Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Odmítá vyhodit věci po bývalce

Foto: YAKOBCHUK VIACHESLAV, Shutterstock.com

Někteří lidé neradi mění to, na co si zvykli. Přítel paní Radky se třeba nemůže dokopat k tomu, aby vyhodil věci po dětech (dávno dospělých) a bývalé manželce (dávno rozvedené). Má se k němu i tak nastěhovat?

Článek

Radka (49) napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Dobrý den pane Hausmanne, mému příteli je 53 let. Jsme spolu necelé tři roky, ale klasicky spolu nežijeme v jedné domácnosti. Známe se z mládí a náhodně jsme se potkali a dali se dohromady. Iniciativa vyšla z jeho strany.

Manželka ho opustila asi dva roky před tím, než jsme se potkali. Byli spolu přes dvacet let. Mají spolu dvě dnes již dospělé děti. Svěřil se mi, že ho rozchod dost zasáhl, ale říkala jsem si, že když se pouští do nového vztahu, tak že už to má vyřešené. Šok ale byl, když jsem navštívila poprvé jeho byt. Zůstalo tam vše, tak jak to tam manželka nechala. Její osobní věci, dětský pokoj to samé. Jako kdyby i s dětmi odešla včera. Přitom syn (29 let) už dávno bydlí se svou přítelkyní a dcera (25 let) nyní dostudovala vysokou školu. Už se nevrátí, ale vše je tam ponecháno.

Nerozumím tomu a on není schopen mi to vysvětlit. Přesto chce, abych tam s ním bydlela, ale já to odmítám, dokud tam budou věci jeho bývalé ženy. Slibuje mi, že byt upraví, ale stále se nic neděje.

Já bydlím se svou dospělou dcerou, která, když bych se s přítelem sestěhovala (což byla původní dohoda), by v mém bytě zůstala. Teď zvažuje pronájem – už se chce osamostatnit, a já se i kvůli tomu cítím v kleštích. K příteli jezdím jen přespat, po práci jsem dost aktivní – mám své zájmy a přiznám se, že se mi do jeho bytu nechce, nemám si tam ani kam dát spodní prádlo, a to pendlování mě už také přestává bavit.

Nevím jak dál. Pořád jen slibuje, že začneme něco dělat a dali jsme si i lhůtu, a nic. Miluji ho, ale neztrácím tím jen čas? Jsem už z toho zoufalá. Vysvětlíte mi prosím, proč se tak chová? Předem děkuji za odpověď.“

Vážená Radko,

nevyřešená minulost je noxou mnoha vztahů a jak známo, noxa moří pomalu a důsledně, až umoří. Nedivím se proto, že s tím chcete něco dělat. Někdo minulost neřeší, protože stále doufá v její návrat (nový vztah má jen na překlenutí), někdo ji vyřešit nemůže (choroba, prostorové/finanční podmínky), někdo se k tomu neumí rozhoupat, protože je líný a nedůsledný a potřebuje nakopnout. Posledně jmenovaná alternativa ale na rozdíl od zbylých dvou řešení má.

Nesmíte být ale líná vy a čekat, až to vyřeší váš váhavý střelec. Probuďte v sobě generála a zavelte. Přebijte jeho nechuť stěhovat cizí věci. Ať si zúčastnění své věci rozeberou a odvezou. S jeho dětmi by neměl být problém, osamostatňují se, tak své věci budou potřebovat a dětský pokoj se zruší. Je ovšem s podivem, že bývalá manželka své věci nepostrádá a jsou jich plná šuplata. Zasáhnout musíte vy s konkrétním ultimátem a termínem plnění – kam se co odveze, a když nebude kam, šup do popelnice. Z  jeho reakce se aspoň dozvíte pravdu, na čem jste.

K  vašim otázkám v závěru dotazu: O tom, zda je vaše zamilovanost ztráta času, nebo ne, nespekulujte. Zbytečně si tím kalíte radost a stejně nic nevyřešíte. To byste musela mít sílu odejít poté, co provedete v hlavě chladný kalkul s negativním výsledkem. Vypočítavost se ale neslučuje s láskou, a pokud vám partner vyloženě neškodí (násilím, finanční ztrátou), plaval by takový kalkul stejně na vodě.

Proč se tak  váš partner chová, jsem již částečně vysvětlil. Je to lenost (status quo mu stačí), nechuť hýbat cizími věcmi, slabost zavelet si ve vlastním bytě a pak to, co je v každém z nás – snaha uchopit či dohnat ztracený čas. Boj s časem vedou lidé v tisícerých formách, i když vědí, že je předem prohraný. Váš zásah ve jménu zdravého rozumu proto má své opodstatnění.

ynezorPumanzeSaNyknalC