Článek
Do dalšího vážného vztahu jsem byla schopná jít až po nějaké době, než jsem se z této ,,příhody" vzpamatovala. Po více než roce na mne ale začal můj nový přítel žárlit. Když jsem šla někam s přáteli, volal, s kým a kde jsem, načež jsem automaticky mohla očekávat, že mne přijede ,,zkontrolovat", zda mu nelžu.
Začala jsem tušit problém. Probírala jsem to s kamarádkou a ta mi řekla, že to vypadá jako podle úsloví ,,potrefená husa nejvíc kejhá".Moc jsem jí tehdy nevěřila, ale přesvědčit jsem se o tom měla až později.
Rozhodla jsem se, že nejlepší obranou je útok. Pokaždé, když na mne znovu vyjel nebo mne začal zpovídat z toho, co jsem kde dělala a proč jsem se mu neozvala, jsem odpověděla naprosto stejně: ,, A kdes byl ty? A s kým?" Opravdu to začalo zabírat a nějakou dobu bylo vše zase v pořádku. Alespoň na oko...
Naprostou náhodou jsem se dostala k jeho profilu na internetu, který prý dříve využíval k seznámení s jinými dívkami, což jsem přešla a říkala jsem si, že z toho nebudu dělat vědu. Nicméně jsem se za pár týdnů dozvěděla na školním srazu, že se osobně sešel po nějaké internetové konverzaci s mou bývalou spolužačkou! Omluvil se mi, že už to neudělá, a já mu odpustila, ale nezapomněla.
Začal chodit se svým nezadaným kamarádem do klubů s tím, že se kamarád potřebuje seznámit. Občas jsem chodila s nimi, ale cítila jsem, že ani jeden z toho není nadšený. Když jsem s nimi nebyla, byl tam prý pokaždé s nějakými slečnami, ve skvělé náladě, čile je zval na pití a tancoval s nimi. Také někdy, když jsme spolu byli, nezvedal telefon s tím, že to není nic důležitého. Začal přede mnou schovávat věci, na jeho mobil jsem se nesměla podívat ani z pěti metrů, na otázky reagoval vyhýbavě, začal na mě mít méně času a pomalu na mě ani nesáhl. Když jsem se s tím kamarádkám svěřila, řekly mi, čeho párkrát byly svědky...
Začala jsem ho prověřovat, vyptávat se, co se děje, jestli mě má rád, brečela jsem a vůbec jsem se dostala do hodně špatného psychického stavu. Řekl mi, že se chovám jako hysterka, že by ocenil ,,pauzu". Byla jsem úplně šílená. Na pokraji zhroucení a stihomamu. Nakonec jsem ale žádanou pauzu ocenila. Vše jsem si nechala projít hlavou a dospěla jsem k závěru, že pro mé i jeho duševní blaho bude lepší, když tento vztah ukončím.
Radím každému žárlivci, ať se zamyslí. Netrapte sebe ani svého partnera. Pokud mu nebudete důvěřovat nebo nebudete-li moci mu věřit kvůli předchozí zkušenosti, nemá cenu lámat to přes koleno. Pro oba je lepší takový vztah ukončit. Pokud si chcete zachovat zdravý rozum a alespoň špetku sebeúcty, vycouvejte z toho, dokud to vás nebo partnera nezničí.
