Hlavní obsah

Eva Bachmannová: S cizincem se žít nedá!

Foto: Mona Martinů

Už jste někdy zažily, jaké to je žít s cizincem?Foto: Mona Martinů

Reklama

Vyzkoušeli jste si někdy život s cizincem? Takové to dobrodružství, kdy nemluvíte stejnou řečí, jste z odlišných kultur a vyrostli jste na jiných pohádkách? Nebo máte jinou barvu pleti, třeba? Tak o tom psát nechci!

Článek

Nechci, protože je to dneska naprosto běžné a za smíšenými páry se na ulici už nikdo neotočí. (Já občas jo, když jim to sluší!) Mnohem dobrodružnější je totiž život s partnerem, který se v cizince postupně mění. V kladném i záporném slova smyslu. Věřte mi, stalo se mi to v životě několikrát a vám určitě taky.

První zásadní cizinec mi překřížil cestu kolem mých dvacetin. Jemně řečeno: starší elegán. Strašlivě obrovská a nehynoucí láska to byla! Dokud jsem neodjela na pár měsíců do zahraničí. Naprosto jsem věřila slovům: „Už se tě nemůžu dočkat! Vrať se mi! Těším se na léto s tebou!“ a tak dále. Takže mě v létě docela překvapila svatba. Jeho s nějakou cizí krasavicí. Mluvil se mnou asi nějakou cizí řečí nebo co, protože léto se mnou fakt už netrávil.

Od té doby jsem se spálila mockrát, a mockrát jsem se cizinkou ve vztahu stala já. Ale pořád nerozumím tomu, jak se to stane. Vždyť na začátku jste si s miláčkem tak podobní! Smějete se stejným věcem, on vám připadá tak nesmírně vtipný… A za pár let byste ho za vtipnou repliku nejraději zabily. Milovaly jste jeho vlasy, ale ve chvíli, kdy se stal cizincem, nenávidíte i jeho jediný chlup ve sprše (pokud mu tedy nějaké vlasy zbyly).

Poměrně nedávno jsem nedokázala zachránit vztah (říká se mu manželství), na kterém mi hodně moc záleželo. Bohužel se z nás obou stali postupně cizinci. Dneska už vím proč. Já jsem hodně nevyřčených bolístek zametala pod koberec, abych nekazila dojem zdánlivé pohody. Nemluvila jsem o nich. On si zase nevšiml, že nám pod kobercem roste boule. Až to jednoho dne ruplo. Utekla jsem. Chtěla jsem zase najít sama sebe a zbavit se toho „cizího“ v duši.

Rána otupí. Zanechá trochu jizvy, ale některé jizvy jsou dokonce sexy. Teď už vím, že až se mi příště partner začne měnit před očima v cizince, chytnu se za nos, popadnu slovník partnerské komunikace a nedám mu šanci! Poučena moudrými radami psychologů a všemožných poradců BUDU KOMUNIKOVAT! Prostě normálně mluvit a říkat, co si myslím. Naslouchat mu a snažit se porozumět jeho sdělení.

Cizince budu vyhledávat pouze na dovolené. A to za účelem nákupu zmrzliny (Ital u stánku), dobrého vína (Francouz v brasserii) nebo voňavé kávy (rakouský číšník ve Vídni). Kávu prosím se šlehačkou.

Do života si cizince už nevpustím. A vy to taky nedělejte! Jestli máte podezření, že už s cizincem žijete, dejte novou šanci sobě i jemu. Bez jazykového kurzu to ale nepůjde. Naštěstí gramatiku ovládáte oba stejnou, takže postačí pár lekcí konverzace. A když ani ta nepomůže?

Tak je to prostě cizinec, se kterým společnou řeč asi už nenajdete. Jestli vám nevadí prožít zbytek života s ním, gratuluju! Já beru roha!

Reklama

Načítám