Článek
Žalobníček žaluje, pod nosem si maluje! Asi nechcete, aby spolužáci takhle pokřikovali na vaši ratolest. Jenže když žalovat bude, nejspíš se toho dočká. Zkuste proto už odmala své dítě vést k tomu, že spory a problémy se dají vyřešit jinak, než „donášením“.
Nejdřív je to legrace
Potřeba sdělovat rodičům či učitelkám v mateřské školce, kdo co udělal či neudělal, je přirozená. Objevuje se zhruba kolem třetího roku. Ale v té době dítěti vůbec nejde o to, že by chtěl druhého poškodit, nebo naopak si sám „šplhnout“. Takhle malé děti neuvažují. „Myslím, že jde hlavně o to, sdělit, že já jsem něco neudělal,“ vysvětluje psycholožka Danuše Jandourková.
Dítě je z domova naučené, že to a to se nesmí, a je pyšné, když se mu daří rodiče poslouchat. Takže i když vlastně žaluje, je na místě pochvala. Ovšem ne za žalování, ale za to, že nedělá, co nemá. Může znít třeba následovně:
- Pepíček by také neměl lézt na ten vysoký strom, aby si neublížil. Ale já jsem ráda, že ty tam nelezeš, jsi šikulka.
Kolem třetího roku je žalování přirozenéFoto: Thinkstock
Za žalování žádná výhoda
V době, kdy jsou ale děti starší, už jsou schopné více kombinovat a snažit se dosáhnout nějakých výhod pro sebe samé, je potřeba žalování v podstatě přehlížet. Dítě rozhodně nesmí být nijak odměněno, když například na sourozence něco řekne! „Dítěti musí být jasné, že to berete jen jako informaci a řešíte situaci s provinilcem, když je to skutečně nutné. Ale nesmí to být tak, že za to, že ty teď zlobíš, nedostaneš to a to, naopak ty, který jsi mi o tom řekl, to dostaneš,“ říká Danuše Jandourková.
Základem je dítě naučit, že běžné, nijak závažné situace dokáže řešit samo, aniž by muselo chodit žalovat. „Jde o to dítěti nabídnout jiná možná řešení, než je žalování,“ upřesňuje Danuše Jandourková. Například takto:
- Když ti brácha bere hračku, řekni mu, ať to nedělá, a vezmi si ji zpátky. Nebo si zkus najít jinou, se kterou je také zábava.
- Když po tobě někdo na hřišti hází písek, jdi od něj a hraj si s jinými dětmi.
- Když sestřička vylije pití, nemusíš na ni žalovat. Raději sestře podej hadr a řekni jí, ať to utře, abyste si zase mohli hrát.
Nabídněte dítěti jiné řešení, než je žalováníFoto: Thinkstock
Žalovat se někdy musí
Ale pozor, se žalováním to rozhodně není černobílé! Není samozřejmě žádoucí, aby vaše ratolest hlásila každou prkotinu, chodila za učitelkami do kabinetu a donášela na spolužáky. Ovšem jsou situace, kdy je žalování jediným možným a správným řešením. „Ve chvíli, kdy třeba ve škole někdo někomu ubližuje, je určitě na místě, aby to děti řekly. A v tu chvíli by měly dostat podporu,“ říká Danuše Jandourková.
Stejné je to i ve chvíli, kdy dítě třeba vidí drogy na škole, nebo třeba ví, že kamarád, kterého rodiče hledají, odešel s cizím pánem a podobně. „Děti je dobré postupně učit rozlišovat závažnost skutků, a dle toho také nutnost to někomu sdělovat,“ upřesňuje Danuše Jandourková. Měli byste dítěti pomoci pochopit, jaký je rozdíl mezi posíláním psaníčka po třídě a šikanou. „Žalovat" je dobré jen ve chvíli, kdy tím někomu pomůžeme. A když dokážeme někomu pomoci, je to přece jedna z nejhezčích věcí…
A co vaše děti? Žalují?
