Článek
Ledviny jsou v České republice nejčastěji transplantovaným orgánem a naše země patří v tomto oboru mezi špičku. V době, kdy medicína a lékaři dokáží nahradit selhávající orgán a vrátit lidem radost ze života bez omezení, představuje transplantace důkaz, jak výrazně se zdravotnictví posouvá dopředu – od pouhého prodloužení života k jeho plnohodnotnému prožívání.
Nová ledvina umožňuje pacientům znovu cestovat, sportovat a užívat si život bez pravidelného podstupování náročné dialýzy (takzvané umělé ledviny, několikahodinové procedury, která nahrazuje funkci ledvin a odstraňuje odpadní látky z těla). Transplantace se navíc netýká zdaleka jen starších ročníků, s darovanou ledvinou žijí i mladí lidé.
Strach a stud jako překážka
Lékaři dlouhodobě usilují o zvýšení podílu transplantací ledvin od žijících dárců, které pacientům přinášejí lepší výsledky i delší životnost orgánu ve srovnání s ledvinami od zemřelých dárců. Zásadní překážkou však často bývá ostych, kdy se lidé obávají mluvit o své situaci i se svými nejbližšími, kteří by se potenciálně mohli stát vhodnými dárci.
„Pacient se může obávat, že začít s blízkými upřímně hovořit o své situaci znamená hned žádat je o dárcovství. O to ale vůbec nemusí jít,“ vysvětluje lékařka Silvie Rajnochová Bloudíčková, vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM a dodává: „Úplně stačí, když pacienti sdílí informace o svém zdravotním stavu. Z dlouholetých zkušeností víme, že se tím otevírá prostor pro altruismus. Lidé, kteří je mají rádi, často sami začnou zvažovat, jak mohou pomoci.“
Bez ledvin nelze žít, při jejich selhání je nutná dialýza nebo transplantaceFoto: Shidlovski, Shutterstock.com
Není ostuda říct si o pomoc
Lidé, kteří potřebují novou ledvinu, mají ale velmi často zábrany a psychické bariéry, které jim brání otevřít se svým blízkým a začít s nimi o svém zdravotním stavu hovořit. Bojí se, že by byl blízký člověk vystaven neúměrnému riziku, kdyby se rozhodl jim ledvinu darovat, nebo by se mohl cítit pod tlakem.
„Je důležité vědět, že k odběru ledviny přistupujeme jedině, pokud podrobná vyšetření potvrdí, že rizika pro dárce jsou minimální. Zbylá ledvina přebírá funkci odebrané a zdravotní stav dárce je sledován. Operační zákrok je miniinvazivní, což umožňuje rychlé zotavení a rizika spojená s operačním výkonem jsou také minimální. Dárci pak dochází na pravidelné kontroly do transplantačního centra, zpravidla jedenkrát ročně,“ popisuje nefroložka Rajnochová Bloudíčková. Součástí týmů transplantačních center jsou navíc také psychologové, kteří poskytují konzultace pacientům i jejich potenciálním dárcům.
Žijící dárce: lepší prognóza i kratší čekání
Transplantace ledviny od žijícího dárce přináší výrazně lepší výsledky, orgán obvykle vydrží déle, často se podaří naplánovat zákrok ještě před zahájením dialýzy a tím předejít dalším zdravotním komplikacím. „Ledvina od žijícího dárce má medián funkce až 25 let, zatímco u orgánu od zemřelého dárce je to průměrně kolem 12 let,“ vysvětluje lékařka Silvie Rajnochová Bloudíčková.
Podle statistik Koordinačního střediska transplantací proběhlo v roce 2024 v České republice celkem 524 transplantací ledvin, z toho 40 od žijících dárců. Reprezentativní průzkum veřejného mínění přitom ukázal, že více než 80 % Čechů je ochotno darovat nějakou část těla. Studie, zveřejněná v odborném časopise Frontiers in Communication, zároveň upozornila, že mezi nejčastější důvody, proč pacienti neosloví své blízké, patří pocit trapnosti, strach z odmítnutí a nejistota, jak o darování mluvit. Trápí je mnohdy též potenciální výčitky – co když se blízkému po darování orgánu něco stane?
Jitce daroval ledvinu její bratr a umožnil jí tak návrat do běžného života, ke sportu i cestováníFoto: TransplantaceNeniTabu.cz
Příběh Jitky (49): Ledvina jako dar od bratra
Když před sedmnácti lety začalo být Jitce špatně, dlouho netušila, že příčina je vážná. „Nejdřív jsem si myslela, že jsem těhotná. Přestala jsem menstruovat, zvracela a pořád kupovala testy, všechny byly ale negativní,“ vzpomíná. Když krevní testy ukázaly, že jí ve skutečnosti selhávají ledviny, musela být okamžitě hospitalizována a zahájit pravidelnou dialýzu. „Tři dny v týdnu, vždy po pěti hodinách. Byla to náročná zkušenost. V té době jsem ještě necvičila a měla jsem křehké žíly. Než se podařilo mě napíchnout, trvalo to někdy i tři hodiny. Bylo to strašně vyčerpávající,“ říká.
Přelom v jejím životě nastal, když se její bratr rozhodl darovat Jitce svou ledvinu. „Na jednu stranu jsem byla šťastná, že mám takového brášku. Ale taky jsem si říkala, že do toho nepůjdu, protože nechci být nikomu zavázaná,“ přiznává Jitka. Nakonec se rozhodla transplantaci podstoupit. A ledvina jí dodnes slouží. Díky transplantaci se vrátila k plnohodnotnému životu: pracuje, cestuje a sportuje.
„Chtěla bych všem, kdo váhají, vzkázat: není čeho se bát. V porovnání s dialýzou je to úplně jiný život a vděčím za něj bráškovi. Stojí to za to překonat zábrany a strach a nechat si pomoci. Nechtěla jsem, aby mi někdy někdo vyčítal, že jsem si vzala jeho ledvinu. Ale nakonec jsem pochopila, že bráškovi nejde o můj vděk. Že je to dar z lásky,“ je přesvědčena Jitka. Zkušenosti dalších pacientů a dárců i spoustu praktických informací najdete na webu TransplantaceNeniTabu.cz.
