Článek
Jak byste zhodnotila dobu posledních dvaceti let v oblasti módy?
V době socialismu byl jednooký mezi slepci králem. Neexistovaly téměř žádné materiály a v podstatě všechno, co člověk vytvořil, bylo úžasný. (smích) Ale okolí se s tím těžce sžívalo, protože v té šedi člověk hned vyčníval. Teď je to paradoxně trochu podobné. Nabídka je sice ohromná, ale já očekávala, že lidi budou kreativnější a odvážnější. Málokdo si dokáže vzít na sebe něco extravagantnějšího, barevnějšího a aspoň trochu se odvázat...
Ještě počátkem 90. let si dívky často samy něco ušily, ale myslím, že dnes je to už zcela výjimečné. Ženy teď raději tráví hodiny a hodiny procházením butiků. I tím jsou možná méně kreativní...
Neřekla bych. Na šití zřejmě nezbývá čas při současném životním tempu a shopování má někdo i jako odpočinek nebo zábavu... Já myslím, že to souvisí spíš s větší uvolněností, otevřeností, se sebevědomím.
V roce 1994 jste se jako jediná česká návrhářka zúčastnila v Paříži veletrhu Prêt-à-porter.
To byla ještě poměrně čerstvá porevoluční konfrontace a docela silný zážitek! Zajímavé bylo, že šlo o konfekční veletrh, takže vlastně nic převratného. Ale v porovnání s českou konfekcí to byl pořád veliký rozdíl.
Můžete prozradit, jak přistupujete k novým klientkám, které za vámi přijdou?
Nejdřív se na ty dámy chvíli dívám a vnímám, jak se chovají a pohybují. Snažím se vycítit, co z nich vyzařuje. Zajímá mě, jak se stavějí k tomu, co vlastně chtějí. Když ke mně přijdou, většinou už vědí, že by rády nosily něco trochu odlišného. Pak se už bavíme o konkrétních věcech, jako je styl, který ráda nosí, jaké má zaměstnání, jaké jsou její oblíbené barvy a tak podobně. Nejdůležitější je, aby se v mém modelu cítila dobře. Já mohu navrhnout sebebláznivější kreaci, ale pokud se v tom zákaznice bude cítit jako šašek, tak bude jako šašek i vypadat.
Pro české ženy šije Ivana Follová už 25 letFoto: Tomáš Padevět
Pro některé ženy je určitě příjemné vědět, že nemusí být zrovna hubené a dlouhonohé, abyste i pro ně navrhla zajímavou kreaci. Je už nudné stálé prosazování vychrtlých modelek, na kterých modely visí jako na ramínku...
Většina mých zákaznic jsou ženy dospělé a zralé. A u nich velikost 36 není úplně nejběžnější. Žena, která je silnější, ale neustále to neřeší a věnuje se důležitějším věcem, může vypadat velmi přitažlivě a vkusně. Je na mně, abych jí navrhla styl, v kterém se bude cítit svůdně i pohodově. A existují dámy, které to umějí nádherně prodat. Když dělám přehlídku, tak si většinou vybírám dívky, které mají hezké ženské tvary. Kdysi jsem uspořádala v Redutě přehlídku XS a XXL. Ale ta eska nebyla vyzáblá, nýbrž malá. Předváděly drobné baletky. A u větších velikostí mi manekýny dělaly například Milena Dvorská a Vlasta Chramostová. Po přehlídce mnozí s úžasem vydechli. Konečně totiž viděli krásné ženské běžných rozměrů.
Jak jsou podle vás na tom české ženy s módou?
Setkávám se s tím, že ženy jsou často zmožené z přeplněných štendrů v obchodech. Tak si prostě něco koupí... Řekla bych, že české ženy věnují větší péči třeba kosmetickým úpravám, kadeřníkům nebo manikúře než oděvu. O módu se hlouběji zajímají dámy, které se vymykají z konfekčních velikostí, nebo ženy kreativní, třeba z showbyznysu nebo z podnikatelských sfér. Právě ony totiž nejvíc docení, že oděv jim pomáhá k lepšímu zvládnutí jejich pracovních nároků. Jdu-li třeba na nepříjemné jednání a jsem skvěle a pohodlně oblečená, cítím se mnohem líp a to jednání proběhne jednodušeji. Ale právě tohle si ještě mnoho žen u nás vůbec neuvědomuje.
