Hlavní obsah

Kdoule mají vůni i chuť dávných časů. Poradíme vám, co s nimi

Foto: ShutterDivision; Shutterstock.com

Foto: ShutterDivision; Shutterstock.com

Reklama

V současnosti patří kdoule mezi méně známé druhy ovoce a pěstují se u nás spíš výjimečně. To je velká škoda! Stromky jsou krásné na pohled a s plody se dá podnikat spousta věcí.

Článek

Kdouloně kdysi nemohly chybět v žádném pořádném sadu či zahradě. A není divu. Tyto stromky mají úhledný, líbivý vzhled. Dorůstají do výšky zhruba tří až šesti metrů a vytvářejí kulovitou korunu s velkými, tmavě zelenými listy vejčitého tvaru. Velké, voňavé, bílé či narůžovělé květy se objevují ve druhé polovině května.

Aby náhodou nedošlo k záměně pojmů, je třeba zdůraznit, že kdouloně jsou stromy s plody o velikosti běžných jablek či hrušek. Zatímco kdoulovce jsou jen keříky, jejichž plody jsou malé asi jako pingpongové míčky.

Skromné nároky, bohatá úroda

Kdouloně potřebují pouze dostatek slunečního svitu, nejlépe se jim tedy daří na pozemcích obrácených k jihu, a to v sousedství broskvoní a meruněk. Dalším skromným požadavkem je půda, nepříliš bohatá na vápník. Vystačí i s málem vody. Jelikož koření mělce, hrozí jim v zimě promrznutí. Tomu zabráníte tak, že ke kořenům nahrnete víc zeminy nebo organické hmoty.

Stromkům není potřeba věnovat zvláštní péči. Když jsou mladé, založte kosterní větve a pak už korunu jen zlehka prosvětlujte. Nejvíc květů a plodů bývá na koncích větví, takže prořezávání není nutné přehánět.

Foto: Dragana Gordic; Shutterstock.com

Foto: Dragana Gordic; Shutterstock.com

Hruštičky, nebo jablíčka?

Kdouloně se nejčastěji vyskytují ve dvou kultivarech. Plody jednoho vypadají jako kulatá žlutá jablíčka, druhý plodí žluté hruštičky. Ať narostou v jakémkoli tvaru, společným jmenovatelem je silná, plstnatá slupka, která je po otření lehce mastná. Kdoule se sklízejí v polovině podzimu, většinou koncem října, ale nekonzumují se hned. Syrové mají totiž nepříjemně hořkou chuť a obsahují třísloviny, které způsobují bolesti žaludku. Po sklizni se proto nechávají na chladném a suchém místě dozrávat ještě přibližně šest až osm týdnů.

Čekání na dozrání se vyplatí. Kdoule jsou poměrně bohaté na vitaminy C a E, také jsou zdrojem minerálů, které lidskému organismu většinou chybějí, jako například draslíku, železa a mědi. Rovněž obsahují velké množství pektinu, což je ovocná vláknina, která usnadňuje pohyb střev, a ještě taninu, jenž vysušuje střevní sliznici a hojí záněty.

Foto: unverdorben jr; Shutterstock.com

Foto: unverdorben jr; Shutterstock.com

Provoní vzduch, zalahodí chuťovým buňkám

Syrové kdoule jsou sice prakticky nepoživatelné, ale jedno se jim musí přiznat: báječně a intenzivně voní. Vytrvale kolem šíří jakousi směsici vůní jablek, hrušek a mandarinek. Když v každé místnosti rozmístíte dva až tři plody, mile vás překvapí, jak osvěží vzduch v celém bytě. Naše babičky je prozíravě vkládaly i do prádelníků mezi oblečení.

Vzhledem k vysokému obsahu pektinu jsou kdoule skvělou surovinou pro domácí výrobu různých džemů a rosolů. Napřed ale musíte odstranit jádřince a slupky, což je vzhledem k tvrdosti plodů bohužel velmi otravná práce. Na vzduchu pak rychle hnědnou, proto je zakápněte citronovou šťávou.

Pak kdoule nakrájejte na kousky, zalejte vodou a rozvařte. Přidejte cukr (půl kila cukru na kilo kdoulí), směs rozmixujte a marmeláda je hotová. Přelejte ji do horkých skleniček a sterilizujte. Další možností je, že rozvařené kdoule přecedíte přes plátno a šťávu svaříte s cukrem, čímž vznikne pikantní voňavé želé. Do třetice můžete kdoule ostrým nožem nakrájet na tenké plátky a usušit. Jako křížaly chutnají báječně.

Stejně jako barborky, tak i kdoule má podle lidové pověry věštecké schopnosti. Větvičky ale musíte nařezat o půlnoci v předvečer svátku svatého Mikuláše. Pak je dáte doma do vody a počkáte do Štědrého dne. Když vyraší lístky, příští rok vás sice čeká hodně práce, ale úspěch je takřka zaručen. Květy předpovídají štěstí a bohatství. Ovšem uschlá větvička je pokyn k tomu, abyste začali šetřit.

Reklama

Načítám