Dítě, nebo kamarádka? I tohle dilema musí ženy řešit!

Míša (33) se s Pavlou znaly od dětství a přátelství jim vydrželo i do dospělosti. Když obě zhruba ve stejnou dobu otěhotněly, byly nadšené. „Těšily jsme se, jak se budeme s dětmi scházet,“ vzpomíná Míša. Té se narodil chlapeček, Pavla přivedla na svět holčičku. A začátky byly opravdu takové, jak si obě vysnily.

Jakmile děti ale dorostly do batolecího věku, začaly problémy. „Začalo to těmi klasickými dětskými půtkami, kdy se praly o lopatičku, skončilo to ale fakt nehezkými útoky Pavliny dcery na mého syna. Mlátila ho, kousala, a pak dokonce přišel i takový ten psychický teror, kdy ho vyhazovala z pokoje, že si s ním hrát nebude a podobně,“ popisuje Míša.

Nejvíc jí ale vadil přístup Pavly, která svou dcerku nikdy nenapomenula, nepotrestala, neudělala jejímu chování přítrž. „Pořád mluvila o tom, jak je potřeba dopřát dítěti svobodu, a vůbec jí nevadilo, že kvůli té její svobodě můj chlapeček odchází s další modřinou nebo boulí. Dlouho jsem se držela, přišlo mi hloupé mluvit jí do výchovy a nechtěla jsem být hysterická. Ale pak mi došla trpělivost, ale stejně to nemělo žádný efekt a Pavla si trvala na svém,“ dodává Míša. A tak se přestaly stýkat, ale Míše je to pořád líto a kamarádka jí chybí. Dá se s tím něco dělat, nebo už je pozdě?

Odborníci tímto příběhem překvapeni nejsou. „Když se děti vaší kamarádky budou chovat hrubě k vašemu dítěti, setkání s nimi budou opravdu nepříjemná, tak vám jako matce, která chce své dítě chránit, logicky moc jiných možností než přerušit styk nezbývá,“ říká psycholožka Katarína Filasová.

A co zamezit schůzkám, kterých se účastní i děti, a stýkat se jen s kamarádkou? Tak by se přece vyřešil problém s dětmi, ale nemuselo by skončit celé přátelství. Jenže tak jednoduché to není. „V praxi si to moc představit neumím. Za prvé je těžké skloubit časově možnosti dvou matek malých děti, za druhé by ten nevyřešený konflikt stejně pořád mezi nimi visel, už by to přátelství asi nikdy nebylo jako dřív,“ tvrdí Katarína Filasová.

Teď už je na záchranu kamarádství nejspíš pozdě, ale možná to mohlo dopadnout všechno jinak, kdyby Míša tolik neotálela s upřímností. Kdyby své kamarádce řekla dříve pravdu o tom, jak je jí chování její dcerky nepříjemné, a že si vážně nepřeje, aby bylo jejímu synovi ubližováno.

„Mám pocit, že tady je problém trochu v tom, že Míša má představu, že s kamarádkou přece musí mít stejné názory, musí být na stejné vlně a není dobré jí kazit život tím, že by jí říkala nepěkné věci. Třeba to, že jí připadá, že svému dítěte nedává dostatečné hranice a že mu nejspíš hrozí, že z něj vyroste dítě, které bude všem protivné a nikdo se s ním nebude chtít kamarádit,“ vysvětluje psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Přitom na chyby má právo každý. „A když nás na ně přítel upozorní, dává nám tím šanci si to uvědomit a změnit se,“ dodává Anita Michajluková. Samozřejmě se může stát, že i kdyby Míša Pavlu na problém upozornila hned na začátku a pravidelně jí svou nespokojenost připomínala, její kamarádka by své chování stejně nezměnila. Ale byla by to alespoň šance, kterou Míša jejich přátelství vlastně vůbec nedala.

Stalo se vám někdy něco podobného, nebo mají vaše kamarádky k výchově stejný postoj jako vy?