Žijících dárců ledvin je v Česku tristně málo. Orgán od zemřelého není tak kvalitní

Chronické onemocnění ledvin je choroba moderní doby a podle nefroložky Silvie Rajnochové-Bloudíčkové se vyskytuje u velkého množství lidí. „Světový výskyt je zhruba u 11 % populace. To číslo je obrovské,“ říká a dodává, že klasicky toto onemocnění nemívá typické příznaky, které by nás donutily jít k lékaři. Často je plíživé a lidé o něm nemusí vědět.

„Většinou pacienty dovede k lékaři nevýkonnost, únava, otoky, kašel, u některých pacientů dochází k zástavě močení,“ vyjmenovává lékařka příznaky, které si mnoho lidí s ledvinami ani nespojí.

Základem je prevence, kterou v případě ledvin zajišťuje v České republice praktický lékař. „Je potřeba, aby se vyšetřovala nejen krev, ale i moč, protože spousta pacientů má normální parametry v krvi, ale už mají patologický nález v moči, který signalizuje onemocnění ledvin,“ vysvětluje Silvie Rajnochová-Bloudíčková.

Někteří pacienti mají geneticky podmíněná onemocnění a měli by být vyšetřováni pravidelně, i když je zrovna nic netrápí. „Naše zkušenost je taková, že spousta zejména mladých pacientů o tom nechce vůbec slyšet a radši nikam nechodí, a potom je k lékaři dovede například to, že řeší rodičovství nebo náhodné nálezy v rámci předoperačních vyšetření,“ varuje lékařka.

Když ledviny selhávají, nastupuje dialýza, která má za cíl jejich funkci nahrazovat. Dochází při ní k odstraňování nadbytečných odpadních látek a vody z těla.

„Asi každý má představu o takzvané ‚umělé ledvině‘, kdy pacient dochází zpravidla třikrát týdně a je napojen na přístroj, který mu zhruba 5 hodin očišťuje krev. Existuje ale i alternativa, takzvaná břišní dialýza, kterou si pacient provádí doma,“ popisuje Silvie Rajnochová-Bloudíčková.

Tuto možnost mohou využít pacienti, kteří jsou dostatečně soběstační. Musí si totiž například napichovat cévní přístup a pečovat o sterilitu prostředí, aby nedošlo k infekci.

Transplantace ledviny pacientům významně prodlužuje život. Nejkvalitnější orgán je ten, který pochází od žijícího dárce. V České republice ale dominují transplantace od zemřelých dárců, protože čekací doba na takovou ledvinu je zde extrémně krátká – necelý jeden rok.

„Transplantace od žijícího dárce je v Česku velmi minoritním programem, který tvoří tak 7 až 8 %. Což je tristně málo, protože v ostatních zemích Evropy i ve světě tento program tvoří 50 nebo 60 % všech transplantací,“ říká Silvie Rajnochová-Bloudíčková.

Čím to je? „Velkým problémem je komunikace v rámci rodiny. Příjemce nechce potenciálního dárce – svého blízkého – ohrozit. Snažíme se šířit osvětu, aby všichni věděli, jaké možnosti jsou, a také jaké jsou výhody, protože transplantace od žijícího dárce je jednoznačně nejlepší metoda. Je spojena s nejdelším přežíváním, s dobrou, kvalitní ledvinou,“ dodává.