Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Já jsem věřící, on ne. Může nám to vyjít?

Foto: fizkes, Shutterstock.com

Čtenářka Katka věří v nesmrtelnou duši a denně medituje, kdežto její přítel je totální ateista a duchovno ho nudí. Má jejich vztah budoucnost?

Článek

Katka (32) napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Pane Hausmanne, narodila jsem se na Moravě, kde je křesťanství poměrně rozšířené a i já byla vychována ve víře v Boha. Jako dítěti se mi moc líbil příběh Ježíše Krista, který mi babička vyprávěla. Postupem času jsem se od něj ale odklonila (vadí mi křesťanské dogma, ne Ježíš) a dnes mám daleko blíž řekněme k buddhismu. Každopádně věřím v existenci duše a je pro mě důležitá každodenní meditace. Asi před půl rokem jsem se seznámila s velmi milým mužem a zatím mi nezavdal příčinu o něm pochybovat. On je ale přesvědčený materialista (má to své výhody, všechno spraví), ale naprosto nepřipouští, že by mohl existovat život po životě, a vlastně nad tím vůbec nepřemýšlí, považuje to za ztrátu času. Občas si proto připadám osamělá, protože to, co je pro mě nejdůležitější, s ním nemůžu sdílet. Myslíte, že má náš vztah šanci vydržet? Děkuji za odpověď, Katka.“

Vážená Katko,

myslím, že ano. Nedávno jsem se zde zmiňoval o sporech instrumentálních (stojí za hádku) a neinstrumentálních (za hádku nestojí). Diskuze o duši a životu po smrti s někým opačného názoru jsou zbytečné – obě strany nemají pro podložení své argumentace jediný hmatatelný argument. To právě činí víru tak velikou – věřit, i když nemám jediný důkaz. Věřit s důkazy by dokázal každý, jako zkouška pro potřeby Posledního soudu, jak obstojíme v životě pozemském, by to bylo bezcenné.

Ale po Zmrtvýchvstání stejně už s přítelem nebudete. Tohle jsem si uvědomil teprve nedávno, když jsem se nachomýtl ke svatbě věřících. Novomanžel si popletl slib a pronesl „…. v dobrém i zlém na věky věků“. Farář ho diplomaticky opravil: „Tak zlé to nebude, bratře. Jen do smrti.“

Jako křesťanka víte z Druhého listu Pavla Římanům, že na oficiálním vyznání každého člověka nezáleží. Záleží na tom, jak se chová. I materialista či pohan se může chovat v souladu s Božími přikázáními a křesťanskou morálkou, i když se nemodlí a nechodí do kostela. Kdyby se udělala příslušná statistika, možná by se ukázalo, že mnoho z válečných i civilních hrdinů, kteří si svým chováním ve vypjatých situacích vysloužili nehynoucí obdiv a jsou dnes příkladem celému křesťanstvu, byli z vašeho pohledu bezvěrci. Podle zmíněného místa v Bibli jsou Bohu milejší lidé tohoto typu, než deklarovaní křesťané, kteří se podle křesťanské morálky nechovají.

Kdyby žil sv. Pavel dnes a psal list Čechům, možná by tam stálo: Spíš proleze velbloud uchem jehly, než by se do království nebeského dostali křesťané, kteří za jidášské euro prodávají víru svých otců bruselským Kaifášům, nebo osahávají děti při svatém přijímání. 

ynezorPumanzeSaNyknalC