Článek
Představte si menší třídu, ve které do nepravidelně rozmístěných lavic usedá každý den tu deset, tu patnáct dětí různého věku. Druháci s žáky čtvrté třídy například. Učitelka většinou nesedí za katedrou v čele, ale s jednou věkovou skupinou u několika lavic. Ostatní dostanou jinou práci a té se věnují samostatně - anebo v malých skupinkách.
Starší děti vpisují do cvičných sešitů výsledky mluvnického cvičení, zatímco mladší hledají v čítance zajímavý text. Učitelka si do zadní lavice bere jednoho ze „čtenářů" a nechává ho přečíst básničku, která ho zaujala.
Chlapec uvázne u slovíčka „míza". „Ty asi nevíš, co to je, viď," pochopí kantorka. Žáček nešťastně zakroutí hlavou. Než mu ale učitelka stačí neznámé slůvko vysvětlit, vyskočí sám z lavice. „Já si to najdu v encyklopedii," řekne a pospíchá sám k polici s knihami. Tolik malý, ale charakteristický příklad z hodiny v malotřídní škole. Chlapec v praxi předvedl, že ví, kde a jak si obstarat informaci. Což je mimochodem jedna z věcí, o které by mělo při výuce jít.
Šikana a drogy? Tady ne!
Malotřídka je malá vesnická škola, kde se v jedné či dvou třídách učí děti všech ročníků pohromadě. Výuka v malotřídních školách tak má svá rizika, ale i nezanedbatelné přednosti. Největší výhodou malotřídek tkví v jejich socializační funkci. Všichni žáci se tu znají a starší se učí přirozenou cestou pomáhat svým mladším spolužákům. Vždyť kdo by se nechtěl pochlubit tím, co už všechno dokázal? Z výše uvedeného také vyplývá, že mor současných velkých škol, šikana, tu nemá šanci, a podle učitelů z malotřídek zde nehrozí ani drogy, dětská agresivita a podobné problémy současného školství. Jak také, když spolu, obrazně řečeno, všichni jedí z jednoho talíře? Právě tahle výhoda však paradoxně může dětem z malých škol přinést problémy, když po páté třídě přijdou do „normální" školy ve městě. S anonymními vztahy tam panujícími se mnozí odchovanci malotřídek těžko vyrovnávají.
Vesnická škola se vybavením vyrovná městskéFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Děti se však v malotřídkách naučí i samostatnosti. Učitel se věnuje jedné věkové skupině a druhá musí chtě nechtě pracovat sama na zadaných úkolech. Žáci se tak naučí nečekat, že je někdo bude stále vodit za ručičku. Kvalifikace jako stvořená pro dnešní svět, co říkáte?
Lepší než dojíždění
Malotřídky stále v mnoha vesnicích nabízejí alternativu k dojíždění malých dětí do škol v několik kilometrů vzdálených „střediskových" obcí či měst. Otázka zní, zda přežijí i do dalších let. Dobrá zpráva je, že normativ na počet žáků už v příštích letech platit nebude. Novela školského zákona zrušila omezující limity na počet žáků ve třídě. Ani v tom případě ale školy nemají vyhráno. Obecní úřady sice už nebudou platit „pokutu" za scházející žáky, i běžný provoz školy ale klade na obce značné finanční nároky. Na druhou stranu vesnici bez školy hrozí, že se zanedlouho stane jen sídlištěm chalupářů. A to by byla škoda, nemyslíte?
Tak co, milí rodiče, zvolíte malotřídku pro vaše dítko?
