Kasu doma držím já!

O peníze by se měl starat ten praktičtější z obou partnerů, který stojí oběma nohama pevně na zemi. Obvykle to bývá žena. Její schopnosti jako domácího „ministra financí" jsou klíčové. Je-li šikovná, rozpočet vzkvétá. Pokud ne, tak přijde exekutor.

Prvním krokem správce kasy je vyčíslení povinných výdajů, kterými jsou náklady na bydlení a splátky společných půjček. Pak musí následovat dohoda, v jakém poměru se budou tyto částky hradit.

Příklad: Marek vydělává 25 000 Kč čistého, Jana 15 000 Kč. Nájemné a poplatky za energie činí 10 000 Kč. Marek by tedy měl odevzdávat 6000 Kč, Jana 4000 Kč. Kdo více vydělává, měl by i více přispívat. Zhruba ve stejném poměru by se měl pohybovat příspěvek na jídlo a provoz domácnosti, později na poplatky za školku a kroužky dětí.

Co se zbytkem peněz? Správce financí nesmí připustit, aby se bezhlavě utrácely. Žít od výplaty k výplatě opravdu nelze doporučit. Je nutné vytvořit základní rezervu, která by měla být asi třikrát vyšší než jsou základní měsíční výdaje.

Pokud tedy Jana a Marek utratí za domácnost a splátky na auto měsíčně 20 000 Kč, měla by jejich rezerva činit asi 60 000 Kč. Čerpat z ní mohou jen v případě nemoci, nezaměstnanosti či živelní katastrofy.

Teprve poté, co je tato rezerva vytvořena, můžeme uvažovat o dalších výdajích, např. na dovolenou, na vybavení domácnosti apod. Rozumný správce financí se také snaží ponechat každému z partnerů kapesné, z něhož se neskládají žádné účty. Je-li mužovo kapesné vyšší, měl by z něho čas od času zakoupit nějaké překvapení, např. kolo nebo LCD televizor.

Partnerské hospodaření mívá v zásadě tři podoby, které celkem dobře fungují:

1. Moderní: Každý má svůj vlastní účet, o společné náklady se dělí, ale jinak si s vlastními penězi nakládají sami. V restauraci často platí každý sám za sebe.

2. Tradiční: Společný účet a tím i dokonalý přehled o finančních aktivitách partnera. Až na malé kapesné hradí veškeré útraty společně.

3. Smíšený: Kromě společného účtu, z něhož se hradí rodinné výdaje, si ponechávají i účet vlastní.

1. Jeden z partnerů se tzv. veze. Přispívá méně, utrácí více a nekompenzuje to péčí o rodinu.

2. Žena na mateřské dovolené - partnerovi nedochází, že ze sedmitisícového mateřského příspěvku nemůže přispívat na domácnost tak jako dříve. Nechá se prosit o každou korunu a tváří se dotčeně v domnění, že žena zbytečně utrácí.

3. Muž nese těžko, že žena vydělává více - je na ženě, aby to nezdůrazňovala.

4. Muž požaduje, aby alimenty na jeho dvě děti z předchozího manželství byly hrazeny ze společných peněz na domácnost.

5. Žena je „utrácivá", kupuje hlouposti, sabotuje vytvoření rezervy.

6. Muž nezohledňuje péči ženy o domácnost. Vydělává výrazně více a jeho životní úroveň je vyšší než manželky, která se o něho stará.

7. Jeden z manželů přijde o zaměstnání. Druhý ho ponižuje neochotou, s níž mu „půjčuje" na osobní potřeby.

8. Ze správce financí se stane „skrblík" a nechápe, že tím druhému ztrpčuje život.

9. Partner, který více vydělává, chce, aby na domácnost přispívali oba stejným dílem.

10. Domácnost se ocitne v předlužení v důsledku nerozumného uzavírání údajně výhodných úvěrů na předměty v podstatě nepotřebné. Rodina nemá rezervu, ocitá se v dluhové pasti a partnerském rozkladu.