejtěžší?
Myslím, že pro rodiny je to mimořádně náročné. Lidé s PAS často mají obrovský talent –umělecký, matematický, logický – ale zároveň bývají omezeni v sociální interakci. Rodiny musí vynaložit obrovské úsilí, aby jejich blízký byl ve společnosti přijímán, ale zároveň ho co nejlépe připravit na běžný život. To vyžaduje trpělivost, porozumění a často i kreativní přístupy. Mají můj obrovský obdiv.
Myslíte, že už je téma autismu méně tabuizované?
Osobně si myslím, že osvěta roste, ale pořád to není ideální. Jak jsem zmínil dříve – PAS má mnoho podob a projevů, a proto je důležité přistupovat k těmto lidem otevřeně, klidně a s respektem. Měl jsem například studenta s Aspergerovým syndromem – hodiny zpěvu s ním byly náročné, ale moc ho to bavilo a když potřeboval pauzu, „vyblbnul“ se s bubínkem v ruce a pak jsme zase mohli pokračovat.
Pojďme k veselejšímu tématu. Blíží se Vánoce, jak se na ně těšíte?
Moc! Advent je pro mě speciální období — doma uklidíme, manželka (herečka Charlotte Režná, pozn. red.) udělá krásnou výzdobu, ráno při snídani pouštíme vánoční písničky, zapálíme svíčky a aromalampu a prostě si užíváme klid - pokud tedy zrovna nezkoušíme. Hned po Vánocích většinou hrajeme představení v divadle a předtím celý prosinec máme kromě představení i různé vánoční koncerty nebo zpívání na vánočních večírcích, takže je to krásné, ale zároveň intenzivní období. Štědrý den se tak vždy snažíme strávit v co největším klidu.
Vypadá to, že z pracovního kolotoče jen tak nepolevíte. Jaké jsou vaše pracovní plány na nový rok?
Hned od začátku roku máme v DJKT Plzeň spoustu plánů: od 3. ledna už opět hrajeme (muzikál Dracula, který společně s Kryštofem Markem diriguji), startují zkoušky muzikálu Sestra v akci, kde mám fantastickou možnost dělat hudební a pěvecké nastudování a budu ho i dirigovat spolu s Vojtou Adamčíkem - premiéra je naplánována na 28. února. Na jaře mě pak čeká komorní muzikál Obejmout vlny, kde hraju společně s Jozefem Hruškocim a hostující Kateřinou Marií Fialovou.
Dáváte si na konci roku předsevzetí?
Nepřijde mi to jako něco výlučně na konec roku — předsevzetí si dávám průběžně, ale nenazývám to tak. Ale jeden z klíčových principů, kterého se snažím držet po celý rok, je laskavost. Věřím, že laskavosti není nikdy dost, a když ji člověk šíří, vrací se mu zpět.
