Článek
Od té doby jsem si víc než cokoliv jiného přála dítě. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, kdo bude taťkou. Po čase jsem otěhotněla znovu. S otcem dítěte jsme žili chudý, ale docela spokojený život. A protože jsem chtěla pro mimčo to nejlepší, sehnala jsem mu lépe placenou práci.
Taťkovi se v nové práci vedlo a ani jsem netušila, že by mohl být tak úspěšný. Pomalu jsme si začínali malovat, jak vše bude krásné a jak se budeme mít dobře. Bohužel jak se začaly zvyšovat příjmy, tak se začaly zvyšovat i výdaje a já nevěděla za co. Po pár měsících jsem přišla na to, že je gambler. No a pak už to šlo od desíti k pěti. Počítala jsem halířky, abychom si mohli koupit vůbec něco k jídlu.
Narodil se nám krásný syn a já viděla jeho slzy radosti a vděčnosti, ale ani to ho nedokázalo odpoutat od automatů. Když malému byly tři měsíce, tak jsem to už nevydržela a odstěhovala se, protože mě už nebavilo hlídat si svoje životní minimum, abych synkovi mohla koupit sunar a plenky. Poté na mně zůstalo přirozeně být mámou, tátou, vydělávat peníze, sehnat byt a hlavně nebýt nikomu na obtíž.
Myslím, že ten, kdo si něco podobného neprožil, nemůže vědět, jak je těžké všechno obstarat sám s miminkem. Zvládla jsem to jenom díky občasnému hlídání tety, které jsem za to platila. Po roce samoty jsem se seznámila s novým přítelem. Byl hodný na mě i na synka a já jsem byla už dost vyčerpaná jak psychicky, tak fyzicky, a hlavně jsem chtěla být s mým ročním synkem strašně moc doma, jako pořádná matka.
Ze začátku to vypadalo nadějněFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Možná proto jsem se k novému příteli nastěhovala již po prvním měsíci seznámení. Žili jsme šťastně a já doufala, že to bude už navěky. Chyba. Po roce vztahu přítel přišel o svoji restauraci. Najednou byl bankrot. Přemluvila jsem ho, abychom se vrátili do mého rodného města, protože jsem tam měla stále můj byt a výdaje tak byly snesitelnější. Přítel si našel okamžitě práci, sice mizerně placenou, ale snažil se a já ho za to milovala. Později se vypracoval do lépe placené funkce.
Když už jsme na tom byli téměř dobře, tak jsem podruhé otěhotněla. Porodila jsem opět krásného zdravého synka. Když malému byly asi čtyři měsíce, tak si přítel vymyslel, že by chtěl znovu podnikat. Našla jsem si práci a s přítelem pracovali na protisměny. Podávali jsme si jenom dveře a děti. Bylo to náročné, ale účelné. Přítel si opět založil svou živnost. Nevím, kde se stala chyba, ale on začal z nějakého důvodu strašně žárlit.
Žárlit až tak, že začal pít, každý den půl litru rumu. Nechával děti samotné doma a chodil mě kontrolovat do práce. Prosila jsem ho, aby šel domů, že nemůžu jen tak zavřít a odejít. Opět jsem měla maximálně stresující období, které se ukončilo tím, když na mě poprvé vztáhl ruku. Vykázala jsem ho ze svého bytu a na krku mi zůstala hypotéka, dva úvěry po expřítelově podnikání a již dvě děti. Byla jsem tam kde na začátku. Na všechno sama.
Někdy v tomto konečném období jsem se seznámila s jedním ,,ženáčem“, a protože jsem prahla po jakémkoliv láskyplném objetí, tak jsem do toho spadla po hlavě. Zamilovala jsem se až po uši. To bylo to nejhorší, co jsem kdy mohla udělat. Jestli můžu někomu poradit, nikdy, ale vážně nikdy, si nezačínejte nic se ženatým chlapem. Přirozeně jsem také slyšela, že s manželkou nespí a že v tom vztahu zůstává pouze kvůli dětem. A rozvádět se nechtěl.
Nikdy se nedávejte dohromady se ženáčemFoto: samphoto.cz/jiunlimited
K odpoutání od ženáče mi pomohl můj současný přítel. Hned, jak jsme se poznali, proběhla jiskra. Byl mi tak moc sympatický, ale bohužel po předchozích zkušenostech jsem byla a stále jsem nedůvěřivá.
Říkám si, že po gamblerovi, alkoholiku a ženáči už mi shází jenom týpek, který mě bude podvádět na každým rohu a já to prostě zase nestihnu včas zaregistrovat a zase zůstanu sama a nešťastná. Bojím se, jsem hysterická, žárlivá.
Jsem vděčná mému současnému přítelovi, že má ke mně prozatím dostatek trpělivosti, ale jak dlouho mu to vydrží, to vážně nevím.
