Článek
Ten rok byl plný změn. Nástup na střední školu, rozvod rodičů a bohužel i rozchod s partnerem. Měla jsem starostí až nad hlavu se školou, nechtěla jsem být za třídního blbce a propadnout hned v prvním pololetí, takže můj zájem o pány šel stranou. A po rozvodu rodičů jsem ani neměla náladu na nějaký vztah, vytvořila se ve mně naprostá nedůvěra ke všem mužům. Nevěřila jsem jim vůbec nic, takže navazování jakéhokoliv kontaktu s mužským pohlavím bylo pro mě až nemyslitelné. Ne že bych byla stydlivá nebo zčervenala, hned co se na mě nějaký chlap podíval, ale vždy to skončilo jen u flirtování, dál jsem se nechtěla vázat.
Byl to právě přestup na střední, který přinesl změnu. Každé úterý a středu začínalo vyučování už v sedm, což jsem nesla velice špatně, ráda si přispím. Asi po měsíci jsem si všimla, že se mnou pokaždé čeká na zastávce a jezdí stejnou tramvají pohledný kluk, o něco starší než já, který po mně pořád pokukoval. Ale já jsem dělala jako že nic, že ho sice vidím, ale že mě nijak nezaujal. Ve skutečnosti se mi velice líbil, ráno jsem schválně chodívala na zastávku včas, abych mohla jet zase s ním.
Dodnes ho obdivuji, že to nevzdal. Těšila jsem se, až skončí víkend a bude zase úterý a já ho uvidím. Na těch 10 minut jízdy v přeplněné ranní špičce jsem se doslova těšila! Takhle jsme "spolu" jezdili snad dva měsíce. Začínalo mi docházet, že se mu asi opravdu líbím, když se jen tak nevzdává, a tak jsem si jednou ráno řekla, že mě malý úsměv nezabije, a vyrazila směr zastávka.
V tramvaji nebylo k hnutí. Stáli jsme k sobě zády, takže jsem si řekla, že to zkusím jindy. Najednou ale tramvaj prudce zabrzdila a lidi se začali potácet, někdo dokonce i spadl. Řidič jel jako blázen i nadále, a tak na další zastávce půlka lidí s nadávkami raději vystoupila.
Já zůstala ve voze a hleděli jsme si do očí. Sebrala jsem odvahu a pousmála se. Bylo vidět, jak je rád, ale už jsem musela vystupovat. ,,Tak zase příště," řekl mi s úsměvem, když viděl, jak se pomalu šinu ke dveřím.
Měla jsem celý den dobrou náladu a těšila se jako malé dítě, že ho zase uvidím. Dorazila jsem na zastávku a on nikde. Byla jsem naštvaná. Za chvíli ale přišel a mířil rovnou ke mně! V duchu jsem si říkala: Můj bože, on jde za mnou! Pozdravili jsme se a začali si vykládat, kam jezdíme a tak podobně. Když mi řekl, že se se mnou moc hezky povídá, nenapadlo mě nic chytřejšího, než říct: S tebou taky. Když jsme nastoupili do tramvaje, vyměnili jsme si telefonní čísla. Ve škole mi pak přišla SMS, ve které stálo, že by si se mnou chtěl popovídat i jinde než v tramvaji, a ještě ten den jsme měli rande. Jsme spolu už čtvrtým rokem, každý den je v našem vztahu něco nového a krásného. Možná si tak rozumíme i proto, že je o pět let starší než já.
Můj případ potvrzuje pravidlo, že lásku potkáme tam, kde bychom ji nikdy nehledali. Takže, dámy, až pojedete ráno do školy nebo do práce, podívejte se pozorně, kdo na zastávce čeká s vámi. Nikdy nevíte, jestli to není právě ten váš vysněný chlap!
