Čtyři jednoduché kroky, jak se naučit být sami k sobě laskavější. Nebuďte hodní jen na ostatní

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od dětství jste doma i ve škole vedeni k tomu, abyste byli chápající, zdvořilí, milí a empatičtí vůči ostatním. Zcela jistě jste již jako malí slýchali větu: „Chovej se k ostatním lidem tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.“ Přemýšleli jste ale někdy nad tím, proč je tak těžké uplatnit tuto důležitou zásadu i v případě, kdy jde o vás samotné? Respekt vůči vlastním potřebám, přáním a touhám je důležitější, než si možná myslíte.

Být laskavý k sobě samému, tolerovat své nedostatky a chyby, věřit vlastním zásadám i schopnostem, to je dovednost, kterou je často potřeba se naučit. A není to snadná cesta, jelikož spousta lidí je právě vůči sobě tím největším kritikem. Kdo z vás si nikdy neřekl s povzdechem: „Proč se mi nic nedaří, jak bych si přál,“ „Jak je možné, že jsem to zase pokazil,“ nebo „Všichni kolem mě mají skvělý život, jen já se pořád potýkám s nějakými problémy?“

Sebesoucit je vlastnost, o které se často hovoří v souvislosti s překonáváním chyb a přijetím sebe sama. Jenže, jak být k sobě laskaví, když máte pocit, že jste naprosto selhali a v hlavě se vytrvale ozývá nekompromisně kritický hlas, který dokáže přehlušit tu moudřejší a laskavější část vaší osobnosti? Tu, kterou bez sebemenších problémů aktivujete, když jde o vaše blízké a ostatní lidi kolem vás. Laskavost k sobě samému pomůže zmírnit stres i úzkost, probudí pocit štěstí a umožní pohlížet na svět mnohem pozitivněji. Jen si ji musíte dovolit. Jak na to?

Má ho v sobě každý, možná si ale nevšimnete, když se vám nenápadně vkrádá do myšlenek. Prvním krokem k tomu, abyste k sobě dokázali být laskavější, je sledovat a dostat pod kontrolu tento „toxický“ našeptávací hlas ve vaší hlavě. Kdykoli se přistihnete, že se litujete, kritizuje svůj vzhled, srovnáváte se s ostatními nebo se přehnaně obviňujete za chybu v práci nebo jiný přešlap, zastavte se na chvíli a zamyslete se nad tím, co vlastně říkáte nebo děláte. Už pouhé uvědomění si toho, co napovídá váš neúnavný vnitřní tyran, vám umožní získat odstup, dostat své myšlenky jiným směrem, ty negativní začít zpochybňovat a postupně utišovat.

Zkuste k vlastní osobě přistupovat jako k milovanému dítěti nebo nejlepšímu příteli. Představte si, že váš přítel má špatný den v práci nebo se mu cokoli nepovedlo. Nazvali byste ho hned neschopným, hloupým nebo nekompetentním ve své pracovní pozici? Sotva.

Nebo když se malému dítěti nepovede obrázek, rozbije hrneček, případně zapomene venku čepičku, budete mu okamžitě spílat do nemožných břídilů? Zcela určitě nikoli. Tak proč podobnými komentáři nešetříte na svou adresu? Vyzkoušejte si metodu „vnitřního dítěte.“ Podívejte se na vlastní fotku, kde vám bylo pět let a pokuste se té roztomilé nevinné bytosti říct, že nic nedokáže. Zřejmě vám to jen tak nepůjde…

Uvědomte si, že chyb a omylů se dopouští úplně každý, bez výjimek. Fakt, že se vám něco nepovedlo, ať už pracovní úkol, obchodní schůzka nebo rande, neznamená, že nestojíte za nic a nejste hodni lásky, pochopení a úspěchu. Odsuzovat se za přešlapy či slabé stránky vás brzdí v osobním rozvoji a růstu.

Zakažte si nekonečné přemítání o tom, co se nevydařilo a pokazilo, uznejte svou chybu či neúspěch a jděte dál, nepřešlapujte na místě. Opakujte si v duchu mantru, že realita je taková, že chybovat je lidské a nelze tomu zabránit. Proto je mnohem užitečnější naučit se chyby přijímat a nepodmiňovat jimi svou sebehodnotu. Sebekritika může být velmi demotivující překážkou na cestě k vašim životním cílům.

Je vědecky prokázáno, že lidský mozek má tendenci pamatovat si spíše kritiku a selhání než úspěchy. Důležité je uvědomovat si naplno, čeho jste dosáhli, co vše se podařilo a dopadlo na jedničku… Můžete si zapisovat, v čem jste dosáhli úspěchu, okamžiky a zážitky, kdy jste třeba někomu jinému pomohli nebo kdy vás někdo pochválil či vám zalichotil.

Vaše mysl si takovým tréninkem osvojí pozitivnější smýšlení o sobě samém a přesměruje se z přehnané kritičnosti k tomu, co vás nabíjí, uspokojuje a dělá radost. Žijte přítomným okamžikem, ve chvíli, když vás přepadnou negativní myšlenky, pusťte se do toho, co máte rádi, kreslete, tančete, cvičte, jděte na procházku do lesa a vnímejte své okolí. Na tom, co konkrétně děláte, příliš nezáleží, pokud vám to pomůže odvést pozornost od kritického hlasu uvnitř hlavy.

Jak se pozná nízké sebevědomí? Žárlivost, toxické vztahy i „neviditelnost“