Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: On je z vesnice, já z Prahy. Proč to nefunguje?

Foto: Thinkstock

Anna je z města, její přítel z vesnice. To to opravdu nemůže klapnout? Své si myslí Josef Hausmann

Mladičká čtenářka Anna má podle všeho velký životní handicap. Je z Prahy! A možná proto na ni kluk, za kterým vyrazila na venkov, kouká skrz prsty. Proč to mezi nimi nefunguje? Takhle to vidí chlap!

Článek

Josef Hausmann pravidelně odpovídá na vaše dotazy z e-mailu jaktovidichlap@prozeny.cz. Tentokrát se ptá mladá Anna z Prahy. Líbí se jí kluk z venkova, ale ten na ni kouká skrz prsty. Nebo je to jinak? Tohle jí odpověděl Josef Hausmann!

Čtenářka Anna:„Je mi 22 let a řeším už skoro rok ,vztah'. Na jaře jsem se seznámila s klukem o rok starším. Psali jsme si a po měsíci jsem se za ním z Prahy jela podívat. Na víkend. Podle mě bylo všechno dobrý, ale několikrát mi bylo zdůrazněno a možná i vyčteno, že on nemá svůj byt jako já, není Pražák, má starý auto, nemůže se mnou chodit do restaurací a barů, kam jsem zvyklá, protože studuje a vydělává minimum. Logicky. To by mě teda nenapadlo! (Je pravda, že mi bylo trapně, když platil stravenkama, nebo když jsem přivezla italský jídla a on na to koukal.)

Po zmíněném víkendu jsme si volali, psali a dobrý, nicméně v květnu mi přišla smska, že prý by moc chtěl, aby to fungovalo, ale asi to nepůjde. Tak jsem ho pustila z hlavy, ale před dvěma měsíci se mi sám od sebe ozval. Jak se mám a bla bla. Znovu jsme si začali psát, volat. Super. Dvakrát jsem mu už říkala, ať přijede ke mně do Prahy. Jednou nemohl, neměl práci. Našel si ji, ale stále ještě přijet nemůže. Nikdy ale neřekl, že by nepřijel. To ne. Proč ale tedy se mnou komunikuje, je schopen udělat mi i žárlivou scénu, když se zmíním třeba i o svých ex, když mě vlastně podle mě nechce? Vůbec tomu nerozumím.“

Vážená Anno, z faktu, že jste slovo vztah dala do uvozovek, usuzuji, že na rozdíl od mnohých jiných tazatelek jste v reálu. Ono se ovšem realitě lépe čelí ve dvaadvaceti než v dvaapadesáti… Ještě mi byla divná zmínka o žárlivé scéně, na kterou má právo – přiznejme si – teprve ten, kdo s vámi zakusil sexuální sblížení. Toto Boží požehnání je zřejmě obsaženo ve slovech „seznámila" a „víkend“.

Přestože obvykle straním mužům, nemohu se tentokrát vašeho „přítele“ moc zastávat – i když vy si svůj díl také slíznete. Sám jsem z venkova, hodně přátel mám z venkova, a proto vím, jaká předpojatost je zde rozšířena vůči Pražákům, kteří jsou automaticky považováni za floutky, veksláky, mondény, fifleny či nafrněné slečinky.

Navíc zde panuje nesmyslný předpoklad, že všichni Pražáci jsou bohatí – asi proto, že ti chudí, kteří neskupují chalupy, tam nejezdí. Nutno dodat, že tato směsice zakomplexovanosti a závisti je často odůvodněně zapříčiněna povýšeneckým chováním některých rádoby nóbl snobů z „Prahý".

Mnozí venkovští hoši si ve svém zbytečném komplexu nedovedou připustit, že i v Praze jsou holky obyčejného ražení, které se nepovyšují. (Na co také?) V této paušální averzi pak anticipují „velkoměšťáctví“ i tam, kde ve skutečnosti žádné není, a jakýkoli jeho nástin vnímají s přehnanou intenzitou. Do Prahy, kde by vypadali (jak si myslí) jako venkovští troubové, se pochopitelně nehrnou.

Zmínila jste se ale, že „váš chlapec“ studoval, a jelikož vyšší školy bývají ve větších městech, mohl by se z toho otrkat. Asi se jednalo o střední školu. V každém případě být bez zaměstnání chlapovi na sebevědomí nepřidá, a kdo ví, co za práci musel s povděkem přijmout.

Kus toho (protivného) „pražáctví“ ve vás asi ale bude. Jak to, že vám, jak píšete, „bylo trapně, když platil stravenkami“? To víte, že by před slečnou z Prahy místo stravenek raději vytasil tisícovku. Asi ji neměl. Vydělat si na stravenku někde v práci je určitě hodnotnější než se proflákat k tučným bankovkám na nějakém pražském ministerstvu – i když bohužel ženám více imponují muži druhého typu…

Já (buran) také nevím, co jsou to italská jídla, a jestli jste jeho údiv komentovala slovy à la: „Ty neznáš italská jídla?“ (jako že jo), tak si pište, že on slyšel i nevyslovené pokračování: „To my v Praze už dneska známe všichni“. S trochou sebevědomí vám je měl nacpat zpátky za klobouk a pozvat vás za poslední stravenky do hospody na guláš.

Bůh ví, kolik podobných faulů jste se na něm dopustila, než byla jeho touha stáhnout z vás kalhotky vyvážena strachem z ústrků (skutečných i jím vykonstruovaných), které by musel snášet. Podle toho, na kterou stranu se tato pomyslná váha zrovna naklání, se vám buď hlásí, nebo před vámi zalézá.

ynezorPumanzeSaNyknalC