Zpověď maminky Aleny: Dcera naletěla ženáčovi

„Krátce po svých osmnáctých narozeninách se má dcera seznámila s třicetiletým Patrikem. Delší dobu jsem o něm nevěděla, až mi jednoho dne řekla, že s někým chodí. Byla jsem nadšená, protože si po delší odmlce našla někoho, koho miluje. Chodili spolu už tři měsíce a na otázku, proč mi to neřekla dřív, odpověděla: ,Bylo to ještě moc čerstvé a nechtěla jsem nic zakřiknout…' Tomuto vysvětlení jsem rozuměla a moc jsem se chtěla s jejím milovaným setkat. Pozvali jsme je tedy s manželem na večeři, při které jsme ho chtěli přivítat v rodině, ale hlavně poznat. Večeři jsem dlouho promýšlela a dala jsem si opravdu záležet, aby bylo na stole opravdu něco dobrého, a hlavně, aby byl dostatek vína. S manželem jsme se těšili, jak ho už konečně poznáme.

Zazvonil zvonek. Přišli jsme otevřít a ve dveřích stála má dcera po boku vysokého a sympatického blonďáka, kterému bych tolik roků rozhodně netipovala... Při večeři jsme se skvěle bavili a hodně jsme se o Patrikovi dozvěděli. Jak jsem je tak vedle sebe viděla, moc se mi spolu líbili, opravdu jim to slušelo i přes velký věkový rozdíl, kterého jsem se nejdřív obávala.

Byla jsem ráda, že je má dcera konečně šťastná, ale zanedlouho ze mě radost vyprchala.

Asi za dva měsíce jsem totiž úplnou náhodou Patrika potkala v nákupním centru. Se dvěma dětmi. Zrovna líbal nějakou ženu! A ta žena byla jeho manželka, což dokazovaly nejenom třpytivé prstýnky na jejich prstech. Nejdřív jsem si myslela, že je tento muž jenom Patrikovi podobný, ale když jsem přistoupila o krok blíž, uviděla jsem mu do obličeje, a viděla jsem, jak ode mě odvrátil tvář. Už mi bylo jasné, že to je on. V hlavě mi proběhla spousta otázek. Přemýšlela jsem, jestli o jeho manželství má dcera ví, a neřekla nám to, nebo jestli ona sama o tom nemá ani ponětí. Říkala jsem si, že bude nejlepší, když se s ní setkám a pochlubím se jí se svým ,zážitkem'.

Ještě večer jsem za ní zašla, a když jsem jí to řekla, bylo vidět, že je bílá jak zeď. ,Nevěděla o tom,' zaznělo mi v hlavě. Moje dcera vypadala, jak kdyby zrovna dostala obrnu. Asi deset sekund se nehýbala a ani nemluvila. Koukala na mě s otevřenou pusou. Za chvilku se ale vzpamatovala a řekla: ,Takže já už půl roku beru bez svého vědomí dětem tátu a podvádím spolu s ním nějakou nebohou paní!' Na konci této věty se jí zlomil hlas. Vůbec nevěděla, co si o tom má myslet. Patrik jí totiž řekl, že se nedávno rozešel s přítelkyní. Proklínala se, že na to nepřišla sama, i když to bylo docela patrné, protože Patrik za ní skoro nikdy nemohl přijít – protože měl údajně hodně práce, a na otázku, kdy spolu budou bydlet, odpovídal, že má těžce nemocnou maminku a že se o ni musí starat a žít s ní. Musím uznat, že asi byla docela naivní, ale zase jí bylo ,teprve' 18 let...

Ještě ten večer svému ulhanému, už bývalému příteli napsala strohou esemesku, ve které mu napsala, že všechno ví a ať jde k čertu. Psal jí několik zpráv a snažil se jí dovolávat, ale ona si zablokovala jeho číslo. Už s ním nechtěla mít nic společného a já se jí vůbec nedivím. Vlastně byla milenkou ženatého muže, a neměla o tom ani ponětí. Tuto životní zkušenost bere jako odstrašující příklad toho, jak může být člověk naivní.

Sice taková zkušenost nebyla příjemná ani pro jednu z nás, ale jsem ráda, že si z toho aspoň vezme ponaučení."

A co vy? Naletěly jste někdy podobným způsobem? A jak jste na to přišly? Svěřte se a diskutujte pod článkem, třeba právě na základě vaší zkušenosti si dá nějaká další potenciální nešťastnice větší pozor!

Autorka: Alena Minaříková