Hlavní obsah

Deník samoživitelky: Maso ve slevě a pomazánka za hubičku

Foto: Stokkete, Shutterstock.com

Tento týden byl už veselejší. V pondělí ještě doma, aby se syn stoprocentně doléčil, ale v úterý jsme už jeli do školky. Kubíček se strašně za dětmi těšil. Jenže konec týdne nijak nadějně nevypadá. Ale začnu od pondělka.

Článek

Renáta je samoživitelka. Žije se dvěma syny, Vojtou (17) a Kubíčkem (7) v malém městě na severu Čech. Má ještě starší dva, Marko (28) je dospělý a Štěpán (18) žije u svého biologického otce nedaleko. Aby toho nebylo málo, nejmladší syn trpí hematologicko-onkologickým syndromem. A nedávno mu potvrdili ještě Aspergerův syndrom. Jak vypadá takový běžný týden matky samoživitelky? Renáta se s námi bude pravidelně dělit o svůj deníček.

Ten den měli terapii s pejskem. Z pejsků má Kubíček už několik let fobii. Když byl maličký, při procházkách kolem zahrad na něj několikrát psi za plotem začali štěkat, takže se opakovaně polekal, brečel, až se jich začal bát. Takže canisterapii jsem opravdu uvítala, nakonec měla pozitivní výsledky, pejska pohladil a dokonce ho krmil pamlsky, za mne hodně úspěšný den.

Kubíček má problém se sžít s dětským kolektivem, neumí s dětmi komunikovat. Občas to není problém a pustí je do svého prostoru, podruhé zase z jakéhokoliv důvodu do dětí nečekaně strká, vzteká se, bourá jim hračky. Je to způsobeno jak poruchou autistického spektra, tak tím, že prakticky celý život vyrůstal bez dětí. Kolektiv měl od lékařů zakázaný, stejně jako hromadnou dopravu a také prostory, kde jsou větší shluky lidí. Takže nakupovat se snažíme ve večerních hodinách, kdy je v obchodě málo lidí, veškeré cesty k lékařům pouze autem, výlety nejlépe do přírody. Lékaři mu ale už povolili žít v kolektivu, a tak se to učí. K tomu mu budou napomáhat i psychoterapie v rámci školky.

Do našeho přechodného bydliště jsem Kubíčkovi dokoupila pastelky, pracovní sešity, omalovánky a pexesa, převezla část hraček, aby si tam připadal jako doma a bylo mu tam dobře. Naštěstí si rychle zvykl.

Vojta je zpět ve škole. Střídají se týdny praxe a týdny školy. Samozřejmě je radši na praxi, teorii ve škole jen přetrpí. Brzy udělá zkoušky a škola pro něj končí, těší se do práce. Je mu necelých 18, připadá si jako dospělý a školu bere už jenom jako nutné zlo. Známky má ale pěkné, snaží se.

Za 14 dní jedu s Kubíčkem do lázní, na které se nám podařilo sehnat peníze ve sbírce Donio, tak nám Vojta zkontroloval auto a nachystal zimní gumy. Lázně jsou na horách, letní gumy by bylo zbytečné riziko. Pomalu dávám na hromádky věci, co budeme s sebou potřebovat. Mezitím se snažím navařit nějaká jídla, zavařit do sklenic a šup s nimi do lednice. Musím Vojtovi vytvořit nějakou zásobu, když tu nebudeme. Dozorovat ho bude děda a obden tu přespí. Povedlo se mi koupit vepřové maso ve slevě, plec za 49 Kč kilo, tak jsem ho naporcovala a na mrazák, kdyby měli chlapi chuť si něco ukuchtit. Vojta má navíc zaplacené teplé obědy ve škole a na dílně. Mám jen několik dní na vyřízení veškerých papírů na úřadě. Budeme pryč měsíc, tak ať je vše hotové, než odjedeme.

V pátek jsem dělala pomazánku z tvarohu a majolky, plus trochu sladké papriky a na proužky zavařenou domácí kapii, a hned máte výbornou lacinou budapešťskou pomazánku, kterou máme rádi. O víkendu byl Kubíček u babičky s dědou, tak si ho užili.

Je neděle odpoledne a Kubíček je divný. Unavený a začíná opět kašlat, ale tak nějak divně, hluboce a do záchvatů, to jsem zvědavá, co se z toho vyklube.

Možná by vás spíš zajímalo téma pro žena nad padesát. Jestli máte smysl pro humor, určitě si přečtěte něco z našeho cyklu Očima padesátky

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek