Cajthamlová: Na štíhlost zapomeňte!

Když se ohlédnete za posledními lety, kdy děláte ‚Jste to, co jíte‘, máte pocit, že lidé víc vědí, jak hubnout zdravě?

„Podařilo se nám několik věcí. Lidé si uvědomili, že kilo svalů, kilo tuku a kilo vody váží stejně, ale mají v těle jinou funkci. Další věc, že si lidé uvědomili, že hubnutí se má dít na optické úrovni. Tedy že spočítaná kila dolů nemají tu největší vypovídající hodnotu. Zatřetí, lidé pochopili, že než se pustí do hubnutí, musí znát svůj fyzický stav. A nakonec, že si lidé začínají všímat složení potravin, které jí, a pro mnohé může být složení jejich jídelníčku opravdu šok.“

Co je – i z vaší praxe – taková nejčastější chyba, které se lidé dopouštějí?

„Neřekla bych, že je jen jedna. První chybou je, že lidé podceňují vliv pohybu, protože nedostatek pohybu je jednou z největších příčin, proč lidé vlastně tloustnou. Druhá častá chyba je podceňování pravidelnosti denního režimu, a je jedno, jestli mluvíme o stravování, spánku, relaxačních aktivitách nebo sportu. A zatřetí podceňují genetickou výbavu. Není nevýznamné, že má v rodině několik lidí cukrovku nebo zemřeli na infarkt. A jakmile to tak je, je třeba chovat se preventivně. Zdravý životní styl je potřeba dětem vštípit ještě před pubertou, protože tyto návyky se jim utvářejí zhruba do deseti let věku.“

Dá se tedy vůbec zhubnout bez cvičení?

„Ano. Ale rozhodně je to velmi nezdravé a nikomu bych to nedoporučila.“

Když už se tedy snažím o štíhlou postavu, čeho bych se měla vyvarovat?

„Zaprvé by se lidé vůbec neměli snažit o štíhlou postavu, protože to je základ různých – a nejen stravovacích – poruch. Měli bychom se snažit o to, aby byl náš život smysluplný, abychom pravidelně odpočívali a měli kolem sebe lidi, které máme rádi. Protože pak jsme spokojenější a více rozumíme životu, který žijeme. A pak se dá i hubnout. Pokud se budete primárně snažit o štíhlou postavu a nevezmete v úvahu genetické dispozice a další faktory, pak si můžete zadělat na různé psychické problémy. A toho je dobré se vyvarovat.“

Takže platí, že když budu psychicky v pohodě, tak i ta kila půjdou snáze dolů?

„Já bych řekla, že duševní a fyzické zdraví musí být v souladu. Jedno bez druhého nefunguje. Kila smutku také nezvážíte a jsou na vás vidět. A mnohdy víc než širší boky.“

Existují nějaké skupiny lidí, které si mohou dovolit hubnout sami doma bez odborné pomoci?

„To, že si dříve lidé poradili sami, bylo čistě proto, že byli víc v přírodě a rozuměli sami sobě a svému tělu, byli za sebe víc zodpovědní. Pokud člověk vyzkouší nějakou metodu, ať už k ní přišel kdekoli, a funguje mu, tak nikam chodit nemusí. Pokud se jeho stav ale nelepší, pak je opravdu lepší se poradit. Nemusí to být ale nutně s lékařem, mnohdy stačí poradit se sám se sebou. Když víc jím, musím víc sportovat. Když jím, protože mě stresuje můj nový partner, tak bude nejspíš nejlepší se s ním rozejít. I když je mi jasné, že ač jsou vysvětlení mnohdy prostá a známe je, reálné změny už tak jednoduché nebývají.“

Existuje nějaká univerzální rada, jak zhubnout?

