Hlavní obsah

Místo krásné tváře mám hrozné jizvy

Foto: shutterstock.com

Nebyla jsem spokojená se svým obličejem

I mistr tesař se někdy utne. Co se ale stane, když se nepodaří chirurgický zákrok? Hororový příběh zažila Natálie, která už asi nikdy žádnou plastickou operaci nepodstoupí, jelikož jí jeden otřesný zážitek stačí. A jak vám plastika ulehčila nebo jinak ovlivnila osud? Pište na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.

Článek

Každý máme nějaký ten mindrák. Já mám široký obličej. Nejvíc jsem tím pocitově a psychicky trpěla kolem pubertálního věku. A tak jsem se rozhodla, že to změním.

„A vy sem jdete s čím?“ ptal se překvapený chirurg, když jsem vstoupila do dveří. Měla jsem tehdy ideální míry a prsa čtyřky. Řekla jsem, že chci zúžit obličej. Nesnažil se mě přesvědčit, že to nepotřebuji, hned začal plánovat zákrok. Pravil, že mi v narkóze rozříznou tváře zevnitř a ztenčí „sanici“, tedy odsají přebytečný tuk z tváří a podbradku. Výsledkem odborného snažení měly být vystouplejší kosti a tím i efekt zúžení obličeje. To vše za 7000 korun. Tehdy to představovalo zhruba jeden slušný měsíční příjem.

Chtěla jsem to, moc! Jako každá žena, která se chce zbavit psychického bloku jednou pro vždy. Nevěděla jsem, že o týden později se budu modlit, abych měla alespoň takový obličej jako předtím. Čekal mě jeden den hospitalizace a pak prý jen týdenní rekonvalescence.

Stehy pořád praskaly

Měla jsem hlavu jak balon. Naštěstí zafačovanou, takže jsem to tolik nevnímala. Hrozně to bolelo. Jizvy byly citlivé. Za týden jsem se měla dostavit na vyndání stehů. Ale ouha. Stehy v jedné tváři mi praskly samy od sebe asi třetí den. Takže jsem musela na kliniku znova, předčasně. Doktor mi to zašíval na ambulanci za plného vědomí a zase mu stehy několikrát praskly. Tekly mi slzy a proklínala jsem den, kdy jsem stála před zrcadlem a říkala si, že se s tím širokým obličejem nedá žít. Nakonec se šití za velmi hrubého lamentování chirurga podařilo. Za dva dny jsem tam byla znova. Opět to prasklo.

Z týdenní rekonvalescence se staly dva měsíce neskutečných bolestí. Otoky neustávaly, měla jsem obličej plný modřin, a to jsem pečlivě dodržovala všechny pokyny včetně pravidelného ledování a masírování jizev. Denně jsem stála před zrcadlem a modlila se, abych vypadala jako dřív. Tak tenhle účel splnila plastická operace dokonale! Od té doby se snažím být spokojená s tím, co mám.

Bolesti mám dodnes

Po třech měsících se obličej vrátil do původního stavu. Podotýkám, že nevypadal o nic užší, zato jsem si pořídila za svých těžce vydělaných 7000 korun dvě obrovské jizvy v puse, které při každé změně počasí, a to už je tomu 13 let, bolí jako čert, a k tomu jizvu pod bradou, která naštěstí není vidět, pokud se příliš nezakláním.

Nejsem odpůrce plastických operací, ale než se vydáte „pod kudlu“, rozmyslete si dobře, proč to děláte a zda je to opravdu nutné. Občas se vyplatí trochu odříkání než si nějakým rozmarem znepříjemnit celý život.

Co si myslíte o plastických operacích vy? Mohou pomoci, nebo je to obyčejný hazard se zdravím či malichernost ze strany pacientek? Pojďte nám o tom říct na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama