Královna rychlobruslení se loučí bez medaile, ale s hrdostí. Martina Sáblíková našla na ledě vše, i životní lásku

Jestli si pamatujete na zimní olympiádu ve Vancouveru v roce 2010, jistě si vybavíte, jakým zjevením tehdy byla právě Martina Sáblíková. Dvaadvacetiletá holka z Vysočiny, o níž do té doby věděli jen opravdoví znalci rychlobruslení, se stala národní hrdinkou. Přivezla totiž rovnou tři medaile! Od té doby nebyla olympiáda, kde by nějaký cenný kov nezískala.

Tedy až na tu letošní, kde se loučí se svou kariérou. Tentokrát ale nebyl její cíl zaútočit na cenný kov, ale vzdát hold sportu, kterému zasvětila celý svůj život. A to se povedlo, i když v závodě na 5 km skončila jedenáctá, tedy předposlední. Martina Sáblíková opět ukázala, že ona se jednoduše nevzdává, i když jí zrovna osud hodí nějaký ten klacek pod nohy.

Svou první olympiádu Martina Sáblíková prožila v roce 2006 v italském Turíně. A svou poslední prožívá také v Itálii. Jak sama řekla, kruh se uzavírá. I když kvůli viróze musela vynechat závod na 3 km, což sama označila za nejtěžší sportovní rozhodnutí v životě.

Před startem vzkázala fanouškům: „Byl to velký sen startovat na šestých olympijských hrách. Pro mě neskutečná pocta. Po 20 letech opět v Itálii. Závod, do kterého nastoupím s respektem a s obrovskou vděčností za to, že na olympiádě můžu ještě startovat. Vím, že není v mých silách útočit na cenné kovy, ale kde jinde chcete říct sbohem, než na místě, jehož symbolika zasáhne do srdce každého sportovce? Cíl splněn. Kruh se uzavírá.“ A připojila poděkování všem, kdo za ní celých dvacet let stáli – a stále stojí.

Česká republika nikdy nepatřila k rychlobruslařským velmocem, v téhle disciplíně náš národ nikdy nijak zvlášť nevynikal. Ale Martina Sáblíková dokázala, že spíš než moderní zázemí, luxusní kryté dráhy a tisícovky fanoušků jsou k úspěchu potřeba úplně jiné věci: píle, odhodlání, zarputilost a ochota na sobě dřít do úmoru.

A tak i když trénovala na zamrzlých českých rybnících a rychlobruslařský odraz si zkoušela doma na dřevěném prkně v naolejovaných ponožkách, vytřela světu zrak. Zrodila se královna dlouhých tratí, která sice začínala s basketem, ale nakonec život zasvětila ledu.

Z olympiády ve Vancouveru přivezla dvě zlaté a jednu bronzovou medaili, o čtyři roky později se ze Soči vracela s jednou zlatou a jednou stříbrnou, v roce 2018 vezla z Pchjongčchangu stříbro a v roce 2022 z Pekingu jeden bronz.

A i když to několikrát vypadalo, že už je s profesionálním závoděním konec, Martina Sáblíková se vždy vrátila v plné síle. Překonala nejrůznější zdravotní obtíže a poprala se s bolestmi zad i s přibývajícím věkem podle svého oblíbeného motta: Bolest je dočasná, vzdát se je navždy.

Martina Sáblíková patří k nejpopulárnějším českým sportovkyním. Její soukromí bylo ale donedávna neveřejné – bylo to místo, kam rychlobruslařka fanoušky nepouštěla.

Svět znal ji a trenéra Petra Nováka, který se o ni stará už od dětství. Ale jak vypadá její život, když z nohou sundá brusle? To vědělo jen nejbližší okolí. Až do dubna 2025, kdy Martina Sáblíková udělala překvapivé gesto: na instagramu sdílela kus svého osobního života. A to rovnou ten nejzásadnější „kus“.

Svěřila se fanouškům se svou dlouholetou láskou k jiné ženě. „Víte, že jsem si vždycky chránila své soukromí a nadále to tak bude, protože je to pro mě nejvíc. Ale teď mám náznaky, že ho někdo chce řešit za mě a víc, než je mi příjemné. Tak ať to zazní přímo ode mě: Já a Niky Zdráhalová tvoříme pár, je mojí velkou oporou, jsme šťastné a je nám společně krásně už víc než 12 let,“ napsala a sdílela i společnou fotografii se svou životní partnerkou, rychlobruslařkou Nikolou Zdráhalovou.