Hlavní obsah

Posedlý nemocemi, otravný a nešťastný: hypochondr!

Foto: thinkstock

Kdo je skutečně hypochondr, se odhalit nedá, ale jisté příznaky vám popíšeme

Sleduje váš partner všechny své tělesné projevy? Pečlivě zkoumá puls, barvu moči nebo povlak na jazyku a v lékařské terminologii je jako doma? Máte problém, a oba!

Článek

Veronika o tom ví své. Její manžel Jiří tráví na internetových portálech o zdraví celé hodiny. Vyhledává příznaky a porovnává je s těmi svými. „Vždycky byl zodpovědný, nevynechal žádnou preventivní prohlídku, ale tohle už je vážně otrava. Píchání a bušení srdce je jeho nejmilejší téma. Dvakrát denně si měří tlak a hodnoty zapisuje do notýsku. A to je mu sedmačtyřicet a podle doktorů je zdravý jako řípa,“ stěžuje si Veronika.

Hypochondr je opravdu nemocný!

Takový pacient je postrachem lékařů. Obchází specialisty, dožaduje se vyšetření a dopodrobna popisuje své obtíže komukoli, kdo je ochotný poslouchat. Vyšetření nic neprokážou, to ovšem nešťastníka neuspokojí. On přece sám nejlépe ví, že mu něco je!

Posměch ale není na místě. Takový člověk je opravdu nemocný – jen trochu jinak, než si sám představuje. Bolest, kterou cítí, únava i nespavost jsou skutečné. Své příznaky si nevymýšlí a opravdu potřebuje lékaře. Bohužel toho jediného, do jehož čekárny se nehrne: psychologa nebo psychiatra.

Foto: thinkstock

Důvodů, proč se lidé úzkostlivě sledují, je celá řada

Příčiny, proč se pozoruje

Porucha osobnosti – odborníci rozeznávají několik typů chorobného strachu z nemoci. „Porucha osobnosti je forma hypochondrie, která se projevuje u vrozeně úzkostných osob. Už od dětství se takový jedinec snaží na sebe dbát, obává se nastuzení, je citlivý na změny teplot, proto se neustále hlídá. I v parném létě má s sebou svetr – co kdyby se náhodou ochladilo,“ vysvětluje psychiatr Jan Cimický.

Hypochondrická neuróza – může se rozvinout u pečlivých až puntičkářských lidí, zvláště když se ve svém okolí setkali s vážnou nemocí. Začnou se pozorovat, vyžadují testy, ale ani jejich negativní výsledek je neuklidní. Co když se v laboratoři spletli?

Hypochondrická deprese –je velmi nebezpečná. Takový člověk je hluboce přesvědčený, že trpí nevyléčitelnou chorobou. Bojí se, že někoho nakazí, dělá si starosti o budoucnost svých blízkých, jeho blud mu ale není možné vyvrátit. Utěšujete mě, protože si myslíte, že neunesu pravdu – říká. Tento druh deprese vede často k sebevraždě.

Foto: thinkstock

Hypochondrovi může opravdu pomoci jen psycholog či psychiatr

Nic po mně nechtějte, jsem nemocný!

Proč si lidé ničí život sebepozorováním a vysedáváním v čekárnách? Mnohdy to bývá podvědomá snaha vzbudit zájem a soucit, její kořeny mohou sahat až do dětství. „Nemocné dítě si užívá zvýšené pozornosti rodičů a různých výsad. A mozek si zapamatuje, že když jsme nemocní, tak nás má někdo blízký více rád,“ říká psycholog Karel Humhal. V dospělosti pak nevědomky manipuluje třeba s partnerem nebo zaměstnavatelem. Nemocný přece zasluhuje ohleduplnost! Neexistující nemoc může zakrývat skutečný problém, který dotyčný nechce řešit, nebo se prostě jen schovává před nároky běžného života. „Rád bych to udělal, ale vždyť víš, to moje srdce!“

A co by měla Veronika udělat – stejně jako všichni ostatní, kdo musí s hypochondrem žít? Důležité je partnerovy potíže nezpochybňovat a nevysmívat se mu. Zkuste mu ale podstrčit myšlenku, že příčina příznaků nemusí být jen tělesná. Pokud se ho podaří nasměrovat k „lékaři duší“, je to první krok k vyléčení.

Znáte nějakého hypochondra? A jak se to u něj projevuje? Nebo snad i vy trpíte nějakou záhadnou chorobou, kterou vám nikdo nevěří?

ynezorPumanzeSaNyknalC