Hlavní obsah

Krotitelka konfliktů: Kamarádku ovládá její přítel, změnila se. Mám jí to říct, nebo to nechat být?

Foto: Antonio Guillem, Shutterstock.com

Foto: Antonio Guillem, Shutterstock.com

Hanu (25) trápí proměna kamarádky, která je pod silným vlivem nového přítele. Uzavírá se, dala výpověď v práci, zcela mění styl života. Hanu to děsí i štve, ale neví, co s tím. Nechat to být a doufat, že to přejde, nebo si s kamarádkou promluvit?

Článek

Přátelství je v životě stejně důležité jako láska, a možná proto je s ním občas stejné trápení jako s milostným životem. A někdy se kamarádství tak zašmodrchá, že snad ani neexistuje rozumné řešení. Pomoci mohou vztahoví mediátoři a jejich nadhled. Proto Hana (25) napsala mediátorce Kateřině Bělkové.

Dobrý den,

chtěla bych se zeptat, jestli má cenu řešit jeden můj vnitřní problém, nebo jde spíš o to, abych se s danou věcí prostě srovnala. Jedná se o moji velmi blízkou kamarádku Olgu, s níž se znám prakticky od školky. Vyrůstaly jsme na vesnici a na studia jsme se pak vypravily do stejného většího města. I když jsme každá studovala jiný obor a obě jsme potkaly nové lidi, zůstaly jsme si blízké i nadále. Teď už obě pracujeme, a i když už na sebe nemáme tolik času, tak jsme si ho pravidelně jedna na druhou vždy našly.

To se ale v posledních měsících mění. Já jsem s přítelem už delší dobu, Kuba má Oli rád, nevadí mu její společnost, když byla single, vyráželi jsme společně za kulturou nebo na dovolené a výlety. Bohužel ne tak vstřícný je Olinčin nový přítel, ještě jsme ho ani neviděli naživo.

Jsou spolu asi půl roku a ona je do něj strašně zamilovaná. Já jí to samozřejmě přeju, ale trochu se o ni bojím. Její přítel je sice strašně bohatý, ale je to také strašný samotář a asketa. Je na sebe i na Olču přísný, praktikuje buddhismus a o to samé se teď snaží i Oli, stala se z ní veganka, abstinentka, večer už ji nevytáhnu ani si zatancovat. Stále jsou někde na józe nebo na různých seberozvojových seminářích.

To je sice moc hezké, ale já mám pocit, že Oli úplně ztrácí styk s realitou a sama se sebou. Dala výpověď v práci, kde byla spokojená, a začala pracovat pro nějakou neziskovku, která se zabývá ekologií – obor, o němž donedávna Olina neměla ani potuchy. Vzpomínám si, jak jsem se nedávno u ní pozastavovala nad tím, že ani netřídí odpad, a teď chce najednou zachraňovat planetu. Prakticky se všemi svými přáteli přerušila kontakt, já jsem asi poslední, s kým si aspoň občas zavolá, ale osobně jsme se neviděly, už ani nepamatuji.

Když už jsem to nevydržela a udělala jsem narážku na to, zda náhodou není tak trochu ve zlaté kleci, vyletěla jak čertík z krabičky a hned se začala přítele zastávat, že on ji rozhodně nikde nedrží, že to je jen tím, že prostě teď na sobě začala makat a bohužel už nemá na takové přízemní aktivity, jako je vysedávání po kavárnách, čas.

To už bylo i na mě trochu silné kafe. Pětadvacet let jí vysedávání po kavárnách nevadilo, když byla sama a brali jsme ji s sebou na výlety, ráda si s námi po túře dala žebra a pivo a teď si najednou bude hrát na svatou? Kolikrát se u nás léčila z kocoviny, kolikrát jsem jí půjčila peníze, když nevyšla s výplatou, a najednou se na mě bude dívat spatra? Ano, její přítel je bohatý, žije úplně jinak, navštěvuje jiné podniky, stýká se s jinou sortou lidí a má jiné hodnoty, ale to přece neznamená, že to všechno ona hned přijme za své. Ani v nejmenším nemám nic proti tomu, když se někdo posouvá dál, ale tomuto turbulentnímu vývoji u kamarádky, kterou znám celý život, prostě nějak nemůžu uvěřit. Asi by pro mě bylo přijatelnější, kdyby mi řekla „Hele, jsem teď prostě zabouchlá, chci s ním trávit každou minutu a to znamená, že se mu přizpůsobím“, než když si přede mnou hraje na strašnou buddhistku a pohrdá vším, co pro ni bylo donedávna zcela běžné.

Můj přítel mi říká, ať se na to vykašlu, že pokud je to z její strany jen póza, nevydrží to věčně, a pokud se opravdu změnila, třeba už si nikdy nebudeme tak blízké jako dřív, ale to prý vše ukáže čas. Já to ale nějak nemohu vydržet a mám potřebu s ní zatřást, aby se vzpamatovala. Je s tím svým „úžasňákem“ přece jen ještě krátce, co když časem zjistí, že to není vše tak úplně růžové, a pak navíc bude sama, odříznutá od všech přátel, od normální práce…? Mám jí říct, co si o tom všem myslím, že ji nechci ze svého života ztratit, ale pokud se bude ke mně chovat jako nafrněná snobka, tak na to nemám. Nebo mám poslechnout přítele, nechat to být a doufat, že se Oli zase vzpamatuje? Děkuji za váš nestranný názor. Hana

Milá Hanko,

děkuji za váš dotaz. Oceňuji, že vám na kamarádce záleží a snažíte se hledat cesty, jak vaše přátelství ochránit. Píšete, že se v poslední době kamarádka změnila, konkrétně od doby, co má nového přítele.

Určitě je jednou z možností to, co navrhuje váš přítel: nechat to být a počkat, jak se bude situace vyvíjet. Čas opravdu hodně věcí ukáže.

Pokud se vám ale nebude chtít čekat a raději byste ke svému vztahu s kamarádkou přistupovala aktivně, určitě je dobré zkusit si situaci vyjasnit. Pokuste se s ní sejít, neřešit to po telefonu a podobně. Tady je osobní kontakt opravdu zásadní.

Pak jí zkuste v klidu a bez výčitek popsat, jak se poslední dobou ve vztahu k ní cítíte, co vás na jejím chování zraňuje a proč se o ni bojíte. Nezapomeňte zdůraznit, že vám na ní záleží, že ji nechcete ze svého života ztratit, proč je pro vás důležitá. Zkuste navrhnout, jak by vaše přátelství mělo fungovat, abyste se spolu zase cítily dobře.

Vyslechněte pak i vy kamarádku, třeba má na srdci něco i ona. Pokud se vám podaří udržet rozhovor na laskavé a respektující úrovni, věřím, že se ve vašem přátelství pročistí vzduch a budete si zase o něco bližší. Moc vám oběma přeji, aby to tak bylo a mohly jste se zase těšit ze společného přátelství.

Dobře si rozmyslete, než se začnete plést druhým lidem do života. Kamarádka se mnou přestala mluvit, protože jsem jí řekla nehezkou pravdu. Dá se to ještě narovnat? 

Reklama