Darování orgánů v ČR: Po smrti všichni, za života jen zdraví. Kdo může a kdy a na co má nárok?

Pro mnohé je překvapením, že Česko patří mezi země, kde je dárců orgánů nejvíc, a pokud jste nic nepodnikli, pak jste to i vy. Zajímalo by vás víc?

Každý občan České republiky je podle platných zákonů po smrti dárcem orgánů. Platí totiž takzvaný předpokládaný souhlas, který dává lékařům právo vám po smrti odebrat jakýkoli orgán nebo tkáň, pokud jim v tom nebrání medicínská hlediska nebo váš předem deklarovaný nesouhlas.

Pokud se totiž dárcem orgánů stát nechcete, můžete se zaevidovat v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Nemusíte uvádět důvod svého rozhodnutí.

Odmítnout můžete i pouhým prohlášením před lékaři, kteří vás například po nehodě ošetřují. U mladších 18 let a lidí zbavených svéprávnosti může tento nesouhlas vyjádřit i zákonný zástupce. Dárcem se nesmí stát ani osoba, u které nebyla prokázána totožnost.

Aby se o odebrání orgánů vůbec dalo uvažovat, musí se prokázat, že je dárce opravdu mrtev. Zásadní je prokázat mozkovou smrt. „Ta musí být medicínsky velice přesně a přísně vyšetřena a potvrzena. Potvrzení provádí nezávisle na sobě dva lékaři, kteří se nesmějí zúčastnit odběru orgánů nebo transplantace a nesmějí být ošetřujícími lékaři uvažovaného příjemce,“ vysvětluje docentka Eva Pokorná z Oddělení odběru orgánů a transplantačních databází IKEM.

Pokud se tak stane a ošetřující lékař shledá, že je pacient vhodným dárcem, informuje transplantační centrum a poté i rodinu či příbuzné nemocného – ve chvíli, kdy už není možné pacientovi zachránit život.

Před tím, než se rozeběhne ověřování vhodnosti orgánů, transplantační centrum ověří, zda není pacient evidován jako nesouhlasící s dárcovstvím. Pokud ne, začne se prověřovat zdravotní stav dárce i orgánů a zjišťovat, zda se dá o zařazení do dárcovského programu uvažovat. Nesmí tam být riziko, které by ohrozilo život případného příjemce orgánů. Z toho hlediska vadí žloutenka, tuberkulóza, AIDS, nezastavitelná sepse, některé druhy rakoviny…

Naopak vůbec nerozhoduje věk, žádná spodní ani horní věková hranice pro dárce tedy neexistuje.

Dárcem orgánů se můžete stát i za života, ovšem jen těch orgánů, které lze postrádat, aniž by vás to ohrožovalo na zdraví a životě. Jde tedy jen o jednu ledvinu a až polovinu jater.

I v tomto případě čeká dárce velmi podrobné vyšetření, ale k tomu i psychologický pohovor. Po odběru orgánu jsou pak dárci doživotně sledováni ve zdravotnickém zařízení.

Obchod s orgány je nelegální a o darování rozhodně nelze v jakékoli souvislosti uvažovat jako o „přivýdělku“. V případě dárců po smrti si může ten, kdo jim vypravil pohřeb, požádat o příspěvek 5000 Kč. Žádost o jeho výplatu spolu s kopií dokladu o zaplacení nákladů na vypravení pohřbu, údaji o zemřelém dárci, názvem zdravotnického zařízení, kde byl odběr proveden, a určením, jakým způsobem má být částka vyplacena, se odesílá Koordinačnímu středisku transplantací (KST). Žádost můžete odeslat do 12 měsíců od pohřbu.

Žijící dárce má nárok na náhradu účelně vynaložených výdajů a ušlého zisku. Schvaluje ho Ministerstvo zdravotnictví a žádost je třeba podat do 24 měsíců ode dne odběru orgánu.

Jen za loňský rok a jen v transplantačním centru IKEM bylo provedeno 169 odběrů od zemřelých dárců, transplantováno bylo 306 ledvin, 143 jater, 41 srdcí, 39 slinivek, 10 Langerhansových ostrůvků a 3 tenká střeva. Což je víc než 66 % ze všech transplantací v republice. A lékaři zvládnou i transplantaci několika orgánů najednou. „Ve dvou případech jsme společně s kolegy z Fakultní nemocnice v Motole transplantovali současně srdce a plíce,“ dodává přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie prof. MUDr. Ivan Netuka, Ph.D.

Světový den srdce: fakta, která o tomto orgánu (ne)víte