Hlavní obsah

5 chyb, které zničí každou koupelnu

Foto: idealstandard.cz

Prodlužte životnost své koupelny

Je nová, je krásná, je čistá – takto se obvykle rozplýváme nad zrekonstruovanou koupelnou ještě hezkých pár týdnů po jejím dokončení. Jenže: rok se s rokem sejde a na bateriích se najednou objevují rezavé skvrny, mezi vanou a stěnou nepěkná škvíra, v rozích se usadila plíseň. Katastrofa!

Článek

Má-li koupelna vypadat dlouho jako nová, je třeba dodržovat několik pravidel. Řemeslníci by je měli znát, ale i zde platí obligátní: důvěřuj, ale prověřuj. A když se nám je povede při budování uhlídat, můžeme ještě leccos zkazit samy. Hlavně při úklidu.

1. Vanička do sprchy patří vždy

Sprchové kouty umístěné v různých výklencích a nikách jsou velmi oblíbené. Jsou také o něco levnější, protože pořizujeme jen dveře a ne celou zástěnu. Ale pozor! I v takovém koutě by neměla chybět sprchová vanička. Pokud sem dáme jen dlažbu, můžeme si v budoucnu zadělat na problémy. I ta sebelepší izolace proti vodě má omezenou životnost a po pár letech přestane být funkční. Voda tak bude protékat skrz strop k sousedům nebo do sklepa. A my budeme muset celý kout rozbourat a předělat. Naše chyba. Je proto lepší koupit nízkou vaničku, kterou lze zapustit do stejné výšky s podlahou. Celkový efekt se tím nenaruší.

2. Vana se instaluje až na konec

Dodnes se vyprávějí historky o tom, jak řemeslníci dokázali zničit vanu dříve, než byla koupelna hotová. S klidem si v ní po instalaci míchali maltu a kolem lepili obklady. K nevíře. Buďme tedy chytřejší: vana – to samé platí i pro sprchovou vaničku – se dává do koupelny mezi posledními,  a hlavně až poté, co máme na zdech obklady. Jen málokdy totiž mají dlaždice takovou velikost, aby nám vyšly k hraně vany bez toho, že by se musely řezat. A zaříznout všechny stejně je v domácích podmínkách téměř nemožné. Mezi vanou a stěnou tak vznikne nehezká a nepravidelná spára. Pokud ovšem nejdřív necháme obložit zeď, nemusejí se dlaždice řezat, nalepí se celé. Že jich bude část ukrytá za vanou, nevadí. Spára je v tomto případě pravidelná a menší než u první varianty.

Foto: ferienwohnung.de

Bílé spáry dávejte jen na stěny

3. Pozor na bílou spárovací hmotu

Barevnost spárovacích hmot je opravdu velká, mnozí proto odmítají používat klasickou šedou a třeba bílé obklady a dlažby doplní bílou spárovačkou. A pak litují! Udržet bílou spárovačku zvlášť na podlaze v původním odstínu je nemožné. Brzy se na ní objeví tmavá místa. Bohužel se nestane, aby spára „zašla“ všude stejně a proměnila se v šedou, proto je lepší použít přímo standardní šedou. Bílá je přípustná u svislých stěn, zde ale raději volíme typy obkladů s kalibrovanou, tedy velmi přesně seříznutou hranou, které lze klást téměř beze spár.

4. Odvětrání musí být!

Zvlášť při rekonstrukci koupelen mají mnozí tendenci zazdít a zaslepit větrák s tím, že stejně nikdy nefungoval. Jde však o první krok k tomu, aby se nám v koupelně a možná i v celém bytě objevily plísně. Pokud totiž nebudeme z koupelny odvádět vlhký vzduch, vytváříme ideální podmínky pro jejich růst. A jen otevřít dveře směrem do bytu zpravidla nestačí. Nemáme-li otevřená i okna ven, vlhkost se zvyšuje v celém bytě a riskujeme, že se plísně objeví i v dalších místnostech. Správný postup je odvětrání zachovat, případně ještě vylepšit. Buď ho můžeme nechat napojit na vypínač, aby se spustil automaticky, jakmile v místnosti rozsvítíme, nebo ho lze doplnit čidlem vlhkosti, které ho zapne, jakmile hodnota vlhkosti vzduchu přesáhne kritickou hodnotu padesáti procent.

Foto: Thinkstock

Abrazivní prostředky mohou povch zmatnit

5. Pozor na čisticí prostředky!

Spoustu škod můžeme napáchat i při úklidu. Zde bychom měly být opatrné s různými písky a jinými abrazivními prostředky, pokud máme akrylátovou, tedy plastovou vanu či vaničku, tyto úklidové prostředky je mohou poškrábat.

Pozor také na speciální přípravky, které podle televizních reklam vyleští kohoutky a odstraní z nich vodní kámen snadno a rychle! Výrobci baterií k nim měli před lety zásadní výhrady, protože armatury ničily. Výsledkem následného dohadování bylo konstatování, že přípravky bateriím neublíží, pokud není jejich povrch nijak narušen. Jenže: stačí jen malé a neviditelné škrábnutí při instalaci, poté se chemické přípravky snadno dostanou pod povrch - a spustí se koroze.

Stejně tak bychom měly po úklidu dobře opláchnout koupelnu čistou vodou, a to bez ohledu na to, zda používáme „agresivnější“ dezinfekční prostředky, nebo ty ekologické a šetrné k životnímu prostředí. V rozích u vany či umyvadla nesmějí zůstat žádné, jinak se stanou „potravou“ pro plíseň, které ke svému životu potřebují nejen vysokou vlhkost a teplo, ale právě i živiny.

Někdo sice může považovat tyto rady za přílišné „hnidopišství“, ale nezapomínejme, že na svou koupelnu se budeme dívat patnáct až dvacet let! Opatrnost je tedy na místě!

ynezorPumanzeSaNyknalC