Článek
Nezáleží na tom, zda je vaše dítě adoptované nebo jen jeho biologického otce zastoupil z nejrůznějších důvodů někdo jiný. Sdělit dítěti tuto informaci není vůbec lehké a mnoho rodičů dělá zásadní chybu v tom, že okamžik pravdy neustále oddaluje. Přesný návod, jak postupovat, sice neexistuje, ale jedno pravidlo platí: Čím dříve se to dítě dozví, tím lépe!
Neustálé odklady se nevyplácí
Odborníci se shodují v tom, že zhruba ve třech letech už je dítě schopné pravdu o svém původu a o tom, kdo jsou (či nejsou) jeho rodiče, zpracovat. „Zhruba ve třech letech už je vhodné začít o tom s dítětem mluvit, protože nejpozději do začátku školní docházky by mělo být sžito s tím, že je třeba adoptované nebo že jeho tatínek není tatínkem biologickým, protože ten třeba zemřel, nebo odešel a podobně,“ říká psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.
Právě v tomto období si totiž dítě buduje svou identitu a představu o tom, kdo je. A k tomu potřebuje přesně vědět, kdo jsou jeho rodiče, jakou roli v jeho životě hrají, kdo další patří mezi blízké osoby, jak vůbec přišlo na svět a podobně. Tím, že dítěti nechcete nebo se bojíte říci pravdu, necháváte ho budovat si nereálnou a nepravdivou identitu, což může v budoucnu znamenat velký problém pro něj i pro vás.
Důležité je, aby se dítě dozvědělo pravdu od vásFoto: Thinkstock
Nezraďte ho!
Nejhorší, co se totiž může stát je, že se dítě pravdu dozví jinde. Třeba najde rodný list, kde bude v kolonce otec zcela neznámé jméno. Nebo vyposlechne váš rozhovor, v němž o tom budete mluvit. „V tu chvíli se dítě bude nejspíš cítit zrazeno a podvedeno,“ varuje psycholožka Danuše Jandourková.
To, v čem dítě doposud žilo, najednou přestane platit. A nejcitelnější je ztráta důvěry v rodiče! „Dítě zjistí, že k němu rodiče nebyli upřímní a něco tak důležitého mu tajili. A to hodně bolí. Dítě totiž považuje za rodiče toho, ke komu má vazbu a kdo se k němu jako rodič chová, tedy ne primárně toho biologického, ale toho, kdo se o něj stará. Když tam ale nastanou takovéhle kotrmelce, dítěti se otřásá celý svět a ztrácí své jistoty,“ vysvětluje Anita Michajluková.
Mluvte o tom od začátku
Nejlepší a nejbezpečnější tak je, když od začátku začleníte informaci o adopci či o náhradním tatínkovi do příběhu vaší rodiny. „Nejlepší je, když se o tom mluví od začátku, a to zcela normálně a přirozeně,“ doporučuje Danuše Jandourková.
Naopak vůbec dobré není se na sdělení „velké pravdy“ nějak významně připravovat. „Rozhodně nedoporučuji přistupovat k tomu stylem ,tak broučku, teď ti řeknu něco strašně moc důležitého´,“ radí Anita Michajluková. Podle ní je možné využít třeba formu pohádky a obecně využít zájmu malých dětí o to, jak přichází na svět. „Po tom děti přirozeně pátrají, tak je fajn jim hned vysvětlit, že existují dva způsoby. Buď se narodí rodičům, nebo se rodiče starají o dítě, které se jim sice nenarodilo, ale oni ho mají stejně tak moc rádi,“ upřesňuje Anita Michajluková. Postupně je pak možné přidávat další a další detaily, a především dítěti již od malička vysvětlit, že nejdůležitější je láska, a ne biologický původ.
Tip redakce: Koneckonců o tom, že rodičovská láska není nic automatického, se dočtete v článku Mateřská láska: Je ženám vážně tak přirozená?.
Reakce mohou být různé
A tak jako neexistuje přesný návod, jak pravdu sdělit, neexistuje ani jednotná reakce dítěte. „Každé dítě je jiné. Takže některé vás zavalí tunou otázek, jiné jen kývne a půjde si hrát. Další bude chodit s doplňujícími otázkami další týdny či měsíce a starší děti mohou reagovat i agresivně, protože jim byl právě rozbit jejich svět,“ vyjmenovává Anita Michajluková.
V případě negativních reakcí může samozřejmě pomoci odborník, s nímž je možné se poradit i předem. „Možná pomůže i někdo blízký, kdo bude dítěti k dispozici, bude mu naslouchat a také mu bude zrcadlit, jak moc ho mají rodiče rádi a jak i ten ,náhradní´ tatínek je prima,“ radí Danuše Jandourková.
Celé je to ale tak citlivá záležitost, že přílišné váhání a udržování rodinného tajemství může způsobit i trvalé problémy ve vztahu dítěte k rodičům. Proto vždy myslete především na to, že děti nejsou hloupé a zaslouží si upřímný a férový přístup. Nejhorší, co jim můžete udělat, je zradit jejich důvěru!
Tip redakce: Když vám dítě neříká pravdu, také se vám to nelíbí. Co s tímhle nešvarem, se dočtete v článku Moje dítě mi lže! Jak ho to odnaučit?.
Řešili jste někdy takový problém? Jak jste to zvládli? Zapojte se do diskuse pod článkem.
