Lhaní povoleno! 8 situací, kdy je lepší neříkat pravdu

Vlastně je to smutné, ale drobné lži jsou našimi každodenními společníky. Podle psychologů je každý použije dvakrát až třikrát za den. A je to vlastně v pořádku – v některých případech je drobná milosrdná lež vhodná. Zachráníte tím nejeden mezilidský vztah a třeba i pomůžete druhému člověku. Ale pozor! Neznamená to, že lži mají vždy a všude zelenou! Sahejte po nich jen ve chvílích, kdy vaše jednání vyžaduje trochu diplomacie.

Pokud jste už zažili neúspěch, který vás skutečně srazil, tak si jistě vybavujete, že to poslední, co jste chtěli slyšet, byly mravokárné rady. Takže když někoho z vašich nejbližších například vyhodí z práce, nesnažte se mu stavět zrcadlo, co udělal špatně a proč k tomu došlo a jak tomu příště předejít. A to i když víte, že si za to může tak trochu sám. V ten okamžik nepotřebuje nic jiného, než abyste jej objali, řekli, že to bude dobré, a podpořili ho, jak jen to jde. Rady a porady si schovejte, až se oklepe z nejhoršího.

Bouřlivé mládí má jednu velkou výhodu: jednou bezpečně skončí. Když se z něj člověk probudí, občas se nestačí divit sám sobě, co byl vlastně zač. Proto podrobně líčit některé staré historky není nutné. Klinický psycholog Josh Klapow radí, že v devíti z deseti situací byste měli mluvit pravdu, v té poslední si můžete pomoci lží. Zejména když jde o zkušenosti, na které nejste zrovna hrdí a které by mohly pozměnit názor okolí na vás. Proč to vytahovat, když je to dávno pryč?

Neměli byste lhát partnerovi o svých chuťových preferencích a chválit jeho svíčkovou, jste-li vegetariáni. Když jste však pozváni na večeři ke známým, zdvořilost by vám měla zabránit říct názor úplně natvrdo. Nemusíte pět chválu na jídlo, které vám není zrovna po chuti. Pokud se vás ale někdo zeptá, zda vám chutná, odpověď „Je to dobré“ může zachránit nejen celý večer, ale třeba i budoucí vztahy mezi vámi a hostiteli.

Nejlepšímu příteli můžete říct, že má v kalhotách trochu širší pozadí anebo že tahle barva šatů není úplně ideální. Ovšem když se zeptá člověk, kterého pořádně neznáte, je lepší se kritickým soudům vyhnout. Zvláště tehdy, přijde-li otázka ve chvíli, kdy už jste ve společnosti a s vybraným modelem nelze nic dělat. Pouze byste dotyčnému srazili sebevědomí a večer by si nemusel užít. A podobně jako u jídla – žádoucí není ani přílišná chvála. Naopak, až bude vhodná příležitost, můžete dotyčnému poradit, co by mu – podle vás – slušelo víc.

Už druhý den se dohadujete v podstatě o blbosti – jestli jste včera zaspali proto, že nezazvonil jeho, anebo váš budík. Ani jeden nechce přiznat, že má pravdu ten druhý, takže udržujete tichou domácnost. Není to zbytečné? Nebylo by jednodušší říct „Máš pravdu, byla to moje vina“? Hned zavládne příjemnější atmosféra. Myslet si přitom můžete cokoliv... Rozhodně se ale nesnažte ukončit takhle všechny spory! Neškodná lež se hodí jen v případech, kdy je roznětkou nějaká drobnost – a pokud to nejste stále jen vy, kdo ustupuje.

Občas dostanete praktické věci, které k životu nezbytně potřebujete – alespoň podle vašich blízkých. Třeba já mám doma ubrusy od rodinné známé a nepoužila jsem je ani jednou. Ale vím, že mi je dávala s radostí a přesvědčením, že je určitě užiju a budou se mi líbit. Proto jsem je vždy s velkým úsměvem a díky přijala. I když je jasné, že takové dárky vytáhnete pravděpodobně jen tehdy, když jejich dárce zazvoní u dveří, vyplatí se to.

Je jen málo lidí, kterým se nebojím zrušit schůzku s udáním skutečného důvodu – a tím je lenost. Nebo kulantněji řečeno: když jsem unavená a vím, že toto je jediný volný večer z celého týdne, kdy si mohu doma hodit nohy na stůl a číst si nebo koukat na televizi. Komu se to nebojím říct? Nejbližší rodině a kamarádkám. Neurazí se a neberou to osobně. Už jsem se ale setkala i s tím, že jsem byla za upřímnost potrestána nepochopením a uražením. Takže: občas je pro obě strany příjemnější něco si vymyslet. Všichni to znáte – každý den není posvícení a někdy je samota tak moc důležitá, že se nějaká ta lež snadno snese.

Jedna známá kdysi přivedla mezi naše kamarády nového přítele. Byl mi nesympatický od prvního podání ruky. Ona ale vypadala tak šťastně, jak jsem ji do té doby nikdy neviděla. Když její nová láska odešla na záchod a ona se mě zeptala, co si o něm myslím, musela jsem říct, že je moc fajn. Můj názor by jí tenkrát k ničemu nebyl, maximálně by ji to mrzelo nebo by se naštvala. Rozdíl by ovšem byl, kdybyste věděli, že má kamarádčin nový partner stále profil na seznamce a je pořád velmi aktivní. Pak raději s pravdou ven co nejdřív.

A kdy jste drobně zalhali vy?