Tchyni ubil, děti přežily, když předstíraly smrt. Na uříznutí hlav už neměl sílu. Jak to bylo s Jiřím Markovičem a jeho děsivým případem Bílá mlha

Už podruhé ovládl televizní obrazovky vyšetřovatel Jiří Markovič v podání herce Petra Lněničky. Po vzoru své skutečné předlohy nejdřív dopadl a usvědčil sériového vraha Ladislava Hojera (dokonale ho ztvárnil herec Petr Uhlík), naposledy pak dostal do vězení i spartakiádního vraha Jiřího Straku (v podání Maxmiliána Kocka).

Tvůrci seriálu ale naznačili, že tím to nekončí a vypadá to, že se chystá další série. Který případ slavného šéfa pražské mordparty ale na televizních obrazovkách ožije tentokrát, se neví. Dost možná by to mohl být případ známý jako Bílá mlha, v němž brutálně vraždil Jan Tvrdík. Muž, který za své činy vyfasoval trest smrti a v listopadu 1980 byl popraven v pankrácké věznici.

Start do života neměl Jan Tvrdík úplně lehký; jako malinký totiž vyrůstal v dětském domově. Ve velmi raném věku si ho ale osvojili adoptivní rodiče – pár, který podle všeho nemohl mít vlastní děti. A tak malý Jan nakonec i přes prvotní nepřízeň osudu vyrůstal v milující rodině. Nic se na tom nezměnilo ani ve chvíli, kdy se jeho adoptivním rodičům narodily dvě vlastní děti.

Zlom nastal, když bylo Janovi pět let. Onemocněl spálou, skončil v nemocnici, a když se z ní vrátil, po tom milém chlapci jakoby se slehla zem. Začal se vymezovat proti bratrům, najednou byl zlý, nepříjemný, ve škole měl problémy, dvakrát dokonce musel opakovat druhou třídu a nakonec skončil ve zvláštní škole.

Navíc se sebepoškozoval, byl hodně samotářský, s vrstevníky nedokázal navázat kamarádské vztahy, v pubertě se pokusil i o sebevraždu. Ačkoli se dostal i do péče psychologů a psychiatrů, nikdo si s ním nevěděl rady.

S věkem se vše jen zhoršovalo, Jan Tvrdík ani nedokončil učňovský obor. Měl z něj být malíř pokojů, ale čím dál víc přestával ovládat své emoce a agresivita u něj rostla. Nejrůznější konflikty se spolužáky i mistry se stupňovaly, až obor opustil.

Když mu bylo šestnáct, začal mít problémy i se zákonem, například za krádež hodinek vyfasoval čtyři měsíce ve vězení. Mnohem závažnější bylo odcizení nákladního vozu, s nímž ujížděl před policejní hlídkou, kterou se navíc snažil vytlačit ze silnice. To mu vyneslo dva a půl roku za mřížemi.

Jenže kromě krádeží ho to neustále táhlo i k násilí. Byl členem party, která v 70. letech po Praze lynčovala muže černé pleti. Za jejich kruté mlácení a za „rasismus“ v tehdejším pojetí dostal 20 měsíců za mřížemi.

Přestože byl ale ve vězení velmi často, dokázal si najít ženu, s níž měl dvě děti. Té ale jednoho dne došla s veškerými jeho kriminálními excesy a také s jeho pitím trpělivost a vyhodila ho ze společného bytu. K tomu se Jan Tvrdík dozvěděl, že mu údajně byla v době, kdy opět pobýval ve vězení, nevěrná. Před očima se mu tehdy udělala ta jeho pověstná bílá mlha a tragédii už nejspíš nešlo zabránit…

Přestože byl Tvrdík zachvácen vztekem a touhou se manželce pomstít, zcela chladnokrevně si vypočítal, že 27. října 1978 v noci nebude doma. Pracovala jako pokojská a měla noční službu.

Ten večer chodil po pražských hospodách, vypil údajně až dvacet piv a spřádal plán, jak přijde do jejich bytu na Jižním Městě a vše tam rozmlátí.

Klíčem, který stále měl, si odemkl asi v půl druhé ráno. Jeho žena skutečně doma nebyla, spala tam ale jeho tchyně s dvěma jeho dětmi – čtyřletou holčičkou a osmiletým chlapcem. Ve ztichlém bytě si dal ještě jedno pivo a kafe a představoval si, jak tchyni zabije, uřízne jí hlavu a vystaví ji na televizi. To samé měl v plánu i s dětmi.

