Článek
Klasická výmluva typu „z té písemky dostali čtyřku úplně všichni, vážně, mami!“ vás už asi nepřekvapí. Stejně jako tvrzení, že pětka je vlastně trestem za to, že od vašeho zcela nevinného dítěte opisoval spolužák („Copak za to můžu, že mi tam koukal?“).
Někdy ale nemůžete uvěřit vlastnímu sluchu. Co to na mě zkouší? – říkáte si. Vážně si myslí, že bez mrknutí oka spolknu tvrzení, že se učitelce rozbily brýle, a tak napsala kouli do nesprávného notýsku? „Vlastně patřila Honzovi, mami!“
Nenapsal v písemce ani ťuk? No, tím, že zapomněl doma propisku, to asi nebudeFoto: Thinkstock
Není nad upřímnost
„Celá rodina i okolí dodnes řve smíchy, když si vzpomene na reakci mého bratra na máminu otázku, jestli by ty dvojky na vysvědčení nemohly přece jen být jedničkami. Bratr totiž odpověděl: Nooo, to by mohly, ale já bych se musel učit!", vzpomíná naše čtenářka s přezdívkou wyshinuta.mashinka.
Na odzbrojující upřímnost vsadila i dcera čtenáře Miloše: „Když moje mladší dcera ještě chodila na základku, tak dokázala nosit známky v celé škále 1–5. A ty špatné vždy omlouvala slovy: ,Víš, tati, známky se musí vychytat. A tentokrát se to vychytání trošku nepovedlo.´ A měla vyhráno. Protože trestejte dítě, když jeho matka se za vámi svíjí smíchy.“
Náhlé zdravotní příhody
Značnou dávku představivosti prokázal desetiletý Jonáš, který doma s vážnou tváří tvrdil, že ho při písemce popadla křeč do ruky, takže nemohl psát. Jeho otec na to podotkl, že asi moc pevně drží hokejku a že bude nutné s tréninky přestat. Kupodivu, křeč už se nikdy neopakovala. Osmačka Katka zase přinesla čtyři minus z biologie a k tomu poznámku: „Předstírá mdloby!“ (další vtipné hlášky ze školního prostředí si přečtěte tady). Doma se pak hájila, že bylo ve třídě hrozné horko a k tomu to zkoušení z trávicího traktu... „Bylo toho na mě prostě moc.“
Děti hledají skulinky, kam se vejde lež. Rodiče by nikdy neměli takovou situaci podceňovat nebo zlehčovatFoto: Thinkstock
Internetová generace
Každý školák moc dobře ví, že když se kamsi záhadně ztratí žákovská, průšvih způsobený špatnou známkou se nekoná nebo aspoň oddálí. Co ale mají chudáčci malí dělat, když je na jejich škole zavedené zveřejňování známek na internetu? Nemějte obavy, poradí si! „Náš synek neváhal vyhodit pojistky v celém bytě. Jaksi mu ale nedošlo, že manželův smartphone elektřinu nepotřebuje," směje se Jana. Šesťák Luky zase mamince tvrdil, že jejich nová češtinářka je „už moc stará a s počítačem neumí, tak to tam nepíše, ani se nemusíš koukat, mami!“
Chtěl jsem se učit, ale...
Samostatnou kapitolou jsou historky, kterým děti naopak krmí učitele, aby zdůvodnily, proč se nemohly na zkoušení nebo písemku připravit. „U nás v baráku byla včera policie. Hledali toho lupiče, co byl v televizi, a celý večer nás vyslýchali.“ „Moje malá ségra měla prdíky a tak strašně řvala, že jsem se nemohla učit.“ „Maminku bolela hlava, tak jsem si nesměl nahlas říkat slovíčka.“ „Spletl jsem si dny, myslel jsem, že je zítra teprve neděle.“ „Učil jsem se na záchodě a učebnice mi tam spadla.“ Nebo obzvláště rafinovaný důvod (nedá se dokázat): „Byl jsem sám doma a ve špajzu něco šramotilo a tak hrozně jsem se bál, že jsem musel být celý večer pod peřinou!“
Jaké výmluvy používají vaše děti, když dostanou kouli, baňu, flastr, bajli, pecku, sardel, flek, kulatou nebo plný počet? A jaké označení pětky u vašich potomků zrovna frčí?
