Hlavní obsah

Dnešní děti nečtou? Lež!

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Děti čtou pořád stejně

Víte, jaké jsou v současnosti dva nejčastější mýty týkající se dětského čtenářství? „Dnešní děti nečtou", zní první z nich, ten druhý pak „počítače odvedly děti od knížek".

Článek

První tvrzení je třeba opravit - některé děti nečtou, stejně jako některé děti nečetly ani za našich dětských let. Jiné čtou jen občas, no a potom se jako v každé generaci najde i skupina nadšených malých knihomolů. Podle nedávného průzkumu firmy Henkel přečtou dvě třetiny českých dětí jednu knihu měsíčně. Můžeme se ptát, zda je to hodně nebo málo, faktem však je, že to s odmítáním knížek nejmladší generací nebude tak horké, jak se někdy tvrdí.

Pojďme se podívat i na druhý mýtus, týkající se počítačů, které prý kradou knihám čtenáře. Průzkumy mluví i proti tomuto tvrzení. Podle nich se děti, které běžně navštěvují internet, ke knížkám uchylují naopak častěji.

Proč se vůbec otázce dětského čtenářství věnuje taková pozornost? Odpověď je nasnadě: čtení slouží kromě zábavy i k získávání a rozšiřování informací o světě. A nemusí jít hned o naučné publikace či dokonce encyklopedie. I Kocour Mikeš nebo Harry Potter popisují alespoň v některých ohledech svět takový, jaký je - anebo jaký by být měl. Na rozdíl od televizních večerníčků či filmových megahitů má kniha jednu výhodu: dítě (ale i dospělý) musí do příběhu zapojit svou fantazii a své zkušenosti, aby hrdinové v jeho hlavě mohli ožít a začít prožívat svá dobrodružství.

O přínosu knih pro zacházení s jazykem také není pochyb. Děti, které čtou, mají větší slovní zásobu a některé mluvnické jevy se naučí tak říkajíc mimoděk. A v neposlední řadě také nemají čas se nudit. Volné odpoledne s knížkou může malému čtenáři poskytnout netušené dobrodružství, ať už ve vysněné Tolkienově Středozemi, nebo na Honzíkově cestě za dědečkem do Koníkovic.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Čtoucí děti mají lepší slovní zásobu

Máma čte, táta čte, já budu číst taky

Čtenářství dětí v největší míře závisí na prostředí v rodině. Dítě, kterému rodiče na dobrou noc předčítali pohádky, se ke knížce velmi pravděpodobně vrátí za několik let samo. Ale pokud si na konci první třídy s ulehčením řeknete, že teď už váš syn umí všechna písmenka a může si tedy číst sám, moc mu cestu ke knížkám neusnadníte. Přeslabikovat pár vět je něco zcela jiného než číst s pochopením a pro radost či pro informace. Ještě nejméně rok, ale možná dva je dobré střídat se v předčítání spolu s dítětem.

Pedagogové se také shodují na důležitosti dobrého příkladu. V rodině, kde je čtení obvyklou aktivitou dospělých, je pravděpodobné, že děti tento zvyk v rámci nápodoby převezmou. Nespěchejte však na ně příliš. Někomu může trvat delší dobu, než si ke knížkám najde cestu.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama