Článek
Dotek léčí a uklidňuje. Z této filozofie vychází i novinka z oblasti alternativní psychoterapie, takzvaná něhoterapie. Opravdu pomáhá, nebo je to jen další způsob, jak z důvěřivých lidí vymámit peníze? Především ženy by si měly dát pozor na (ne)odbornost terapeutů! Jak ale taková „léčba" vlastně vypadá?
Co je to terapie něhou?
Terapie něhou u nás v republice naplno fungují zhruba od roku 2003. Jedná se o moderní alternativní spirituální psychoterapii určenou především pro ženy, které emočně nebo citově strádají. Taková „něhoterapie“ je složeninou několika různých směrů a oborů, konkrétně: krátkodobá terapie (několik sezení), tělesná masáž zad, ramen a hlavy, hlazení těla, terapie objetím, regresní terapie minulými životy, psychoanalýza (analýza minulých zážitků), práce s vnitřním dítětem, zapojení mýtů a pohádek v terapii, zapojení očistných rituálů.
Všechno to vypadá pohádkově. Zaplatíte něco okolo 500 korun na hodinu a „něhoterapeut“ v relaxačním studiu vám pomůže odbourat stres hlazením a konejšivými doteky, což aktivuje nervové receptory v kůži a pomáhá tak k uvolnění. Klientka zpravidla sedí na pohodlně tvarované židli, terapeut stojí za ní a rukama provádí masáž a hlazení zad, šíje, hlavy a rukou. K tomu si s klientkou povídá a vrací se zpátky do dětství, k minulým zážitkům a problémům. Zároveň dochází ke společné vnitřní meditaci a i k duchovnímu propojení. Terapeut tímto způsobem odbourává postupně nashromážděné vnitřní bloky.
Ovšem má to i svá proti. Pokud jsou terapeutky osoby například z řad zdravotních sester a mají za sebou odpovídající školení, mohlo by spojení „terapeut hladí ženu“ fungovat. Jenže v opačných případech (u samozvaných léčitelů) hrozí problémy.
Špatný postup předvídá potíže
„Riziko spočívá v tom, že terapeut se pomocí doteku, hlazení, pátrání po minulých zážitcích, hledání vnitřního dítěte až příliš rychle dostává do intimní sféry dotyčné ženy,“ vysvětluje psycholožka Kristina Březinová. Podle ní se jedná o „rychlé akce“, kdy se během pár hodin má odbourat to, na co běžná terapie potřebuje třeba několik desítek hodin času a postupné práce při navazování důvěry, budování vztahu terapeut – klient.
„Aby se mohl člověk s důvěrou otevřít a i navázat fyzický nesexuální kontakt, nechat se terapeutem pohladit, obejmout, potřebuje s ním navázat pevný vztah, a to vždy vyžaduje čas, který v rámci pár hodin není dostačující,“ naráží psycholožka na fakt, že v průběhu terapie něhou jsou klientky „otevřeny“ až příliš rychle.
Pozor na rizika!
Březinová se dál domnívá, že tuto terapii budou zejména vyhledávat ženy, které mají dost otevřené vlastní hranice, a nebude jim vadit rychle se do hloubky otevřít. „Problémem ale je, zda terapeut, ať muž či žena, je potom takovou ,rozebranou ženu' schopný složit zase dohromady, poskytnout jí návaznou stabilitu a podporu při ukotvení změn. Vzhledem k tomu, že terapie probíhá jen v rámci pár sezení, tak to tam zřejmě úplně správně neproběhne,“ domnívá se psycholožka.
A navíc. Pokud se jedná opravdu o terapeuta – muže, může si jeho klientka vztah k němu špatně vyložit. „Hlazení a dotyky od muže vždycky přinášejí riziko: Jestliže je žena vdaná, nemusí se to líbit jejímu manželovi, pokud je svobodná a vztah třeba hledá, může se emočně upnout na terapeuta, přenést na něj vlastní city,“ upřesňuje Kristina Březinová.
Střet zájmů: navazování osobního vztahu
Při hledání internetem lze objevit (jako součást terapie) i privátní výlet do zahraničí pouze ve dvou (terapeut – klientka), jehož součástí je terapeutova péče o záda jeho klientky, která by se mohla spálit na slunci. Na takové „odborníky“ opravdu pozor!
„Tady se dost míchá osobní a profesionální rovina, je vždycky riziko, když terapeut nabízí společné lenošení a podobně,“ varuje psycholožka. Hned se proto nabízí otázka: Kde končí terapeutický vztah a začíná už osobní vztah? Podle Březinové pro jakéhokoliv klienta, který vstupuje do terapie, je důležité, aby věděl, na čem je. Tedy jaká budou pravidla, vzájemné dohody s terapeutem. „Zdá se mi, že v této terapii právě schází ujasnění hranic a pravidel,“ domnívá se odbornice.
Pokud tedy nad touto možností uvažujete, zvažte předem rizika a hlavně si včas prostudujte, co vlastně terapeut v rámci svých „pravomocí“ nabízí, protože dle psycholožky podobně rychlý průnik do osobnosti nemusí zůstat bez následků.
Jaký na to máte názor vy? Vyzkoušela byste podobnou terapii?
