Hlavní obsah

Bojí se vaše dítě tmy, strašidel či bouřky?

Foto: Thinkstock

Dětská fantazie je bezbřehá a strach může být velký

Bojí se bouřky, tmy, cizích lidí, hluku, pavouků a strašidel, která se schovávají za závěsy. Dětská fantazie nezná hranic a umožňuje i vznik nepochopitelných strachů, tedy alespoň z pohledu dospělých. Jak děti strachu zbavit? Jak vysvětlit, že tma nic nedělá? A kdy zpozornět a případně vyhledat pomoc odborníka? O tom všem je dnešní článek!

Článek

Děti se bojí v podstatě od narození, i u malých miminek můžete občas zahlédnout vystrašený výraz. Dokud ale nezačnou naše ratolesti alespoň trochu mluvit, nemáte o jejich obavách příliš velký přehled. Víte jen, že některé děti jsou bázlivější, jiné jsou spíše tak trochu nebojsové.

Obavy své dcerky řeší i naše editorka Sabina. „Má dvouletá dcerka se dodnes tak trochu bojí vysavače. Zkoušíme, aby třeba sama vysávala a viděla, že to nic není," popisuje. Strach má její dcera i z mixéru, tedy konkrétně z hluku, který vydává. „To zatím řešíme tak, že jí předem říkáme, že bude hučet mixér, jdeme s ní do druhého pokoje a pomalu s ní nakukujeme do kuchyně," dodává Sabina a doufá, že postupem času její holčička pochopí, že jde o obyčejné věci, kterých není třeba se bát.

Každopádně je dobré, že se Sabina snaží své dcerce pomalu vše vysvětlit. Ať už se totiž vaše děti bojí čehokoli, je potřeba brát jejich obavy vážně, nesmát se jim, ale naopak jim pomoci se strachu zbavit.

Jak vzniká strach

Strach dětí je v podstatě přirozená reakce. „Většinou se bojí něčeho neznámého. Třeba bouřky, protože netuší, co znamenají ty rány a blesky, jestli jsou, nebo nejsou nebezpečné, jednoduše nemají ještě s bouřkou dostatek zkušeností. Nebo mají strach ze situací, se kterými již měly špatnou zkušenost, například návštěva lékaře,“ vysvětluje psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Další možností je také takzvané okoukání strachu. „Když bude maminka při pohledu na myš nebo pavouka ječet, tak se dítě prostě naučí, že jsou to nebezpečná zvířata, kterých je potřeba se bát, protože pro každé je v raném dětství rodič tak trochu děd vševěd a dítě přejímá jeho postoje a názory,“ říká Anita Michajluková.

Foto: Thinkstock

Je bubák pod postelí, nebo v hlavě?

Hledejte řešení

Jakkoli se vám zdá, že obavy vašeho dítěte jsou nesmyslné, hloupé a zbytečné, nepodceňujte je! Dětský strach je opravdový! „Dítě si ten strach nedokáže vymluvit. Děti mají velkou fantazii a do určitého věku mají problém rozlišit, co se opravdu stalo a co si jenom představovaly, a tak všichni ti různí skřítci, čerti, duchové na záchodě, pavouci pod postelí a podobně pro ně existují,“ popisuje Anita Michajluková. Dětem pomůžete především tím, že si necháte velmi podrobně popsat, čeho přesně se bojí, co je vyděsilo, jak se „to“ chová, co to dělá a podobně. „Pak je dobré dítěti pomoct najít způsob, jak se s tím vypořádat. Ať dítě s vaší pomocí zkusí vymyslet, co by na ta strašidla platilo,“ radí Anita Michajluková. Jako inspirace mohou sloužit následující příklady:

  • Bojí se dítě skřítků schovaných pod postelí? – zkuste je zahnat hlasitým zpěvem
  • V záchodě jsou strašidla? – třeba se bojí vody, takže když spláchnete, určitě utečou
  • Má strach ze tmy? – s tím jistě pomůže malé noční světýlko a vědomí, že si ho dítko může kdykoli samo rozsvítit

Tato řešení mohou dospělým připadat směšná či hloupá, ale když bude mít dítě nějaký svůj vlastní trik, díky kterému se svých strašidel zbaví, získá jistotu a strachu se brzy zbaví úplně.

Tip redakce: Zapomeňte na strašení svých dětí, není to vhodný pomocník při získávání rodičovské autority. Více se o tom dočtete v článku Strašidla do výchovy nepatří!.

Na tohle ale pozor

Jak už bylo řečeno, strach dětí je v podstatě přirozená reakce na nevědomost, na nedostatek informací a zkušeností a také je to dílo dětské fantazie. Ve většině případů odezní zhruba v době, kdy dítě začíná chodit do školy. V té době už ví, co je realita a co fantazie, tudíž by žádnými velkými obavami trpět nemělo. „Navíc ve škole se dozví spoustu souvislostí a získá vědomosti, které mu odbourají strachy z neznalosti,“ dodává Anita Michajluková.

Pokud ale i školáka trápí velké obavy z nejrůznějších věcí, je dobré být ve střehu. „V tomto věku totiž může být takříkajíc založeno na nějaký celoživotní strach či fóbii,“ varuje Anita Michajluková. Zpozornět byste měli především při následujících problémech:

  • Pokud dítě trpí poruchami spánku – trápí-li ho takzvané noční děsy, kdy se hrůzoiu budí třeba i několikrát za noc
  • Nepříjemné zlozvyky v předškolním věku – cucání palce u větších dětí, vytrhávání vlastních vlasů či dramatické okusování nehtů může signalizovat nadměrnou úzkost (více o dětských zlozvycích se dočtete v článku Dětské zlozvyky: Legrační i děsivé).
  • Nadměrná pasivita, či naopak nadměrná neklidnost – oba tyto způsoby extrémního chování také mohou značit nebezpečnou úzkost dítěte

V takovou chvíli není místo na stud či na liknavost. Pokud vám chování vašeho dítěte dělá starosti, zajděte za odborníkem – dětským psychologem. Buď vás uklidní a ujistí vás, že je vaše ratolest zcela v pořádku, nebo vám pomůže najít řešení. A obojí je přece dobré pro to nejdražší, co ve svém životě máte.

A čeho se bojí vaše děti? A jak s jejich strachem bojujete?

ynezorPumanzeSaNyknalC