Hlavní obsah

Deník samoživitelky: Párek za šedesát? Díky, ale ne...

Foto: Stock-Asso, Shutterstock.com

Druhý týden v lázních – dost se ochladilo a často prší. Ale i tak je tu nádherně. Chodíme tam, kde je to zadarmo, a vyhýbáme se restauracím. Taky jsem se seznámila se sušičkou a přišel mi balík.

Článek

V našem pokoji se mi už ve skříni nahromadila plná taška prádla na praní, tak si na recepci vyzvedávám čipovou kartu do prádelny. Za vyprání zaplatím pokaždé 110 Kč. Ach jo, další výdaje. Pračku budu muset využít ještě aspoň třikrát, tolik peněz. Bože, je tu i sušička, kterou neumím spustit ani nastavit! Musím požádat jinou maminku o radu. Překvapilo mě, jak je prádlo ze sušičky hezky nadýchané.

Dokonce mám dvakrát v týdnu i čas pro sebe, když má Kubíček skupinové ergoterapie. Zlatých a vzácných dvacet pět minut. Rychle udělat kávu a pospíchám ven na lavičku, kde si své volno užívám pozorováním stromů na protějším kopci. Je podzim, listí krásně zbarvené, nádhera. Ten pocit, že v tu chvíli nemusím nic jiného než jen v klidu pít kávu a vnímat přírodu, je k nezaplacení.

Hodně dětí je zde nemocných, viróza nabrala sílu a kosí jednoho za druhým. Dosud jsme se drželi, ale od rána po bazénu Kubíček kýchá a spouští se mu rýma. Okamžitě vybaluju inhalátor, pádím k sestřičkám pro Vincentku a inhalujeme. K tomu jitrocelový sirup jako prevence, aby mu rýma nesedla na průdušky.

Přišel nám balíček. Od paní, se kterou se znám z jedné skupiny pro maminky. Je skvělá, jen je škoda, že bydlí daleko od nás. Jak ráda bych ji měla za kamarádku. Obě milujeme přírodu a máme skoro stejně staré starší syny. Po tom svém mi právě poslala oblečení a k němu i vitaminy pro Kubíčka. Díky počasí jsem zrovna za bundu ráda, rozhodně ji tady využijeme. Tradičně večerní rozhovor s Vojtou, já rozsáhlé otázky, on jednoslovné odpovědi – jojo, vše v pohodě, vše ok. Ve volném překladu: co si o mně myslíš, nejsem malý.

Na víkend, kdy nejsou procedury, plánujeme, kam vyrazíme. Některé maminky jedou nahoru lanovkou a pak procházkou po horách. Na to finance nejsou, tak jsme si naplánovali výlety po okolí v docházkové vzdálenosti. Co mi maminky říkaly, i ty ceny nahoře v centru lanovky jsou šílené, párek v rohlíku asi 60 Kč! Tomu se musím vyhnout, nechci vidět oči Kubíčka, jak chtějí a já mu to odepřu.

Vydáváme se k Modrokamenné boudě, je to tam a zpět asi 6 km. Restaurace je zavřená, což mi vyhovuje, nebudu muset nic vysvětlovat. Ten výhled dolů... Kubíček hledá šišky a užívá si nádherného lesa.

Po návratu kontroluju maily. Nová zpráva. Řešíme opakovaně žádost o průkaz ZTP, tak mi píšou. Klasika, přerušené řízení, takže si znovu vyžádají veškeré podklady a zprávy. Je to úřední šiml, Kubíčkova diagnóza je tak ojedinělá a vzácná, že nezapadá do tabulek pro přiznání. Má totiž několik dalších přidružených diagnóz. Snad se nám jednou průkaz pro zdravotně postižené podaří získat. Co by nám to ušetřilo problémů a hlavně peněz.

Neřešíte problém s malými dětmi ani nejste samoživitelka? Možná je náš seriál Očima padesátky právě pro vás. 

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek