Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Já jsem věřící, on ne. Může nám to vyjít?

Foto: fizkes, Shutterstock.com

Čtenářka Katka věří v nesmrtelnou duši a denně medituje, kdežto její přítel je totální ateista a duchovno ho nudí. Má jejich vztah budoucnost?

Článek

Katka (32) napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Pane Hausmanne, narodila jsem se na Moravě, kde je křesťanství poměrně rozšířené a i já byla vychována ve víře v Boha. Jako dítěti se mi moc líbil příběh Ježíše Krista, který mi babička vyprávěla. Postupem času jsem se od něj ale odklonila (vadí mi křesťanské dogma, ne Ježíš) a dnes mám daleko blíž řekněme k buddhismu. Každopádně věřím v existenci duše a je pro mě důležitá každodenní meditace. Asi před půl rokem jsem se seznámila s velmi milým mužem a zatím mi nezavdal příčinu o něm pochybovat. On je ale přesvědčený materialista (má to své výhody, všechno spraví), ale naprosto nepřipouští, že by mohl existovat život po životě, a vlastně nad tím vůbec nepřemýšlí, považuje to za ztrátu času. Občas si proto připadám osamělá, protože to, co je pro mě nejdůležitější, s ním nemůžu sdílet. Myslíte, že má náš vztah šanci vydržet? Děkuji za odpověď, Katka.“

Vážená Katko,

myslím, že ano. Nedávno jsem se zde zmiňoval o sporech instrumentálních (stojí za hádku) a neinstrumentálních (za hádku nestojí). Diskuze o duši a životu po smrti s někým opačného názoru jsou zbytečné – obě strany nemají pro podložení své argumentace jediný hmatatelný argument. To právě činí víru tak velikou – věřit, i když nemám jediný důkaz. Věřit s důkazy by dokázal každý, jako zkouška pro potřeby Posledního soudu, jak obstojíme v životě pozemském, by to bylo bezcenné.

Ale po Zmrtvýchvstání stejně už s přítelem nebudete. Tohle jsem si uvědomil teprve nedávno, když jsem se nachomýtl ke svatbě věřících. Novomanžel si popletl slib a pronesl „…. v dobrém i zlém na věky věků“. Farář ho diplomaticky opravil: „Tak zlé to nebude, bratře. Jen do smrti.“

Jako křesťanka víte z Druhého listu Pavla Římanům, že na oficiálním vyznání každého člověka nezáleží. Záleží na tom, jak se chová. I materialista či pohan se může chovat v souladu s Božími přikázáními a křesťanskou morálkou, i když se nemodlí a nechodí do kostela. Kdyby se udělala příslušná statistika, možná by se ukázalo, že mnoho z válečných i civilních hrdinů, kteří si svým chováním ve vypjatých situacích vysloužili nehynoucí obdiv a jsou dnes příkladem celému křesťanstvu, byli z vašeho pohledu bezvěrci. Podle zmíněného místa v Bibli jsou Bohu milejší lidé tohoto typu, než deklarovaní křesťané, kteří se podle křesťanské morálky nechovají.

Kdyby žil sv. Pavel dnes a psal list Čechům, možná by tam stálo: Spíš proleze velbloud uchem jehly, než by se do království nebeského dostali křesťané, kteří za jidášské euro prodávají víru svých otců bruselským Kaifášům, nebo osahávají děti při svatém přijímání. 

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama