10 nejotravnějších dětských vět! Také z nich šílíte?

Neexistuje dítě, které by alespoň občas nezlobilo. A stejně tak nejspíš neexistuje ratolest, která by nepotrápila své rodiče některou z následujících deseti nejotravnějších dětských vět.

Je jedno, jestli jedete do vedlejší vesnice nebo na konec světa. Jestliže je tato věta vyslovena více než pětkrát a intervaly mezi jejím opakováním mají sotva pár minut, umořila by i vola.

Tohle se týká především rodin, které se pyšní dvěma a více dětmi. Čím blíže k sobě děti mají věkově, tím častěji se u vás tato věta ozývá. A rodiče mnohokrát za den řeší v podstatě nevyřešitelný problém: Jak malé žalobníčky rozsoudit, když každý dětský prstík míří na jiného viníka?!

Každý rodič zhruba tříletého dítěte ví, o čem je řeč. A proč se nejí hlína? A proč jsou v hlíně bacily? A proč mi můžou bacily ublížit? A proč jsou z nich nemoci? A proč se v tu chvíli nemohou rodiče vystřelit na měsíc?!

Tak tohle prohlášení většinou odskáčou tatínci. Ano, to jsou ti strhaní a upocení muži, co na svých ramenou nesou rozjásané dítko. Jsou to ti, co nevydrželi, a když po osmnácté slyšeli „mě strašně bolí nožičky, já už nemůžu, vezmi mě na koníka“, rezignovali a dali své svaly a energii všanc.

Děti milují sladké. A dožadují se ho nejrůznějšími způsoby, velmi často to zkouší právě touto větou. Mají hlad na čokoládu, bonbonek, lízátko, prostě na jakoukoli dávku cukru, která jim zajistí tolik energie, aby ještě o půlnoci mohly běhat po stropě.

Jedno jediné slovo, které ale značí problém. Jakmile vaše dítko něco potřebuje, což spíš znamená, že něco chce, vás čeká těžká bitva. Přesvědčit třeba pětiletého klučíka, že to obří hasičské auto na baterky (které stojí minimálně několik stovek) nepotřebuje, bývá leckdy nemožné.

V jakoukoli denní dobu je tahle věta neškodná. Jakmile se ale z úst vašeho dítka začne ozývat poté, co jste ho uložili do postýlky, přečetli mu pohádku na dobrou noc a dali mu pusinku, je to horší. Jednou z dalších možností, jak se děti snaží oddálit spaní, je ještě věta „chce se mi čurat“.

Je to k zešílení. Snažíte se, vaříte dobrá a zdravá jídla, ale dítě se v nich nimrá a každou minutu skučí, že mu to nechutná. A někteří špunti dokonce přitvrdí a začnou hlásit, že je bolí bříško. Tohle chce hodně velkou dávku trpělivosti.

Pořídit šestiletému klukovi vzduchovku? Ani nápad! Nebo rezolutně odmítáte, aby se vaše desetiletá dcerka do školy líčila? Tak počítejte s tím, že budete pravidelně slýchat informace o tom, jak jiní rodiče to svým ratolestem povolili, jak oni jsou jediní, kdo danou věc nesmí.

Tohle je věta, kterou s oblibou používají malí i velcí. Ti předškolní a čerstvě školní ji vyslovují ve chvílích, kdy nutně potřebují, aby si s nimi někdo hrál, někdo je zabavil, tedy skoro pořád. Ti starší v pubertě pak takto komentují jakoukoli rodinnou akci, výlet či oslavu.

A jakou větu si oblíbily vaše děti?