Hlavní obsah

Editorial: Co dokážou tátové, když se mají postarat o děti?

Foto: Greta Blumajerová

Znáte také šílené historky o mužích, kteří se měli postarat o děti?Foto: Greta Blumajerová

Reklama

Když jsem se chystala psát dnešní editorial, říkala jsem si, že by neměl být o mužích – poslední dobou jsem se do nich navážela až až :-). Jenže pak jsem si přečetla Lucčin středeční článek o chlapských větách, kterým se ženy smějí.

Článek

Bod číslo 7 mě nejdřív pobavil, a když jsem ho v redakci přečetla nahlas, vyvolal přímo smršť vzpomínek. Ona věta, kterou muži rádi trousí, totiž zní: „Děti jsou v pohodě!“ :-)

Před pár lety jsem byla s partou kamarádů na horách. V chatě s námi bydlela i pětice tatínků se svými ratolestmi. Zatímco tátové večer popíjeli, děti si hrály v podstatě po celé restauraci – nikomu nevadily, byly v pohodě, před půlnocí odvedly tatínky na pokoj, a tak se to opakovalo i následující večer. V neděli ráno seděly u snídaně už notně vyčerpané trosky – tři. Čtvrtý fotřík byl na cestě z pokoje do jídelny a poslední z nich ještě spal, což ta přejetá trojice nesla velmi nelibě.

Vtom se na scéně objevil tatínek číslo čtyři a spokojeně zahlásil: „Je to dobrý, žádný strachy, cestou jsem mu zařval za dveřmi, že se v jídelně za pět minut rozdávají diplomy, za chvilku je tu.“ A opravdu, za okamžik se do místnosti vpotácel polomrtvý chlap, kterého vlekly dvě rozjařené děti vykřikující cosi o diplomech :-). O hodinu později jsem jednoho z těch venčitelů dětí potkala v lyžárně. Zatímco se obouval, přišla k němu roztomilá blonďatá, asi čtyřletá dceruška a zeptala se ho: „Tatínku, proč mám botičky opačně?“ A ten zničený muž odpověděl: „Verunko, protože tatínek je ožralej…“ :-)

Kolegyně Natalie má vzpomínku podobnou – jen v ní bohužel hrála hlavní roli ona sama :-). Její otec – malíř – dostal dceru na starost na chalupě. Na zahradě jí postavil ohrádku, dal jí na hraní akrylové barvy, aby si mohla malovat, plenu a věnoval se svým záležitostem. Když večer přijela její máma, našla otce doma. Venku pršelo, a tak se schoval do baráku. Dítě pak objevila venku v ohrádce, s plenou narvanou k prasknutí a papající akrylové barvy.

Jindy zas tento tatík zaplatil na pouti kolotočáři, aby Natalii a jejího bratra svezl, a šel si ven zakouřit. Jenže potkal kamarády, zakecal se, a když si konečně vzpomněl na děti, sourozenci se při třetí jízdě kolektivně pozvraceli :-).

A abych tu dneska proprala i někoho jiného než chuděru Natalii :-), doplním pro pořádek ještě výkon Renatina otce. Ten jednou vyvezl brášku na procházku do hospody. K jeho smůle u restaurace parkoval i jiný tatínek, jehož dítko mělo nemlich stejný kočárek jako Renatin bratr. Hádejte, které dítě přivezl tatínek domů? Zarážející na tom byl hlavně fakt, že zatímco bráškovi bylo půl roku, omylem přivezené dítě bylo zhruba dvouleté :-).

Máte podobnou historku? Sem s ní! :-)

Přeji Vám příjemný týden

Reklama

Související témata:

Načítám