„Existuje. Člověk by si měl uvědomit, proč ztloustl, a řešit svůj stav komplexně. To znamená, že když pochopíte, jakým způsobem tělo na co reaguje, tak ho můžete dát do pořádku. A pod čarou této univerzální rady je ještě jedna věc: jak dlouho se co kazilo, tak dlouho se to bude napravovat. A někdy už to nejde napravit vůbec, jen to udržovat status quo a zabránit tomu, aby vše bylo ještě horší.“

„To nejde říct obecně. Záleží na genetice, na tom, jak dlouho bude ten ozdravný proces probíhat, jak vypadá aktuální zdravotní stav, tedy kolik nadbytečných kil tuku a jaké další zdravotní problémy máte. A v neposlední řadě záleží také na tom, jak vypadá současný životní styl, tedy co jíte a jak moc se pohybujete. Teprve na základě znalosti všech těchto aspektů se dá odhadnout, kolik tuku lze zhubnout.“

Co když má někdo opačný problém, než o kterém se tu celou dobu bavíme? Když je někdo příliš hubený a chtěl by přibrat, ale zdravě?

„Budete se možná divit, ale postava individuálně ideální, tedy ta, kterou můžete na základě genetických dispozic získat, vyžaduje podobné věci. Je jedno, jestli původní postava je moc tlustá, tedy má moc tuku, nebo moc hubená, tedy má málo svalů. Důležitý je sport, pravidelné a dostatečné jídlo, spánek a odpočinek, optimistický přístup k životu a znalost vlastní genetiky a zdravotního stavu.“

Může mi s hubnutím pomoci třeba lymfodrenáž nebo jiná detoxikační kúra?

„Já vám to řeknu takhle. Když si budete denně sypat doprostřed obýváku odpadky, a pak tam jednou za půl roku uklidíte, problém to nevyřeší. Nejlepší detoxikace je omezení příjmu toxinů, mezi které patří třeba i káva, bílý cukr, ztužené tuky, bílá mouka, sůl, barviva, život ve špinavém životním prostředí, stres… Samozřejmě, pokud se chystáme tam ty odpadky přestat sypat, pak je dobré nejdřív pořádně uklidit a pak už tělo udržovat čisté. Představa, že úklid jednou za půl roku stačí, je ale komická. Pokud lékař povolí nebo doporučí lymfatickou masáž, pak je jistě vhodná. Je ale důležité si uvědomit, že je to lékařská metoda a že ne pro každého je vhodná, u některých chorob dokonce může být nebezpečná.“

Dodržujete vy osobně zdravý životní styl?

„Já kouřím. A nebojuju s tím. Přesně vím, proč kouřím a nazvěte si to klidně jako alibismus. (smích) Moji rodiče jsou oba kuřáci, a když jsem v sedmadvaceti nastoupila do nemocnice na praxe a sloužila sedmdesát hodin v kuse, tak cigareta byla to jediné, co mě udrželo v chodu. Není nevýznamné, že mnoho lékařů kouří, mnoho z nich začalo právě v době těchto šílených služeb. Co ale dělám a co je důležité – všechno ostatní se snažím dělat správně. Každý člověk má nějakou svoji drogu. Pro někoho je to heroin, pro někoho kofein, alkohol, patologické vztahy, já mám kouření.“

„Já tedy nevím, ale tenhle druh narcismu se mi nějak vyhnul. (smích) Celkem se snažím celý svůj život vyvíjet. A člověk, který se vyvíjí, nemá čas přemýšlet o tom, jestli teď už je v pohodě a může s tím přestat. Můj život mi tak, jak jsem ho vedla, dává smysl. Chybami se člověk učí, a chyby a jejich napravování patří do normálního života. Abych tak řekla: jsem spokojená s tím, jak na sobě pracuju.“

Když už jsme si tedy řekly, že nejdůležitější je být psychicky v pohodě a pak se zlepšuje i to fyzické zdraví… Vy jste si nikdy nestoupla před zrcadlo a kriticky si neřekla ‚Já bych ten zadek chtěla mít menší?‘

„Ne. Tak tohle tedy zcela bezpečně ne. U nás v rodině se říkalo, že obsah je důležitý a ta forma má tendence obsahu odpovídat. A pokud mu neodpovídá, tak ten obsah je stejně podstatnější. Ale nikdy jsem se naštěstí nedostala do situace, kdy by mé zdraví jakkoliv ohrožovala velikost mého zadku. (smích)“