>>> Petr Uhlík, sériový vrah z Metody Markovič: Tlak na to, mít dítě, mi je nepříjemný. Není to životní nutnost

Po čtvrté hodině ráno pak s paličkou na maso v ruce přišel k posteli, kde spala jeho tchyně a syn. Po třetím úderu mu palička odlétla, a tak tchyni, která ještě žila, udusil. Bylo mu prý v tu chvíli dobře, věřil, že si to matka jeho ženy zasloužila.

Vztek v něm ale stále neuhasl, a když útok na babičku probudil i jeho syna, zachvátil ho znovu v plné síle. Vybavil si, že na něj před pár dny byl chlapec drzý, a několikrát ho nožem bodnul do břicha. To už byla vzhůru i jeho malá dcerka, která se vyděšeně ptala, proč je tatínek bije. Tvrdík nožem zaútočil i na ni.

Když šel šílený vrah otevřít okno, stihl chlapec z posledních sil poradit sestřičce, aby se ani nehnula a předstírala, že je mrtvá. On udělal to samé. A právě to jim zřejmě zachránilo život, protože na řezání hlav, které měl původně Tvrdík v plánu, už prý neměl síly.

A tak děti nehybně ležely a předstíraly smrt, které obzvlášť chlapec unikl jen o vlásek. Na těle měl devět bodných ran, několik řezných, útok zasáhl i jeho játra. Zranění holčičky byla méně rozsáhlá, přesto velmi vážná.

O co ale Tvrdík nechtěl přijít, bylo zděšení manželky. Trest, který si pro ni přichystal, si chtěl užít. Zemřít pak měla samozřejmě i ona, i její vraždu měl v plánu.

Když před svítáním dorazila domů a spatřila svého muže v předsíni, okamžitě na něj vyjela, že tam nemá co dělat. Dveře pokoje, kde spala tchyně s dětmi, byly zamčené. Když ale malá holčička uslyšela maminku, začala volat, že chce napít. Mámu volal i chlapec.

Tvrdík dveře odemkl a jeho ženě se okamžitě zjevila celá ta hrůza. Viděla svou matku bez jediného pohybu, zraněné děti a hlavně všude samou krev.

Zděšeně hlesla: „Honzo, co jsi to udělal?“ A pak přišla rána paličkou na maso. Žena se ale naštěstí dokázala ubránit a navíc muži řekla, ať uteče, že ona nikomu nic neřekne. Díky bohu jí uvěřil a skutečně odešel. Zatímco ona okamžitě zavolala policii a záchranku, on se toulal Prahou. Ještě ten den byl zatčen a jeho brutální čin dostal na starost vyšetřovatel Jiří Markovič.

Ten v minulosti přiznal, že Jan Tvrdík byl jeden z mála vrahů, z něhož měl opravdový strach. O svém brutálním činu vypovídal bez jakýchkoli emocí a bez lítosti. Nelitoval vraždy tchyně a líto mu nebylo ani to, co způsobil svým vlastním dětem. Ve výpovědích uvedl, že to byl prostě plánovaný masakr.

Opakovaně vysvětloval, že v řadě situací vidí před očima bílou mlhu a v tu chvíli své chování nedokáže kontrolovat. I proto odmítl rekonstrukci na místě činu, říkal, že by tam za sebe neručil. Podobně vyhrožoval i samotnému Markovičovi, když s ním byl sám ve výslechové místnosti.

Že je opravdu nebezpečný a náprava u něj v podstatě není možná, si nakonec myslel i soud. „Tvrdíkova osobnost je tak narušena, že recidiva jeho agresivního jednání je podle znalců vysoce pravděpodobná. Obžalovaný Jan Tvrdík se odsuzuje k trestu smrti,“ zaznělo v rozsudku. Ten byl vykonán 4. listopadu 1980, kdy byl Jan Tvrdík popraven v pankrácké věznici.

Zdroj: Český rozhlas, iDnes.cz, kniha Markovič: Lovec přízraků – Vraždy, které šokovaly republiku (Jiří Markovič a Viktorín Šulc)

„Čistá duše“ John Nash, nebo schizofrenní bisexuál, se kterým bylo peklo žít? Jak to bylo s geniálním matematikem z oscarového filmu