Článek
Rakovina během chvíle změní celý život. Přináší nejistotu, strach i období, kdy se vše podřizuje léčbě. V roce 2023 byla tato nemoc podle statistik diagnostikována více než 65 tisícům lidí. I když jsou dnes šance na vyléčení čím dál vyšší, po skončení terapie začíná další fáze – návrat do běžného života, pravidelné kontroly i psychické vyrovnání s prožitou zkušeností.
Léčba skončila, sledování pokračuje
Po ukončení onkologické léčby přechází pacient do tzv. dispenzární péče. To znamená pravidelné kontroly u specialisty, jejichž cílem je včas zachytit případný návrat nemoci. „Standardně sledování trvá přibližně pět let, ale vždy záleží na typu diagnózy a individuálním riziku,“ objasňuje doktorka Marie Drösslerová z Pneumologické kliniky 1. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice.
Obsahem kontrol je především cílený rozhovor o aktuálních potížích, které by mohly souviset s návratem nemoci, fyzikální vyšetření, laboratorní testy krve a zobrazovací metody, jako je například CT. Pokud je pacient po několika letech bez známek onemocnění, bývá obvykle předán zpět do péče praktického lékaře.
Právě toto období ale bývá psychicky nejnáročnější – strach z návratu nemoci totiž úplně nezmizí. A i proto do péče vstupuje další důležitá složka: psychika.
Psychická pohoda je důležitá
Jak upozorňuje psycholog Martin Pospíchal, psychický stav pacienta má zásadní vliv nejen během léčby, ale i po ní. „Na psychice záleží více, než jsme si historicky mysleli. Když člověk ztratí motivaci nebo naději, může to ovlivnit i jeho ochotu pokračovat v léčbě,“ říká. Podpora psychiky je proto důležitá v každé fázi – během léčby i po jejím skončení. A právě období „po“ bývá často nejtěžší.
Psychika hraje zásadní roli nejen během léčby, ale i po níFoto: Zamrznuti tonovi, Shutterstock.com
Změna životních priorit
Zatímco během léčby funguje člověk na „autopilota“, po jejím ukončení se dostavuje strach a obavy. „V tento okamžik na mnohé klienty dopadá tíže prožitého. Není výjimkou, že psychologickou pomoc potřebují právě lidé, kterým lékař již oznámil, že je vše na dobré cestě,“ tvrdí Martin Pospíchal.
U některých lidí se mění i životní hodnoty. „Typickou změnou je, že si člověk více váží času, který má. Často si také více hlídá svoje hranice. Stejně tak se ale potkávám s těmi, kteří se postupem času (a sil) vracejí do stejných kolejí.“
Jak mluvit s lidmi trpícími rakovinou
Mnoho lidí si pokládá i otázku, jak s nemocným člověkem mluvit. Na neziskovém webu pro onkologické pacienty lze najít nejen doporučení pro nemocné, ale i pro jejich blízké. Právě téma „jak s nimi mluvit“ patří mezi nejnavštěvovanější. „Mnoho lidí se mě ptá, jak nejlépe nemocného podpořit, co přesně říci. Moje odpověď je zde jednoduchá: ‚To se neptejte mě, ale jeho.‘ Právě on či ona jsou schopni říci, co potřebují. Třeba jen obejmout, promluvit si o nemoci, nebo se naopak o tématu nemoci bavit vůbec nechce a zajímá ho, co řešíte vy,“ doporučuje psycholog Martin Pospíchal.
Remise neznamená vyléčení
Vedle psychické zátěže se pacienti často setkávají i s nepochopením pojmů, jako je například remise, která je často označována za vyléčení. „Remise je stav, kdy se rakovina zklidnila nebo ustoupila. Může být buď částečná (parciální), nebo kompletní,“ říká Marie Drösslerová. Částečná remise znamená, že nádor ustoupil jen zčásti. Kompletní remise naopak označuje stav, kdy nejsou přítomné žádné známky onemocnění ani na vyšetřeních. „O vyléčení pak mluvíme tehdy, když je pacient v kompletní remisi tak dlouho, že se riziko návratu nemoci blíží běžné populaci,“ upřesňuje lékařka.
Kritických pět let
Nabízí se otázka, co znamená být v kompletní remisi „dlouho“. „Statisticky nejrizikovější období pro návrat většiny onkologických onemocnění jsou první dva až tři roky od ukončení léčby. Právě proto je v tomto období i častá frekvence kontrol,“ dodává Marie Drösslerová. Obecně platí, že pokud se nemoc nevrátí do pěti let, pacient je považován za vyléčeného, protože riziko relapsu výrazně klesá.
Trvalé následky vyléčení nebrání
Za vyléčeného se pacient považuje i ve chvíli, kdy má kvůli nemoci trvalé následky. „V medicíně se rozlišuje mezi přítomností rakoviny a poškozením organismu, které léčba způsobila. Vyléčení se vztahuje k tomu, že byla odstraněna příčina (nádor), nikoliv k tomu, že se tělo vrátilo do původního stavu,“ vysvětluje lékařka.
„Příkladem může být pacient, který se díky imunoterapii vyléčí z pokročilého stadia rakoviny, ale v jejím důsledku se u něj rozvinou imunitně zprostředkované nežádoucí účinky, které vyžadují další léčbu. Takového nemocného po pěti letech rozhodně nepředáváme praktickému lékaři a frekvence kontrol je kvůli těmto komplikacím výrazně častější,“ uzavírá Marie Drösslerová.
Dá se s rakovinou bojovat?
Ve společnosti se často používají výrazy jako „boj s rakovinou“ nebo „porazit nemoc“. Realita je ale složitější. „Na pocit či potřebu bojovat se můžeme dívat ze dvou pohledů. Jako na ten náročný a nepříjemný pocit – třeba v podobě hněvu. Ale také jako na aktivaci, která vám dává sílu vzdorovat překážkám,“ nabádá psycholog. „Tomu, jak hněv či jinou náročnou emoci udržet na úrovni ‚tak akorát‘, se věnuje projekt MysliProtiRakovině, kde je možné najít zdarma mnoho užitečných materiálů pro nemocné i jejich blízké.“
