Hlavní obsah

Fenomén jménem Kašpárek

Foto: archiv

Show, která vás rozhodně nadchneFoto: archiv

Reklama

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Už jste viděli představení Kašpárek v rohlíku? Pokud jste to letos nestihli, nevadí. Kašpárkovská show v cirkusovém stanu za účasti zpěváků, jako jsou David Koller, Milan Cais (Tatabojs), Márdi (Vypsaná fixa), a členů Jihočeského divadla se stala novým fenoménem na naší divadelní i hudební scéně. A proto budete mít i příští rok dost možností tento originální projekt navštívit, říká David Dvořák, duchovní otec, režisér a textař.

Článek

Kašpárek v rohlíku má za sebou první rok vystupování po republice, jak to vlastně všechno začalo?

Oslovili jsme lidi, kteří sice nejsou herci, ale zase umějí zpívat, jelikož herci nedokázali studio úplně celé utáhnout, protože zase nejsou zpěváci. Takže jsme propojili hudebně zdatné divadelníky a divadelně zdatné zpěváky. Proto je to víc show. I když je to pro děti, a jak říkají někteří rodiče, těm stačí všechno. Pro děti sice existuje spousta studiových nahrávek a cédéček, ale děti si pak na tu svoji kapelu nemůžou zajít na koncert ani si na ni zatancovat.

První rok jsme ani nečekali, že se toho stane tolik. Já sám mám výhodu, že stojím na obou stranách řeky, jak na straně interpretů, tak i na té produkční. Nešlo jen o to, jestli někdo umí zpívat a hrát, ale i o to, jak je kompatibilní v rámci celku, jestli ho to baví. Tohle se bez výjimek povedlo, všichni zúčastnění tvůrci se tím bavili, takže se hned první rok z neznámého projektu stal takový minifenomén.

Foto: archiv

Kašpárek může být za rok i u vás!Foto: archiv

Můžeš popsat, jak vůbec vznikaly písničky jako Kraví stádo a mnohé další?

Všechno je přefiltrované všemi způsoby. Když se kdykoliv a kdekoliv pracuje s lidma, tak máš tři typy cesty k výsledku. Jedna je ta, že za nima jdeš a hitlerovsky řekneš: zvedni ruku, ale pak je to moc nalajnovaný, pak druhá možnost, kdy se nechává úplná svoboda a je možný, že se to všechno rozpadne, a třetí možnost je, že máš představu, ale necháš lidi, aby ti ji posouvali a sami se na ní podíleli.

Jinak podle mě existuje spousta skvělých autorů, jen je oslovit, ale třeba jim chybí sebevědomí. Ti, co mají sebevědomí, zase nemají témata, a tak celkově chybí náměty, proto vzniká tolik hloupostí. Nám když se jakýkoliv nápad zdál vtipný, stal se z něj hned námět a nemuseli jsme chodit se sebevědomím do komise ani projít do finále SuperStar. Kraví stádo vzniklo tak, jak moje děti komentovaly moji plešatost. Amálka neuměla mluvit, tak nejdřív říkala na otázku, jaký mám vlasy: ,,májo.." a pak už ,,nič"... Takže jsem si vymyslel, že mám na hlavě ty kravičky a ty mi všechno postupně spásají...

A Márdi na vystoupeních přidal povídání o tom, jaké to je, když má někdo vši...

No a není to krásný? To jsou ty puntíky na čtvercích. A přitom původně to byla písnička pro dospělý, pro kapelu, která se jmenovala Ubožáček, a byla postavena na takové celkové trapnosti a nakonec jsme to s dětma zpívali na horách a zjistili, že se jim to líbí. Děti to ještě vypointovaly, že mi na hlavu nakonec daly kostku másla. To všechno je teď v té písničce, a nakonec Márdi řekne: To je o vších, víme to všichni... a vlastně je to o nich taky.

Hlavní postavou celé show je určitě postava Kašpárka...

To byla jen taková přesmyčka. Prapůvodně jsme vzali loutku Kašpárka a toho jsme nacpali do rohlíku kvůli nějaké fotečce, pak přišla nabídka udělat kabaret se scénkama, takže se řeklo: Kašpárek je taková ta persona legrace bez ohledu na to, jestli je trapnej nebo vtipnej a nemá žádný jiný koncept. Tady se mi líbilo spojení Kašpárek - párek v rohlíku jako ten obrovský komerční fastfoodový produkt, a když ta legrace bude podobně podaná, tak rovnou uděláme to rychloobčerstvovací, rodičema zakazovaný umění. Děti ho mají rády, i když je na tom ta nezdravá majonéza.

Foto: archiv

BarbínaFoto: archiv

Ale nakonec si to jako nový prostor našli i dospělí, když na festivalech leželi v té obrovské posteli a houpali se na houpačkách...

Já jsem to měl tak postavený, že se řeklo: dobře, témata ať jsou dětský, děti asi moc nezajímá krize třicátníka, který se rozvádí, takže tohle bylo od začátku jasný. Všechno ostatní ať je klidně ve věku všech zúčastněných, respektive ve věku, na který se cítí. Každý si tam najde kousek. Děti zajímá na písničce Barbína to, že se jezdí autem na klíček k moři do koupelny a žije se na polici, a chlapy na tom zajímá soužití s Barbínou...

(a v tomto okamžiku vstoupí Kašpárek)

Kašpárku, jsi rád, že máš konečně svoji kapelu?

No jasně, to je přirozený vývoj, Kašpárek by měl mít kapelu, akorát mě mrzí, že to přišlo tak pozdě. Konečně se rozhoupali...

A jsi spokojen s jejich výkony?

Vem si seznam lidí, co tam jsou, škrtni si mě a s ostatníma jsem nespokojenej, no...

Je Kašpárek nesmrtelná postava?

Počkej, kolik je Skupovi? ...ten už je mrtvej? No vidíš, a já jsem pořád... Spíš lidi konečně viděj, kdo je Kašpárek. Nepředstavujte si ho jako klaďáka, je stejnej, jako jsou lidi. Chodí Vinnetou kakat? Chodí, ale až po Ribanně!

Co bys vzkázal všem ženám.cz?

Já bych jim vzkázal, že Kašpárek už je zadanej, ale jestli chtěj, tak si můžou vyřezat toho svýho. Řezat a řezat.

Reklama

Související témata:

Načítám