Hlavní obsah

Miláčku, jsi adoptovaný! Jak tohle dítěti říct?

Foto: Thinkstock

Čím dříve se dítě dozví pravdu, tím lépe se s ní vyrovná

„Miláčku, tvůj tatínek vlastně není tvým opravdovým tatínkem.“ Sdělit dítku tuhle informaci je velmi nepříjemné a chce to notnou dávku odvahy. Ale odkládat to není vůbec rozumné, pravdu o svém původu by se vaše ratolest měla dozvědět co nejdřív. Kdy je ten pravý čas? A jak jí to říct? Zeptali jsme se na to odborníků.

Článek

Nezáleží na tom, zda je vaše dítě adoptované nebo jen jeho biologického otce zastoupil z nejrůznějších důvodů někdo jiný. Sdělit dítěti tuto informaci není vůbec lehké a mnoho rodičů dělá zásadní chybu v tom, že okamžik pravdy neustále oddaluje. Přesný návod, jak postupovat, sice neexistuje, ale jedno pravidlo platí: Čím dříve se to dítě dozví, tím lépe!

Neustálé odklady se nevyplácí

Odborníci se shodují v tom, že zhruba ve třech letech už je dítě schopné pravdu o svém původu a o tom, kdo jsou (či nejsou) jeho rodiče, zpracovat. „Zhruba ve třech letech už je vhodné začít o tom s dítětem mluvit, protože nejpozději do začátku školní docházky by mělo být sžito s tím, že je třeba adoptované nebo že jeho tatínek není tatínkem biologickým, protože ten třeba zemřel, nebo odešel a podobně,“ říká psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Právě v tomto období si totiž dítě buduje svou identitu a představu o tom, kdo je. A k tomu potřebuje přesně vědět, kdo jsou jeho rodiče, jakou roli v jeho životě hrají, kdo další patří mezi blízké osoby, jak vůbec přišlo na svět a podobně. Tím, že dítěti nechcete nebo se bojíte říci pravdu, necháváte ho budovat si nereálnou a nepravdivou identitu, což může v budoucnu znamenat velký problém pro něj i pro vás.

Foto: Thinkstock

Důležité je, aby se dítě dozvědělo pravdu od vás

Nezraďte ho!

Nejhorší, co se totiž může stát je, že se dítě pravdu dozví jinde. Třeba najde rodný list, kde bude v kolonce otec zcela neznámé jméno. Nebo vyposlechne váš rozhovor, v němž o tom budete mluvit. „V tu chvíli se dítě bude nejspíš cítit zrazeno a podvedeno,“ varuje psycholožka Danuše Jandourková.

To, v čem dítě doposud žilo, najednou přestane platit. A nejcitelnější je ztráta důvěry v rodiče! „Dítě zjistí, že k němu rodiče nebyli upřímní a něco tak důležitého mu tajili. A to hodně bolí. Dítě totiž považuje za rodiče toho, ke komu má vazbu a kdo se k němu jako rodič chová, tedy ne primárně toho biologického, ale toho, kdo se o něj stará. Když tam ale nastanou takovéhle kotrmelce, dítěti se otřásá celý svět a ztrácí své jistoty,“ vysvětluje Anita Michajluková.

Mluvte o tom od začátku

Nejlepší a nejbezpečnější tak je, když od začátku začleníte informaci o adopci či o náhradním tatínkovi do příběhu vaší rodiny. „Nejlepší je, když se o tom mluví od začátku, a to zcela normálně a přirozeně,“ doporučuje Danuše Jandourková.

Naopak vůbec dobré není se na sdělení „velké pravdy“ nějak významně připravovat. „Rozhodně nedoporučuji přistupovat k tomu stylem ,tak broučku, teď ti řeknu něco strašně moc důležitého´,“ radí Anita Michajluková. Podle ní je možné využít třeba formu pohádky a obecně využít zájmu malých dětí o to, jak přichází na svět. „Po tom děti přirozeně pátrají, tak je fajn jim hned vysvětlit, že existují dva způsoby. Buď se narodí rodičům, nebo se rodiče starají o dítě, které se jim sice nenarodilo, ale oni ho mají stejně tak moc rádi,“ upřesňuje Anita Michajluková. Postupně je pak možné přidávat další a další detaily, a především dítěti již od malička vysvětlit, že nejdůležitější je láska, a ne biologický původ.

Tip redakce: Koneckonců o tom, že rodičovská láska není nic automatického, se dočtete v článku Mateřská láska: Je ženám vážně tak přirozená?.

Reakce mohou být různé

A tak jako neexistuje přesný návod, jak pravdu sdělit, neexistuje ani jednotná reakce dítěte. „Každé dítě je jiné. Takže některé vás zavalí tunou otázek, jiné jen kývne a půjde si hrát. Další bude chodit s doplňujícími otázkami další týdny či měsíce a starší děti mohou reagovat i agresivně, protože jim byl právě rozbit jejich svět,“ vyjmenovává Anita Michajluková.

V případě negativních reakcí může samozřejmě pomoci odborník, s nímž je možné se poradit i předem. „Možná pomůže i někdo blízký, kdo bude dítěti k dispozici, bude mu naslouchat a také mu bude zrcadlit, jak moc ho mají rodiče rádi a jak i ten ,náhradní´ tatínek je prima,“ radí Danuše Jandourková.

Celé je to ale tak citlivá záležitost, že přílišné váhání a udržování rodinného tajemství může způsobit i trvalé problémy ve vztahu dítěte k rodičům. Proto vždy myslete především na to, že děti nejsou hloupé a zaslouží si upřímný a férový přístup. Nejhorší, co jim můžete udělat, je zradit jejich důvěru!

Tip redakce: Když vám dítě neříká pravdu, také se vám to nelíbí. Co s tímhle nešvarem, se dočtete v článku Moje dítě mi lže! Jak ho to odnaučit?.

Řešili jste někdy takový problém? Jak jste to zvládli? Zapojte se do diskuse pod článkem.

ynezorPumanzeSaNyknalC