Kuchyně v obýváku, nebo raději zvlášť? Poradíme, pro koho se co hodí

Při uvažování, zda je pro vás praktičtější kuchyni s obývákem spojovat, či je ponechat samostatné, berte v potaz hlavně zvyklosti celé rodiny.

V novostavbách bývá propojení kuchyně s obývákem téměř pravidlem. „Hlavní výhodu vidím v prostoru, který díky tomu vznikne. Pokud je rodina zvyklá trávit čas pohromadě nebo k ní často chodí návštěvy, jde o ideální řešení. V tomto případě si také můžete lépe pohrát s osvětlením,“ vysvětluje architektka Miroslava Karasová. Například snížením stropu v kuchyňské části použitím sádrokartonového podhledu, do něhož se světla zabudují, nasvětlením obývací části LED páskami, využitím směrových svítidel a podobně – právě světly se prostor nenásilně rozčlení.

K určitému oddělení poslouží také japonské stěny či závěsy, částečný předěl lze vytvořit rovněž nábytkem.

Podle konkrétních možností jedné místnosti se volí tvar kuchyňské linky, nezřídka připomíná písmeno L, možné je také linku doplnit poloostrůvkem či samostatným ostrůvkem. „Můžete ho pojmout jako pracovní a do linky u stěny zakomponovat zónu ukládání, mytí a vaření. Nebo naopak. U stěny bude místo pro zásoby, ukládání i pracovní plochu a ostrůvek poslouží pro vaření, přípravu a mytí,“ nabízí příklady architekt Petr Kaluža ze společnosti Oresi.

Je vhodné alespoň některé části ostrůvku, které směřují do obýváku, ponechat otevřené (police, niky). Díky tomu dojde k odlehčení hmoty ostrůvku a ten se tak stává i funkčním a estetickým předělem obou zón.

Jak si s jedním prostorem poradí digestoř, když se traduje, že by měla vyměnit (přefiltrovat) vzduch v místnosti desetkrát za hodinu? „Tahle poučka se sice připomíná stále dokola, ale už dávno neplatí. Právě z důvodu velikých místností, kde by to v praxi znamenalo, že se má například každých šest minut odsát teplý vzduch a nahradit ho čerstvým vzduchem zvenku, což je v zimě nereálné. Odsavače par s takovým výkonem se ani nevyrábí. Moderní digestoře však zachytí velké množství par, pachů a tuků hned při vaření a stahují vzduch i z okolí, takže je lze bez obav použít i sem,“ připomíná Miroslava Karasová.

U starších bytů či domů bývá kuchyně většinou oddělená. Nemusí to tak zůstat navěky, ale je třeba zjistit, zda by spojením s obývákem nedošlo k zásahu do nosných stěn. Musíte to konzultovat se statikem, s bytovým družstvem, řešit stavební povolení či ohlášení… A dost možná, že vám takovou rekonstrukci nepovolí.

Kuchyně zůstane zvlášť také v mnoha malých bytech, zejména jsou-li její skříňky instalované i na stěně mezi oběma místnostmi a těžko je dát jinam nebo jde-li o byt 1+1 – prostor na vaření a spaní by měl být oddělený. A dále je samostatnost „vývařovny“ vhodná, když obývák využíváte víceúčelově a propojení by vás či jiné členy rodiny rušilo (v obýváku je pracovní kout, hlava rodiny chce sledovat televizi a paní bytu či domu si pozve hosty…).

„Rovněž pokud by lidé chtěli každou místnost řešit výrazně jinak z pohledu stylů, třeba kuchyni romanticky, kdežto obývák industriálně, doporučuji zůstat u samostatných místností,“ připomíná Miroslava Karasová.

Ponechat obě místnosti oddělené, a přitom propojené se však dá. Některé rodiny to řeší zvětšením průchodu mezi pokoji a osazením dveří s určitým podílem skla. Jestliže to statika umožní, může zděnou příčku či její část nahradit skleněná, která se doplní celoskleněnými dveřmi. K vidění jsou i kuchyně – „kukaně“ vsazené do obýváku, přepažené sklem od stropu až k podlaze ze dvou stran. Když chcete, necháte dveře otevřené, v opačném případě je zavřete. Sklo přitom stále nabízí vizuální kontakt s dalšími členy domácnosti.

Jakou největší věc ze skla jste si domů pořídili, když nepočítáte okna? Jestli stále váháte, zda je sklo pro vás to pravé, podívejte se, jak skvěle fungují chytře zvolené skleněné prvky v interiéru.