Článek
Říká se, že chybami se člověk učí. Svatá pravda. Která je ale ta největší, aspoň co se milostného života týče? Mnoho lidí nezná sexuální preference svého protějšku! Opravdu máte v tomhle směru čisté svědomí?
„Zatím si nikdo nestěžoval.“ Jestli je vaše reakce podobného charakteru, riskujete. To tvrdí manželská a sexuální terapeutka Isadora Alman z Kalifornie, podle níž mnoho lidí žijících v dlouhodobém vztahu je skálopevně přesvědčeno, že přesně vědí, co jejich protějšek v posteli potřebuje.
O SEXU NEJEN V POSTELI
Proč měnit něco, co funguje?
Terapeutka se prý v rámci své soukromé praxe často setkává především se ženami, které se dušují, že jim stačí jen na partnera sáhnout a už je vzrušený. „Když se ho dotknu, vrní blahem,“ říká jedna. „Orgasmus má vždycky, takže o co jde?“ ptá se druhá.
Podle odbornice, pokud spolu partneři o sexuálních preferencích nemluví a navzájem se průběžně neinformují, co komu dělá dobře, uvíznou v bludném kruhu. Milování jim bude poskytovat méně a méně potěšení a začnou si představovat, jaké by to bylo, zažít s někým paktiky, o kterých jen sní a o kterých nemá jejich partner ani ponětí. Od snění k realizaci je pak už jen krůček, a nevěra a následná krize vztahu jsou za dveřmi. Zamezit se tomu dá právě otevřenou komunikací o sexuálních preferencích. Proto je tak důležité spolu mluvit o sexu.
Milenec sice může s potěšením reagovat na určité věci, ale možná je příliš nesmělý na to, aby přiznal, že ho vaše techniky vlastně neuspokojují. Sexuologové navíc podotýkají, že se sexuální preference mění s věkem i zdravotním stavem, takže co se komu líbilo před lety, dnes už nemusí platit. Takže, co s tím?
Jsem nesmělý, ale napíšu ti
V případě, že patříte k těm nesmělým a nemáte odvahu mluvit spolu otevřeně, sepište svá sexuální přání, požadavky a touhy na papír. Poté si navzájem své seznamy ukažte. Až zjistíte pravdu (a ta nemusí být vždy příjemná), zdržte se reakcí typu: „Cože? To si děláš srandu? Proč jsi mi tohle neřekl už dávno!?“ Cílem je konečně diskutovat, ne se hádat o tom, že kousání do ucha už dávno není sexy. Ptejte se například: „Jak by sis právě tohle představoval? Když na sex nebudu mít náladu, jak to mám dát najevo?“ Pokud jeden či druhý něčemu nerozumíte, neváhejte požádat o objasnění nebo rovnou demonstraci. Myslet totiž neznamená vědět.
Už jen povídání si o tom, co vás vzrušuje, vzrušení vyvoláváFoto: Lisa S., Shutterstock.com
Nemyslete. Zeptejte se!
„Měla jsem stejný problém,“ píše v jedné diskusi na internetu o komunikaci devětadvacetiletá Viktorie. „Přítel mi kdysi řekl, že ho jeho bývalá partnerka svazovala. Nějak jsem si vydedukovala, že to mám dělat taky. Myslela jsem si totiž, že si v tom libuje. Jednou, když se trochu opil, mi přiznal, že svazování má spojené pouze se svojí ex, která bez toho neměla orgasmus. Tenhle její sexuální postup prý nějak přijal a toleroval, ale že by ho to moc bavilo, to ne. Pochopila jsem, že jsem svým mlčením dělala osm měsíců z něj i ze sebe někoho jiného. Kdybychom si to ujasnili mnohem dřív, asi by nám bylo o dost lépe.“ A má pravdu!
Je toho hodně, co můžete oba získat tím, že odhodíte stud. Najdete-li odvahu a sílu hovořit spolu o sexuálních tématech, budete si bližší. A taky zažijete mnohem uspokojivější sex. Nestojí to za to?
A jak to máte vy? Povídáte si o sexu?
