Hlavní obsah

Dá se žít bez sexu? Ano. Jak vypadá život těch, kteří se k tomu rozhodli?

Foto: BLACKDAY, shutterstock.com

Dá se žít bez sexu? Miroslava o tom ví své (ilustrační foto)

Dovedete si představit, že byste se vzdali na dlouhou dobu sexu? Některé ženy takto žijí už dlouhé roky a tvrdí, že jim sex schází stále méně…

Článek

Sex se bere jako jedna ze základních životních potřeb. Co když ale není?

Dnes jednačtyřicetiletá Miroslava chodila pořádně jen s jedním mužem. Když jí bylo jednadvacet, seznámila se s Tomášem, se kterým vydržela až do osmadvaceti. Vztah to nebyl sice nijak extra vášnivý, ale pravidelný sex k němu patřil. Poté, co se celkem v klidu rozešli, měla Miroslava ještě krátký úlet s tehdejším kolegou, a pak už nic… Na večírcích či na tanečních party flirtovat nedokázala a sex na jednu noc naprosto nevyznávala. Její postel tak zůstávala jen pro ni…

Zábavy dost, ale bez mužů

Miroslava na začátku určitý nezvyk ze života bez sexu cítila, ale nebrala ho příliš na vědomí. Dokonce ani nemasturbovala a neuchylovala se k žádným fantaziím. Její život byl skutečně pestrý. Kamarádek měla hodně a ve věku kolem třiceti let se jich našlo stále dost, které byly svobodné a bezdětné, takže s nimi mohla vyrážet vstříc dobrodružstvím do barů, na party, na hory nebo k moři. Muže zde ovšem nikdy nehledala.

Foto: VGstockstudio, shutterstock.com

Když má člověk život nabitý jinými zájmy a koníčky, proč ne?

Vybití mají jen dvě třetiny žen

Češi vycházejí při mezinárodním srovnání spíše mezi sexuálně aktivnější národy, avšak ve výzkumu Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty UK z roku 2008 jen 66 procent respondentek uvedlo, že má sexuální vybití. Ostatní jsou bez sexu. Šlo o výběrový vzorek obyvatelek. Výzkum už bohužel neuvádí, kolik z nich je s touto situací smířeno a nemá s ní problém.

Sexuální koučka Julie Gaia Poupětová tvrdí, že to není nic nenormálního: „Sex absolutně není žádná základní životní potřeba. Člověk, který nemá potřebu se věnovat sexualitě, de facto není vůbec nijak porouchaný ani dysfunkční. Je to trochu podobné tomu, že někteří lidé sportují, a jiní holt ne. Nutit je k tomu nemůžete. Ale rozhodně člověka, který neholduje pravidelnému sportu a pohybu, nepovažujete za psychicky chorého či zdravotně dysfunkčního, že?“

Třeba jako Miroslava – čím dále se vzdalovala od posledního styku, tím její potřeba sexu slábla a slábla. Kolem čtyřicátých narozenin už na sex nemyslela ani jako na možnost, stejně tak byla smířena s tím, že ona prožije zkrátka a dobře život bez partnera.

Ženy bez sexu prý muže nepřitahují

Právě toto smíření s danou situací ale vytváří bludný kruh. Žena už nemá potřebu hledat si partnera, a to ani na sex, a svým způsobem od sebe muže odhání. Třicetiletý Jiří dokonce tvrdí, že to, že žena dlouho „nesexovala“, z ní dokáže jistým způsobem vycítit: „Vidím jí to prostě na očích. I kdyby to byla jinak celkem přitažlivá žena, nějaký šestý smysl mi řekne, že žije bez sexu a že by o něj ani v případě nabídky z mé strany nestála.“

Liší se potřeba sexu a její vyprchání u muže a u ženy? Sexuolog a psycholog Jiří Procházka tvrdí, že jde o individuální záležitost: „Sexualita a sexuální apetence je spíše individuální a může se měnit věkem a zážitky během života. Nedovolím si říci, že by to bylo u mužů a žen stejné, protože se ukazuje, že dosavadní názory, že tomu tak je, byly ovlivněny tím, že kulturně bylo a stále celkem je k ženské sexualitě přistupováno jako k něčemu pasivnímu a ženám bylo odpíráno mít své touhy a sexuálně se realizovat."

Foto: Olena_Yakobchuk, shutterstock.com

Nemusí jít o asexualitu, jen třeba o nedostatek zájmu

„S takovou výchovou to tak některé ženy i opravdu měly – tedy negativní přístup k tělu a sexualitě. V dnešní době genderový rozdíl může být v tom, že sexualitu ovlivňují zážitky jako těhotenství a porod, péče o malé dítě. Averzi k sexu lze získat nátlakem, naléháním partnera. Ale zase se to může týkat daného partnera, ne averzi k sexu jako takovému. To ale platí obecně i pro muže,“ vysvětluje Jiří Procházka.

Ani celibát, ani asexualita

Výše zmíněné chování je třeba odlišit od dobrovolného celibátu, například z náboženských důvodů, nebo od takzvané asexuality. Asexuálové tvrdí, že sex od začátku vlastně nepotřebují a že je jim sexuální pud cizí. Miroslava sama dobře ví, že do této situace došla určitými okolnostmi v životě. Kdyby třeba krátce po rozchodu poznala toho pravého, mohlo být všechno jinak… Leč, nestalo se tak a současný život jí prý celkem vyhovuje.

Tvrdí, že je prý normální, netrpí žádnými komplexy nebo traumaty z dětství. Nesnáší ovšem, když se jí na sex běžně lidé ptají. A hlavně na to, zda je takto doopravdy šťastná…

Jak dlouho jste bez sexu vydrželi vy? Byla jeho potřeba stále stejná, nebo po čase mizela?

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama