Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: V šedesáti mě manžel opustil. Co dál?

Foto: Profimedia

Ztráta partnera je nepříjemná v každém věku, ale i v tom vyšším se dá řešit. Zvláště když se na to připravíte předemFoto: Profimedia

Reklama

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Kateřina žila 34 let ve spokojeném manželství. Než jí manžel na prahu šedesátky napsal e-mail, že už nemůže dál a že ji opouští. Co dál? Je pro další muže vůbec ještě zajímavá? Takhle to vidí chlap!

Článek

Josef Hausmann pravidelně každý čtvrtek odpovídá na vaše dotazy na našich stránkách. Chcete se ho na něco zeptat? Napište na jaktovidichlap@prozeny.cz, stejně jako tak učinila čtenářka Kateřina. Manžel ji opustil po 34 letech. Jak tohle vidí chlap?

Čtenářka Kateřina:„Je nám 60. Spolu jsme byli 34 let. A najednou je pryč. Prý se mnou nebude. Napsal v mailu. Nic nevysvětlil ani mně, ani dětem. Rána z nebe. Šok. Stojíte v prázdném bytě a nemůžete uvěřit. Zrada a lidské zklamání. Snad víc nad tou zbabělostí než nad tím, že si našel mladou. Ani k tomu neměl sílu se sám přiznat. Přemýšlíte, jak jste žili s někým, koho vůbec neznáte. Je běhající šedesátnice stejně zajímavá jako pětatřicítka? Těžko. V tomhle věku jste neviditelní. Jako bychom nebyly. Běhající nebo ne. Tak jak tohle vidí chlap?“

Vážená paní Kateřino, lituji, že v redakci nemají na skladě lepší dotazy než to, co se tady už mnohokrát přetřáslo: Opustil mě a zbabělec nenašel odvahu se přiznat. Asi je vás takových hodně… Neptáte se na radu, ale na názor – takže sláva, rada by byla těžká.

Nebudu už rozvádět (ani zdůvodňovat genetikou), proč se muži bojí ženských slz a výčitek více než rány pěstí od boxera. A dále – to, co vy nazýváte zradou, je právo člověka rozhodovat o vlastním životě. Je zrada, když nechci prodlévat někde, kde se mi nelíbí, a konzumovat to, co mi nechutná? Je zrádce otrok, který rozková své řetězy a uprchne? Z pozice jeho majitele jistě ano…

Odvěkou pravdu, že běhající šedesátnice není zajímavá jako pětatřicátnice, zmiňujete úplně zbytečně. Za to nikdo nemůže, tak holt měří svět. Vězte ale, že běhající šedesátnice je zajímavější než neběhající šedesátnice.

Zajímavou úvahou vašeho dotazu je neviditelnost starších lidí pro okolí. Máte úplnou pravdu, ve starším věku jsou lidé neviditelní, ba co hůř – jsou na obtíž. Vidět jsou jen ti mladí a nadějní. Mě to také štve, ale je to přírodní zákon, se kterým nejde nic dělat. Lze jej však předvídat a jeho účinky zmírnit.

Přírodním zákonem je také třeba to, že voda teče z kopce, pročež lidé znalí tohoto zákona staví (už za sucha) meliorace a přehrady a svá obydlí situují mimo záplavová pásma.

Podobně se na stáří vyplatí mít protiopatření z mládí – koníčky a spolky. I já bych teď žehral na neviditelnost a osamělost – kdybych nepořádal hudební a taneční večírky, nebratřil se s vodáky a horolezci, nehrál s veterány tenis a volejbal, nepořádal šachové a ping-pongové turnaje, nehákoval na hokeji ty mladé a rychlé, nezávodil na kole se svými dětmi a jejich vrstevníky a neprovozoval tisíc dalších věcí, které jsem ovšem nikdy nebyl líný se naučit.

A v této osamělé neviditelnosti bych byl buď bez partnerky, nebo se na nějakou takovou zoufale a žárlivě upnul, až bych ji znechutil.

Na stáří si člověk musí buď vystačit sám se sebou (což bych nedokázal, ale hodně významných a silných osobností to dokázalo), nebo zúročit svou celoživotní snahu se něco nového naučit. Osmdesátiletí dědci pobíhající na tenisových turnajích osamělí nejsou. Řídí se totiž heslem „Nikdy nepřestávej začínat a nezačínej končit“.

A teď ruku na srdce – kolik aktivit provozujete, kde by si vás někdo měl všimnout? Možná uprostřed přemíry shonu byste si pak ani nevšimla, že váš muž odešel, možná byste byla i ráda, že jste se zbavila koule na noze. Je velmi ošidné (z lenosti) sázet na jedinou kartu krásy a sexuální přitažlivosti.

Ta nemůže fungovat donekonečna a prozíraví lidé (znalí přírodních zákonitostí) si snaží vytvářet i další dimenze, které je budou zviditelňovat a činit přitažlivými i po odkvětu fyzické krásy. Pokud jste si je nevytvořila, nezbývá vám než být neviditelná, podobně jako nezbývá podlehnout vodní zkáze lidem, kteří ignorovali zákon o tendenci vody téct z kopce.

Pojistka proti samotě – v době ženina rozpuku ulovený chlap – je, jak vidíte, velmi nejistá, nehledě na to, že muži v průměru umírají o osm let dříve než ženy. Je samozřejmě pohodlné se na tuto pojistku upnout, ale za každou pohodlnost se platí… Marná sláva – jediná pojistka proti samotě je spolkový a společenský život. Ten ženy většinou zanedbávají. Mají přece chlapa!

No, vidíte, že nemají.

Reklama

Načítám